..: Továrna na absolutno :.. 4. kapitola - Továrna na absolutno
Kategorie: Masky, které nosíme

4. kapitola

Fandom: Arrow, The Flash (Arrowverse)
Rubrika: Masky, které nosíme
Téma: Svět je místo, kde je každý polovinou z části, která tvoří celek. Říká se tomu spřízněnost duší. Barry Allen tu svou nechce poznat, protože mu velkou část života způsobuje jenom bolest. Ale co když jeho druhá polovina neměla na výběr?​
Žánr: AU, slash, psychologický, dobrodružný, angst, romantika
Období: Od první řady Arrow
Páry: Oliver Queen/Barry Allen (Arrow/Flash)
Slovo autorky:
Uhm, dneska to je zhruba dvakrát delší, musím říct, že jsem si tuhle kapitolu plnou frustrace a divokých emocí fakt dost užívala a mám už rozepsanou i další kapitolu, takže nejspíš nebude dlouho trvat a za pár dní přibude taky. Pokud se mi nepostaví do cesty nějaké překážky.

 

 

 

Hluboký povzdych následovalo třísknutí knihou o stůl. Několik propisovačů se skutálelo na zem. Barryho židle zaskřípala, jak se v ní otráveně protočil. Ať už se snažil zabavit jakkoliv, jeho myšlenky utíkaly úplně jiným směrem.

Cisco se zamračil, „Kámo, už víc než týden nebo dva seš protivnej jak osina v zadku, možná by sis od toho mohl dát dovolenou.“

 

Barry po tmavovlasém kamarádovi střelil nevlídným pohledem, což u něj nebývalo zvykem, a zavrčel. Od incidentu s Oliverem nebyl schopný se pořádně sebrat. Často roztrpčeně mnul prsty v dlaních a zatínal je v pěst, tělo mu vibrovalo s pocitem křivdy, který si v sobě nesl a zároveň vnímal i nepohodlí, jež se podivně vztahovalo k nepřítomnosti muže v zelené kápi.

Prostě si to s Oliverem pořád nevyříkali a Barry se s tím neuměl smířit. Queen byl pověstný svou tvrdohlavostí, a co měl Barry tu čest ho lépe poznat, o to víc si byl jistý, že ho něco žere. A nejenom proto, že rychlík provedl to něco, co mu Arrow nehodlal ani vysvětlit.

Cítil nutkání běžet za ním, připásat ho k židli, aby nemohl nikam zmizet jako posledně a donutit ho poslouchat. Potřeboval za ním jít a vyslechnout ho, potřeboval ho vidět. Prostě potřeboval! Ta potřeba byla mnohem hlubší, než běžné přátelské pouto, dokonce dávno přesáhla obdivné vzhlížení k oblíbenému hrdinovi a Barry si začínal uvědomovat, že k tomu protivnému chlapovi nejspíš něco cítí, i když mu to připadalo absurdní. A hlavně nesprávné.

 

Nedávné vyloupení banky, při němž zmizelo půl miliónu dolarů, mu taky vůbec nepomohlo. Kdyby Barry nedorazil včas, místnost plná lidí by se téměř pozabíjela. A žádný z přítomných neměl tušení, kde se v nich ten bublající vztek vzal.

Nebyli o nic blíž k dohledání pachatele. Tým Flash měl jistou teorii o tom, že v tom má prsty metačlověk, ale zatím nevěděli nic víc, než že se celé to omámení mysli podobalo snad uřknutí.

 

„Promiň, chlape, nějak se necítím ve své kůži.“

„Nepovídej, ani jsem si nevšiml,“ opáčil s ironickým podtónem Cisco. A pak dodal, „Nejednou jsem byl v pokušení tě do té kůže pořádně nakopat. Prostě si dej voraz.“

„Oba víme, že nemůžu. Musíme chytit toho bankovního lupiče a…“ ve chvíli, kdy chtěl frustrovaně dodat, že se bude snažit nedonutit k sebevraždě všechny členy S.T.A.R. Labs, Ciscův monitor detekoval pohyb metačlověka.

„Máš chuť být pro změnu osina v zadku někoho jinýho? Naše nová Nemesis znovu udeřila.“

Barry se lehce pousmál, vlastně to byla přijatelná alternativa, jak se odreagovat.

 

Dorazil na místo akorát včas, aby zabránil dalšímu masakru. A když dírou ve stropě proskočila tolik známá silueta v zeleném kevlaru a uzemnila nevinného policistu, který byl v ráži a pod vlivem uřknutí, Barry si ani nestačil vzpomenout, že by měl být naštvaný nebo ukřivděný. Na tváři se mu automaticky rozlil úsměv a do jeho černého světa vstoupilo nečekané světlo.

 

 

»»--->   Ϟ Ϟ Ϟ   <---««

 

 

Sešli se na kraji města pod rouškou tmy. Felicity a Diggle do Central city přijeli s Oliverem. Neměli zatím pořádně prostor promluvit si, nicméně Barry měl tušení, že žádné sladkobolné vítání nebude.

I tak měl pocit, že by měl trochu odlehčit atmosféru, a tak se svým neobvykle nově nabytým nadšením pronesl: „Hele, díky, že ses tam zjevil, ale měl jsem to pod kontrolou.“

„Aha.“

Barry si pomyslel něco o tom, že by si měl Oliver Queen nechat ten nasranej výraz patentovat, protože si už ani nepamatoval, jestli ho kdy viděl tvářit se jinak. Co zase provedl tentokrát?

„Zrovna jsem se chystal vyrazit,“ dodal, jako by se měl snad omluvit. Proč v něm pokaždé ten chlap vyvolával nutkání se nějak bránit? Vždyť neměl ani sebemenší důvod se před ním nějak omlouvat, byl dospělá svéprávná bytost.

Plavovlasý muž zhluboka pronesl, aniž by se na něj podíval, „Kam? Do márnice?“

Flash potřepal hlavou, nechtěl se hádat, měl toho už po krk a celá ta protivná nálada už mu lezla i ušima. Někdy měl pocit, že během času, který trávil ve Starling city, pochytal Oliverovy móresy, protože nikdy předtím neměl tendence být těmito pocity napěchovaný jako tlakový hrnec.

„Počkat, co tu v Central city vlastně děláte?“

„Děláme na případu,“ vložila se do jejich vyčítavého dialogu Felicity. „Podezřelá vražda ve Starling city, vražednou zbraní je bumerang.“

Barry se natáhl do plastové složky, kterou mu blondýna podala, a vytáhl zahnutý naostřený nástroj z kovu. „Hustý!“

Když se ohlédl a všiml si, jak se lučištník ještě víc zamračil a směřoval k němu další vyčítavý pohled, rychle se opravil. „Teda hrozné, rozhodně hrozné.“

„Našla jsem na něm stopy oxidu železa. Vím, že je to nepravděpodobné, ale v Central city je nejvyšší koncentrace oxidu železa v zemi,“ osvětlila dál Felicity Smoaková a v Barrym se ozval vnitřní nerd.

„Věděli jste, že australští domorodci s nimi lovili? Hlavně klokany, kteří jsou překvapivě nízkotučným zdrojem…“

Hrdina Starling city zamrkal víčky a na několik vteřin mu zacuklo v koutku, když sledoval, jak se Barry roztomile rozžvanil na téma, které ale bylo naprosto irelevantní. Nakonec si odkašlal, aby ho zarazil.

„Sledovali jsme stopu, když jsme skrz rádio slyšeli o zásahu policejního týmu, tak mě napadlo, že se zastavím, abych se podíval, jak ti to jde,“ v jeho tónu byla zpátky ta umně vyřčená výčitka.

Diggle, stále zaražený z toho, co Barry dokáže, protože jako jediný doposud neviděl jeho rychlost na vlastní oči, přestože o tom slyšel, se ozval: „Měl jsem bratrance, kterého zasáhl blesk. Začal z toho akorát koktat.“

Chvilku ticha pročísl znovu rychlíkův hlas, „S mým týmem zrovna jdeme po odporném metačlověku, co v lidech probouzí vztek.“

Na to jediná žena mezi třemi muži nadšeně pronesla, „Husté. Teda, chci říct… Hrozné.“

Oliver si ty dva prohlédl. Někdy pohledy dokázaly dokonale vystihnout, co se mu zřejmě honilo hlavou, protože Barryho napadlo, že přeměřuje, jestli je větší magor on, nebo Felicity. V jistém směru mu to přišlo uklidňující. Aspoň v tom nebyl sám. Ale na Felicity nebyl Oliver naštvaný.

I tak zkusil svoje štěstí, když se zeptal, „Když už jste tu, co takhle zase spolupracovat?“ zpátky bylo to nadšení a úsměv, který dlouho jeho obličej neobýval. Cítil se zase svěží, natěšený a doslova Olivera štěněčíma očima vybízel, aby kývnul. „Pomůžu vám najít chlapa s bumerangem a vy mně zase supervzteklouna.“

„Rádi.“

Samozvanec Felicity přerušil dřív, než by přislíbila něco, o co očividně nestál. „Ne, vyřešíme si svoje a zamíříme domů.“

Světlo ve tváři mladšího muže pohaslo a znovu se v něm usídlil ten skličující pocit. Oliver s ním nechtěl pracovat, očividně už nikdy. Nepomohlo ani urputné přemlouvání Felicity. Její argumenty byly pádné a logické, i tak mezi ně Oliver postavil pomyslnou zeď. Jako obvykle.

„Mou tajnou identitu zná už dost lidí,“ možná to nebyla výmluva, ale Barry Allen v těch slovech výmluvu slyšel. Nebo spíš v té větě tušil hlubší význam.

Nebylo to identitou. Bylo to v něm, to kvůli Barrymu na to nechtěl přistoupit, i když se mu nechystal říct proč. Ten týdny nastřádaný vztek a frustrace dostaly další vyživující dávku.

Zmizeli hned poté, co Felicity souhlasila, že s nimi bude spolupracovat ona. Ani nečekal, jestli Arrow něco dodá, vzal ji do náruče a odporoučel se.

V tuhle chvíli měl chuť Olivera Queena jednoduše uškrtit za to, jak je nesnesitelně protivný a zároveň je u toho tak zbytečně sexy!

 

 

»»--->   Ϟ Ϟ Ϟ   <---««

 

 

Když si ho Harrison Wells a Joe zavolali, aby mu promluvili do duše, protože si myslí, že je Arrow příliš nebezpečný a má na Barryho špatný vliv, v mladíkovi se něco vzepřelo. Mohl být na Queena naštvaný, jak chtěl, ale to nedávalo nikomu právo se do něj navážet. Vždyť ho neznali, nevěděli, co dokázal a komu pomohl. Možná v minulosti zabíjel, ačkoliv pro to měl vážný důvod – což ho neomlouvalo – ale teď to bylo přece jinak. Proč to nikdo nechtěl vidět? Arrow byl hrdina.

Pokud měl někdo právo mu něco vyčítat, byl to on, ne oni.

 

Na druhý den si ho zavolali do Jitters, byl poměrně překvapený, že kromě Felicity tam na něj čekal i zmíněný samozvanec. Ochotně mu předal informace, které potřeboval tým Flash ke svému případu. Byl mile překvapený tím, že si to Oliver zřejmě rozmyslel a rozhodl se mu pomoct.

Roy G. Bivolo. Teď už měli jméno, pátrání po jejich zločinci se usnadní.

 

„Myslel jsem, že nechceš pomáhat,“ v Barryho výrazu bylo znatelné, jak moc chce, aby mu Oliver věnoval svůj čas.

Ten se na něj úkosem podíval. „Nepomáhám. Je to jen jméno.“

Modré hlubiny si ho dál přeměřovaly, a přestože se jinak lučištníkovi ve tváři nehnul ani sval, v tom výrazu bylo něco víc. Barry se přistihl, že by se v těch očích nejraději utopil. I když Oliver pořád vypadal, že to on by nejraději utopil Barryho. Jeho chování bylo matoucí a v nestřežených chvilkách mladíkovi mravenčilo tělo, zejména když se přiblížil k druhému muži blíž.

 

Z rozhovoru je vyrušila Iris, která vrhala po Oliverovi okaté pohledy, což v něm vyvolávalo nečekanou vlnu žárlivosti. Zejména poté, co mu vyčetla, že jí nikdy neřekl, že se znají a pověděla mu o svém trojseznamu.

Celý ten výčet Oliverových kvalit a opis atraktivního vzhledu Barry dávno znal (vážně, technicky vzato nemohl mít přece dvakrát větší ruce), ale slyšet to od ženy, kterou kdysi miloval, bylo při nejmenším divné. Nepohodlné a v podstatě nepříjemné. Nelibý pocit se v něm šířil jako mor. Na koho vlastně žárlil? Vadilo mu, že ona ho takhle nikdy neviděla, nebo že někde v nitru si Olivera dávno přivlastnil sám, i když chápal, že to bylo jen zbožné přání? Milostná historie toho chlapa vyloženě řvala nahlas, že je hetero.

I když si Barry donedávna myslel, že je sám heterosexuální. Jak se ukázalo, tak to nebyla pravda.

Každopádně, Barry toho muže poznal dřív! A znal ho mnohem lépe. Měl právo si ho uzurpovat a Iris ho vůbec nepůjčit. Za předpokladu, že ten tvrdohlavec na něj někdy přestane být naštvaný.

 

Věděl o každé jeho jizvě, o každém pádu i neúspěchu. Znal jeho tajemství, dokázal by z hlavy popsat každé jeho vítězství, i když u něj nebyl. Dokázal vycítit jeho nálady a poznat, na co asi myslí. Jako by byl jeho spřízněná duše on, protože kdykoliv se objevil, svět byl o tolik krásnější i veskrze spory, které spolu vedli.

A pak to přišlo. Nenápadné, ale dostatečně vtíravé našeptávání v jeho hlavě. Kdy začal mít Barry noční můry a stavy úzkosti? Kdy přišly všechny ty bolestivé eskapády a zranění? Popáleniny, bodné a řezné rány, stopy po kulkách. Před očima se mu zjevil Oliverův obnažený trup ve vší parádě. S minulostí vepsanou přímo na kůži. Zalapal po dechu. To ale nemohla být přece pravda, ne? To si jen nalhával, protože chtěl, aby to byla pravda. A navíc, Oliver Queen se rozhodně nechoval, že by to vnímal stejně.

Sám sobě se v duchu zasmál. Aby si omluvil svou fascinaci samozvancem v kápi, vymýšlel si tyhle absurdní konspirační teorie. Připadal sám sobě patetický. Měl by se už konečně sebrat.

 

Byl rád, že je Oliver nakonec přerušil a vzal si ho stranou, protože už nezvládal oponovat tomu hlasu ve své hlavě a zároveň poslouchat Irisino vzdychání.

„Pomůžeme ti chytit tvého mizeru.“

V Barryho podbřišku se usídlil šimravý pocit, když se Oliver postavil těsně před něj. Byli zhruba stejně vysocí, tváře měli sotva pár palců od sebe a forenzní vědec poprvé čelil jeho pohledu takto z blízka.

„Skvělé! Metačlověka.“

„Znovu, nebudu jim tak říkat, Barry.“

 

 

»»--->   Ϟ Ϟ Ϟ   <---««

 

 

 

Oliver si ho znovu zavolal, ale tentokrát byl sám. Opuštěný prostor za městem, kde se prvně sešli, posloužil jako provizorní doupě pro setkání dvou superhrdinů dobře.

„Ahoj!“

„Jdeš pozdě,“ typický Oliverův mručivý hlas. „Barry jak můžeš být superrychlý a nechodit včas?“

„Promiň, asi to neutralizuje supernedochvilnost. Takže, jak tady chytíme Bivola?“

„Tady ne. Jsme tady kvůli tréninku.“

„Co? Jako Rocky?“ dolíčky na rychlíkově tváři se prohloubily, když se dětinsky usmál. Ale to očividně s Oliverem nijak nepohnulo, když se opět podělil o svůj ty se mi snad zdáš výraz.

I tak Barryho překvapilo, když se druhý muž svěřil s tím, že čte Irisin blog a analyzuje jeho chování během boje. Nejvíc zřejmě zapůsobil případ s Leonardem Snartem. Proboha, spal ten chlap někdy vůbec?

„Říkáme mu Kapitán Cold.“

„O tom, že dáváš nepřátelům hloupé přezdívky, můžeme mluvit později.“

Barry si neodpustil poťouchlou poznámku, „Myslíš nad kafem s Deathstrokem a Huntress?“

Nic na to neřekl, ale Barry si všiml, že jeho postoj se lehce změnil. Ramena se zdála napjatá a zelenooký mladík měl pocit, jako by se ocitl v ředitelně poté, co posprejoval tělocvičnu. Ne, že by to někdy udělal. Ale možná Tony Woodward to někdy udělal, kromě toho, že mu dělal pravidelně ze života jízdu na horké dráze.

Vzdychl, proč tady vlastně byl? Aby si vyslechl další výčitky?

Proč se Oliver za každou cenu musel tvářit, jako by se mu někdo zrovna vydělal pod nos? To se neuměl občas taky usmát a užít si trochu toho sluníčka, duhy a růžových poníků? Jak těžké to muselo být?

A nepletl se. Druhý hrdina ho nařkl z toho, že je v podstatě lajdák, nehlídá si prostředí, nehledí na následky a jednoduše koná bez rozmyslu i navzdory tomu, že na všechno má na rozdíl od ostatních čas. Barry otráveně protočil oči v sloup. Na tuhle práci káravého otce už někoho v životě měl. A Joe i Wells odváděli ukrutně vyčerpávající práci.

„Stejně jako posledně ve Starling city…“ Oliverův hlas zhrubl dvakrát tolik, než bylo u něj zvykem. Barry za vším tím jeho osobním opevněním viděl, jak v sobě dusil to poctivě opečovávané podráždění. Nicméně zároveň byl rád, že se konečně dozví, proč je vůči němu lukostřelec tak rozezleně upjatý.

„Haleluja. Tak proto si mi to celé ty týdny nebral, abys měl na dnešek připravenou munici k výčitkám. Co jsem provedl ve Starling city, Ollie?“ pronesl se vzdorem a v opozici s tím použil přezdívku, která Queena na pár vteřin doslova uzemnila.

Zamrkal a párkrát zalapal po dechu jako kapr, když se s Barrym zastavili na místě.

I mladíka to na okamžik vyvedlo z míry. „Já, omlouvám se, prostě to ze mě vypadlo…“

„Tak mi říkají jenom moji nejbližší.“

„Už se to nestane.“

„Ne, Barry, to… To nevadí,“ jeho hlas se zjemnil a pohled podivně zjihl. Když polknul, na krku mu poskočil ohryzek. A Barry doslova zpomaleně viděl, jak se mu rozkmitala tepna na krku ve zběsilém tempu.

Mladší z mužů netušil, co na to říct. Myslel tím Oliver, že Barry patří taky do okruhu jeho nejbližších?

Nakonec si Arrow odkašlal a pročistil si tak hlas. „Chci tím říct, že jsi sám sobě nebezpečný. Tehdy ve Starling city si sám sebe ohrozil. Kdybych na místě činu nebyl s tebou, byl bys dávno mrtvý. Ta kulka by tě trefila. Mohlo to být fatální.“

„Ale nebylo, dopadlo to dobře. Trochu to přeháníš.“

Oliver začal nebezpečně zvyšovat hlas, „Nic zatraceně nepřeháním. Vědomě nasazuješ krk s tím, že nemáš žádný plán, improvizuješ a nehlídáš si vlastní záda. V terénu tě nikdo nekryje a máš tendence jednat zbrkle.“

Barryho frustrace se znovu ozvala v plné polní. „Nedělej z toho drama!“

„Kdybych z toho dělal drama, tak mám legíny a držím v ruce lebku!“

I Barryho hlas začal prudce nabírat na síle. „Máš zbytečné obavy, je to v pohodě.“

„Řekl Hitler Polákům těsně předtím, než je poslal do komor. Barry, použij taky trochu sebereflexe.“

„Tak jako ty?“ vrátil mu pichlavě. „Neměl bys jít vzorem?“

„Tohle není o mně, zasraně!“ kdyby měl po ruce luk a šípy, zřejmě už by Barryho prošpikoval skrz na skrz, místo toho divoce zagestikuloval a pohodil rukama do vzduchu. „Točíš se v cyklu sebedestrukce.“

„No to mi říká fakt ten pravej!“ Barry ani nevěděl, jestli je ten vztek opravdu jeho. Stupňoval se přímo úměrně s výčitkami, které k němu Oliver peprně vysílal. Vztek podněcoval vztek, jak se zdálo.

„Nepoužívej to pořád proti mně! Nepopírám, že mám své chyby. Každá má schopnost je vykoupená špatnou zkušeností nebo zážitkem. Právě tyhle negativní střípky ze mě udělaly pozornějšího stratéga. Proto bys měl dát na to, co ti říkám. Já si hlídám svoje záda a stejně tak mám v terénu za zády Digglea!“

„Tak dejme tomu, co je ti vůbec po tom, neohrožený samozvanče. Pokud si nabiju čumák, bude to můj průser. Hojím se rychle!“

„Já kurva nejsem připravenej na to, abych o tebe taky přišel!“ zařval nakonec z plných plic Oliver a vytřeštil oči jen pár úderů srdce poté, co to prohlášení naprosto umlčelo Flashe, který se tvářil téměř totožně.

„Já… Já prostě nemám slov.“

„Na to, že nemáš slov, si na mě zvládl řvát skoro deset minut,“ pronesl tentokrát pobaveně Barry.

 

Měl si dávno zvyknout, že měl Oliver tendence jednat přehnaně. Felicity mu to říkala. Poháněl ho strach a tíha viny. Bál se o něj stejně jako se bál o všechny své přátele a rodinu a to Barryho upřímně dojalo. To znamenalo, že ho měl rád a že mu nebyl lhostejný. To uvědomění ho příjemně hřálo.

Chtěl ho obejmout, ale věděl, že by v tuhle chvíli s podobnou nabídkou nepochodil. Na druhou stranu, byl přece dostatečně rychlý na to, aby Oliver nestihl protestovat. I přesto toho nezneužil. Důvěra tohoto muže byla křehká.

 

„Když jsem za tebou přišel do Starling city, řekls, že můžu být inspirací.“

Tvář staršího muže znovu zkameněla. Trénoval tyhle depresivní výrazy doma před zrcadlem?

„Když žiješ tenhle život, je třeba víc, než jen maska. Je třeba disciplína. A protože seš zřejmě stejně tvrdohlavý jako já…,“ vydal se krokem znovu vpřed ke své motorce a uchopil do dlaní svůj luk.

„Na co to je?“

„Poběžíš támhle, vrátíš se ke mně a já tě zasáhnu šípem.“

Barry se upřímně rozesmál. To byl vtip, že? Kdyby věděl, že Oliver není zrovna materiál na žertíky, dokonce by ho za to pochválil.

Nakonec jen opáčil, „Ne, nezasáhneš.“

„Ano, zasáhnu.“

„Dobře, fajn. Vyhovím ti, pobavíme se.“

 

Odběhl o obrovský kus dál, rozeběhl se a s pobaveným úsměvem se vrhl vstříc k vyhrané hádce. Nebylo v tu chvíli nic tak uspokojivého jako moment, kdy chytil vystřelený šíp. „Fajn pokus.“

Ten pocit zadostiučinění přetrval jen do doby, než ho odněkud z okolí zasáhly dva šípy přímo do zad pod lopatky. „Ty si mě střelil?!“

„Řekls, že se rychle hojíš,“ přešel k němu zezadu lučištník. Ten cynismus se nedal přeslechnout. Kapal jako hutná láva z každého slova. Vyrval mu ze zad dva šípy, bez ohledu na to, jestli je jemný nebo ne.

 

Nejenže Barry z hádky vyšel jako poražený, ale odnesl si v sobě další ukřivděný a rozervaný pocit, který přikrmil ten chaotický vír v jeho vědomí.

 

Bože, ten chlap ho tak zatraceně sral! Jak ale u toho zvládl být tak neskutečně žhavý a žádoucí?

To jeho náladu podkopalo jakbysmet.

 

 

»»--->   Ϟ Ϟ Ϟ   <---««

 

 

 

Následoval incident s Bivolem, nebo taky Prismem, jak ho pojmenoval Cisco. Barry zavrhl možnost se na celé akci s Arrowem podílet. Pořád odmítal uznat fakt, že Oliver nepřehání. Byl až příliš dlouho uzavřený ve vlastní temnotě, aby chápal, že svět není jen smrt, násilí a pohroma. A že někdy holt je potřeba riskovat. Musel to znát sám.

Když přišel do střetu se samotným Prismem, všechno se semlelo tak rychle a nečekaně i na něj, že nestačil pocítit, že by se něco pokazilo.

 

 

Druhé setkání s Oliverem na kraji města ho popudilo dávno předtím, než se vůbec dostavil na místo, kde už na něj druhý hrdina čekal. Stačilo jen vědomí, že se tam s ním setká a hořkost v jeho hrdle zesílila.

 

„Vymýšlíš nové způsoby, jak mě ještě ztrapnit?“

„Nesnažím se tě ztrapnit, Barry, ale včera si šel po Bivolovi sám a ztratils ho.“

Barry si téměř znechuceně odfrknul, když otočil hlavu do strany. Ani se nesnažil protentokrát zklidnit svůj temperament. „Nikdy jsi neudělal chybu?“

„Jistěže udělal. Barry, žiju tímhle životem skoro osm let. Setkávám se s věcmi, které nedokážeš ani pochopit, a jsem pořád naživu.  Naživu mě neudržela superrychlost. Uvědomil jsem si, že se musím dál učit, trénovat, stávat se chytřejším a ostražitějším. A dokud k tomu nedojdeš i navzdory nejlepším záměrům, naděláš víc škody, než užitku.“

Ten chlap měl ego nafouklé jako balón, uvědomil si mrzutě Barry. Staré křivdy doutnaly v samotné podstatě jeho bytí jako dva zažehnuté uhlíky. „Konečně to vidím. Trochu na mě žárlíš, že? Pro chlápka jako seš ty - sexy a pohledného s těma nejmodřejšíma očima, co znám… Bohatého, co může dostat kohokoliv a kdykoliv, je závist zřejmě nová emoce. Takže seš možná jen trochu zabedněný na to, abys poznal, co vlastně cítíš.“

„To je tvá teorie?“

„Rozhodně. Klidně si trénuj, zvedej činky, šplhej po stěnách, dokud se ti srdce nezastaví, ale nikdy nebudeš tak rychlý jako já. Nikdy nebudeš tím, kým jsem já. A tím musí tvoje nabubřelá pýcha neskutečně trpět,“ Barry svůj monolog pronesl jedovatě s úmyslem druhého muže zranit. Vyvolat v něm jakoukoliv emoci, nejen proto, že ho už neskutečně vytáčel a chtěl mu jednoduše strašně ublížit, ale byl zvědavý, jestli ten kus ledu, co tu před ním stál, dokázal taky něco cítit. „Ollie,“ dodal ještě zhnuseně.

„Říkal jsem Felicity, že mou pomoc nechceš.“

„Jo, konečně máš taky v něčem pravdu,“ každé rychlíkovo slovo bylo jako šíp vystřelený z kuše a s každým proměněným výrazem se k němu o krok přibližoval blíž v doprovodu vzedmuté tsunami hněvu a zlosti.

„Vážně se chceš chovat jako dítě, Barry?“ uhodil na něj starší z hrdinů.

„Kdo jsi, abys mi tohle říkal?“ v ten moment zřejmě došel Barrymu i ten zbylý kousek trpělivosti, když se proti Oliverovi ohnal a uhodil ho v prudké rychlosti do klíční kosti silou, která by ji křehce stavěnému člověku pravděpodobně zlomila.

 

Oliver překvapeně popadl dech a s ním stejně tak i Barry. Bolest byla dostatečně velká, aby zasáhla oba nepřipravené.

Zaplavená bouřlivými emocemi Barryho mysl konečně spojila jedna a jedna dohromady. Ta pošetilá myšlenka, která ho obtěžovala poslední dny, se najednou nezdála být tak pošetilá. A jeho vlastní klíční kost o tom nasvědčovala své.

„Tos byl celou tu dobu ty!“ zařval Barry. Sám nevěděl, jestli je víc překvapený, rozezlený nebo spokojený.

Předpokládal, že se Oliver bude tvářit stejně vyjeveně jako on, ale na jeho tváři se jako obvykle nehnul ani sval. Až na ty oči. Ty oči k němu promlouvaly s vinou a přiznáním.

Nová vlna požírajícího vzteku se přihlásila o slovo. „Tys to věděl! Tys to celou tu dobu věděl!“ podíval se na jeho dlaň, kterou měl semknutou v pěst, až mu bělely klouby.

„Tvá ruka. Tehdy na střeše ve Starling city. To nebylo tvoje zranění. Ale moje! To já si zlomil ruku!“

Oliver pořád mlčel, což bylo víc než usvědčující.

„Jak dlouho?“

Nic, žádná odpověď nepřicházela.

„Kurva jak dlouho?“ zařval z plných plic tmavovlasý mladík a dlaněmi do modrookého muže vrazil.

„Od začátku. Tehdy, když jsem tě chytil pod krkem, když si mi zachránil život,“ přiznal tiše a klidně lukostřelec.

Barry nevěřícně vydechl a zajel si prsty do vlasů ve snaze zklidnit se, ale nepomáhalo to, spíš naopak. „Víc než rok?! Ty zatracenej bastarde!“

Najednou byly tatam všechny ty výčitky, Oliver Queen ztratil úplně hlas.

„Budu hádat, zapomněl ses zmínit?! Celý ty roky jsem kvůli tobě procházel peklem! Cítil jsem každý tvý podělaný zranění! Každou zatracenou temnou emoci! Tvůj očistec na Lian Yu byl i mým očistcem. A ty sis klidně dál pokračoval v životě samozvance, který je dennodenně v ohrožení života, ty sebestředný zmetku!“

„Já vím,“ přerušil tiše celou tu litanii jmenovaný samozvanec a zbaběle uhnul pohledem.

Zněl provinile, tím spíš to podnítilo Barryho přesvědčení o vlastní pravdě.

„Víš. Věděls to a bylo ti to jedno! Tys mi jednoduše chtěl ublížit! Jak já tě nenávidím!“ zahřměl rychlík a zrudly mu oči. Doslova.

Naposledy do druhého muže vztekle vrazil, až pod tlakem narazil zády do zdi. Pak z místa za doprovodu jiskřivého světla zmizel. Ve tváři vepsané čiré opovržení a zášť.

 

Oliver Queen nikdy neměl pocit, že přijde den, kdy se bude opravdu chtít vymanit ze spárů opakujícího se kruhu sebezničení.

Až dodnes.  


Vydáno: 18.5.2020 6:12 | 
Přečteno: 251x | 
Autor: Blanch
 | Hodnocení:

Komentáře rss

Přidat komentář >

, Parada odpovědět
avatar
Tak blbě se to dozví jen doufám že si to brzo vyříkají. 10
icon odpověděl(a)
Blanch
No, pomalu se blížíme ke konci, bude to mít jen 6 kapitol, takže už žádný vykrucování :)
icon , - odpovědět
niktoska
Och... tak trošku som dúfala, že sa to Barry dozvie trochu za iných okolností, ale aj tak to bolo skvelé. Konečne sa to rozbieha 9

Cez víkend som si dala maratón všetkých crossoverov a tento je môj najobľúbenejší.
icon odpověděl(a)
Blanch
Tak musí to být taky nějaký drámo, ne :D

Já mám nejraději Elseworlds, jak si vymění identity, u toho jsem se dost zasmála :) a Barry je tam totálně k sežrání. Hlavně, jak se Oliverovi pomstí za ty šípy v zádech, právě :D


Nejnovější komentáře
1. A jako Azkaban - To znám... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 9.10.2020 21:05
1. A jako Azkaban - :D Jako... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 9.10.2020 21:02
1. A jako Azkaban - Přidává... Zaslal/a: Miona  •  Čas: 9.10.2020 15:46
1. A jako Azkaban - Vlastně... Zaslal/a: Geri  •  Čas: 6.10.2020 16:31
1. A jako Azkaban - Však už... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 6.10.2020 0:35

Více komentářů...



Statistiky se započítávají zhruba od roku 2009.



Pokud chcete, aby vám chodily novinky webu na e-mail, přihlašte se k odběru!
Stačí zadat pouze adresu.


Jméno
Text
icon :) Zrovna další díl opravuju, takže během dneška by měl vyjít, jen nevím, v kolik hodin to stihnu přidat, nejspíš k večeru, ale je to jen odhad.
my chceme Pretty woman, prosím prosím
Ahoj, kdy zase bude novy dil Pretty woman?
icon Pardon, ja opravdu netouzim po tom, aby to nekdo cetl v tyhle forme :)
No taaak, to mi nemůžeš udělat :( Zbývá mi pár kapitol :(
Já si před chvílí říkala že jsi to nejspíš smazala, protože mi to nešlo zobrazit...
icon No, ono to tam hlavne cele neni, ja to tusim skryla, aby to nikdo necetl :D
Nejde o nic, co by bylo nesnesitelné nebo iritující. Takže pohoda :) :D
icon Ten blogovy nedoporucuji cist, je tam hromada chyb, silena stylistika :D, ale chapu, ze clovek to skrze zvedavost kolikrat ignoruje.
Tak jsem hledala hlouběji a našla tvůj blog, kde to všechno máš. Opravdu moc děkuji za kvalitně propracovaný příběh.
To naprosto chápu. Navíc, nemohla jsem kvůli tomu spát, protože jsem byla hrozně zvědavá...
icon se vratim za tyden z dovolene. Takze proto dokoncena, ale trinactkou to nekonci.
icon Linn: i kdyz ti to ukouslo konec komentare, chapu, kam smerujes. PW je povidka, co jsem dopsala pred lety, ma 68 kapitol. Nevlozila jsem vsechny, protoze jsem se rozhodla udelat korekturu a beta-read. Mam v planu denne vlozit aspon jeden dil, jakmile s...
icon Domco, Emalion, Ginger: mockrat dekuji. Ruby: jeste nevim, WP pro me neni stezejni a beru ho spis jako ulet.
Zdravím. Měla bych dotaz, který se týká tvého příběhu "Pretty Woman". Když jsem ji četla na Wattpadu, úplně mi vyrazila dech... Ale, jelikož mi přišla nedokončená, podívala jsem se na tvoje stránky, jestli tady je příběh dokončený. U statusu je přímo n...
Muzu se zeptat? Pridas vsechny povidky i na wattpad? Divala jsem se, ze tu mas i nejake, co jsem jeste necetla a na wp si je muzu pridat do knihovny. Diky za odpoved. Mej se krasne.
patříš mezi moje oblíbené autory !
Ahojky. Našla jsem tě přes wattpad a musim řict že to tu máš moc hezke a vidim že i hodně povidek co jsem nečetla. Jinak moc hezky píšeš ! Je vidět že už máš něco za sebou. Doufám, že toho ještě hodně napíšeš. Ještě jsem nečetla všechno, ale už teď
Taky nestačim koukat. Fakt moc hezke to tu máš. Hlavně povídky.
<3 uzasny web
n
icon nakopnou a motivují ;)
icon psát, že nevím, kde začít :D, takže nechci nic konkrétního slibovat. Něco brzy přibude, ale co mi zrovna trkne do oka, to je druhá věc... Ještě jednou díky za to, že jsi trpělivý. Jsem ráda, žes dal vědět, i když nepíše komentáře, autora takové vzkazy ...
icon Zdravím, Davide, děkuji ti za milá slova a trochu té motivace :), poslušně hlásím, že PC je v pořádku a připraven ke spolupráci, a já se zrovna vrátila z dvoutýdenní dovolené a třeasu se na to, až zase sednu k wordu, ale je toho tolik, co bych chtěla p...
Moc komentare nepisu, protoze sem bohuzel liny, ale chci abys vedela, ze sem chodim skoro denne, abych se presvedcil jestli prece jen nahodou neni neco noveho. Drzim palce! Ses fakt skvela!
Vim, ze si mela nejake potize, Blanch. Ale muzu sezeptat, jak natom ted jsi? Dockame se brzy nejakych kapitol? Strasnese tesim naPavouci sit i na Status Quo! Nechci vubec na tebe tlacit, jen me to zajima, protoze jsem nateseny! Pises skvele. Moc koment...
icon Uhm, snad co nejdrive. Potrebuji dodelat jeden vetsi projekt, a pak uz konecne bude vic prilezitosti a casu :)
Kdy bude zase Pavouci sit?
icon Hodila jsem pro všechny případy do sekce HP kapitolovek text s odkazy, najdeš to případně tam ;)
icon na ty povídky, které jsou teda ale v hrozné podobě a neopravené tak, jak byly před lety. A nejde tam přidávat komentáře.
icon Pokud myslíš v sekci tvorby HP, tak ty, které nejsou žlutě, nemají odkaz (záměrně), nejsou tady ještě vložené. Pracuji na jejich korektuře. Ale když si najedeš do sekce PROFILY, najdeš tam odkaz na můj starý blog nebo slash web, jsou tam staré odkazy n...
Máš tam některé povídky dopsané ale nemůžu se na ně dostat.
icon Davide: diky moc za podporu ;), Drarry psat urcite budu, je to moje srdcovka a jsem rada, ze se libi.
icon Keiji: No, aktivne se moc rict neda no :D, ale tak ja jsem par let mela pauzu taky, psala spis pro sebe, jen mi to webovani a vykecavani proste chybelo :). Jako tytam jsou ty stary casy, kdy to slo vsechno snaz, ted je to narocnejsi :). Davide: diky mo...
*v hlavě rodí dál. (Nevím, jestli se ten zbytek věty umazal, nebo je to někde schované :D)
Máš můj obrovský obdiv, že stále dokážeš aktivně (ať už si pod tímto slovem člověk představí cokoliv :D) psát. Mně i dalším lidem, které znám a psali často a bavilo je to, se to nějak bloklo a je dost těžké ty ledy prolomit, i když příběhy se v hlavě r...
Hojda. Jsem nadsenej, ze ses vratila, Blanch. Doufam, ze budes zas psat drarry jak driv. Ctu tu novou povidku a vypada bezva. Tesim se na dalsi. Vzdycky jsem mel rad tvoje povidky!
icon Tak já jsem tu měla Harryho Pottera a ani o tom nevím...
Harry Potter
icon Abych tě svou "přehnanou" aktivitou nezklamala :D, ale díky. Budu se snažit.
Skoro neverim svym ocim! Blanch je zpatky?! Blanch je zpatky! Budu se tesit, co vymyslis. Prectu si vsecko!
icon Prosím, pokud máte na mě nějakou prosbu nebo žádost, vkládejte komentáře spíš do Knihy. Kecálek slouží spíš k ptákovinám ;)
Design vytvořila Blanch © 2002 - 2020