..: Továrna na absolutno :.. 32. Třicet dva kroků - Továrna na absolutno
Kategorie: Pretty woman

32. Třicet dva kroků

Fandom: Harry Potter
Rubrika: Pretty woman
Hl. postavy: "Harry Potter", Draco Malfoy, Remus Lupin, Severus Snape aj.
Žánr: genderswap, slash, preslash, het, pwp, smut, humor, detektivní, dobrodružný, darkfic, depresivní, angst, fluff, romantika
Poznámka: Pomalu se dostáváme k jádru pudla, kapitoly před revizí začínají mít konečně čtivější podobu (hádám, že ty už budou někdy z roku 2009/2010, kdy se moje tvorba vyvinula z "totální humus" na "tak trochu humus"), takže bude snad teď jednodušší je opravovat. Jinými slovy - snad i rychlejší.

 

 

 

Ztemnělou místnost ozařovalo jen několik svic. Tmavá silueta seděla za stolem a něco sepisovala. Na obnaženém těle měla přehozený jen černý župan. Obočí zamračené, ale v rozporu s tím na ústech se jí rýsoval drobný úcul.

 

Na okno, za nímž se rozprostírala tma, něco zaťukalo.

 

Severus Snape se zprvu ohlédnul k oknu, aby se přesvědčil, že to drobné vyrušení nebyl jen výplod jeho fantazie, když zjistil, že za oknem poletuje sova, odložil brk a zazátkoval inkoust. Postavil se a odešel k oknu, které následně otevřel.

Sova držela v zobáku psaní. Jakmile se dostala za okenní tabulky, dopis odložila na parapet. Neměla se však k odletu. Severus zdvihl obočí a mírně si pro sebe zamručel. Z váčku, který měl uschovaný v šupleti u stolu, vytáhnul svrček a dal ho do drobného pařátu sovy pálené. Ta zahoukala a hned poté odletěla zpět do tmavě modré tmy.

Profesor lektvarů zavřel za sebou okno a vzal obálku do ruky, prohlížeje si své jméno ozdobně psané zlatým inkoustem.

 

V průchodu do vedlejší místnosti se objevil někdo další. Hnědé vlasy protkané stříbrem měl rozházené do všech stran, ve tváři ještě mírný ruměnec a na rtech mu pohrával rozpustilý úsměv. Remus přistoupil blíž ke svému milenci a těsně se zezadu nalepil na jeho tělo. Rukama ho objal kolem hrudníku a zabořil nos do jeho vlasů.

 

„Ještě chvíli mě takhle tiskni, Lupine, a budeš objímat mrtvolu. Dusíš mě,“ zkonstatoval suše Snape.

Remus povolil své sevření a zastyděl se, „Promiň, opravdu se omlouvám, Seve, já si ani po těch letech pořád neuvědomuju svou sílu.“

„To je v pořádku, Remusi,“ opáčil Severus, „ale není v pořádku, že mi pořád říkáš Seve, ačkoliv jsem ti jasně nejednou naznačil, že to nemůžu vystát!“

„Já vím,“ zareagoval ihned Remus a zase se mu tváří rozlil ten rozpustilý úsměv, „moc rád tě provokuju, jsi strašně sexy, když se vztekáš! Vlasy ti lítají kolem, na čele se ti objeví žíla a mezi obočím se ti udělá vráska, jak se mračíš. Ani nevíš, s jakou radostí bych si tě v tu chvíli vzal… A pěkně živočišně!“ jeho vzrušený dech Severus pocítil na svém krku.

Tělem se mu prohnala zimomřivá obleva a až na zádech cítil husí kůži. Lupin měl momenty, kdy zněl opravdu jako ten vlkodlak, kterým byl. Snape na to nic neřekl a Remus se usmál.

Snape se ani neotočil a zase si začal všímat obálky, kterou dostal. Rozevřel ji. Očima přejel řádek po řádku a vstřebával informace, které mu sdělovaly, až nakonec zhluboka pronesl: „U svaté Morgany!“

Nebýt jeho překvapeného tónu, nebylo by na něm znát, že byl vyvedený z míry, protože se mu jinak ve tváři nehnul ani sval, který by napověděl něco jiného.

Remus si bradu opřel o jeho rameno, chtě nakouknout do listu, který jeho milenec třímal mezi prsty. Ten si jeho nenápadné snahy všimnul a pergamen zase uložil do obálky s erbem vytisknutým ve vosku. S erbem, který Removi nic neříkal.

 

„Co to je?“ optal se zvědavě. Nemělo cenu chodit kolem horké kaše. Buď mu to Severus bude chtít říct, nebo ne.

Černovlasý muž se mírně naklonil obličejem na stranu. „To je dopis od akademie věd,“ odpověděl prostě.

„Aha,“ políbil mu bezděky rameno vlkodlak a pokračoval na jeho krk, přičemž mu prsty odkrýval havraní vlasy. „A co po tobě chtějí?“

„Já… Pamatuješ si ten lektvar, který jsem vyvinul, když jsem se snažil pomoci Potterovi? Totiž Evansové?“

„Samozřejmě. Na změnu pohlaví, ale nebylo možné ho užívat trvale, pamatuji si správně?“

„Ano, přesně ten.“

„A co s ním je, Severusi?“

„Akademie věd by ráda ocenila můj experiment Flamelovou cenou první třídy. V následujících dnech bude probíhat schvalování za můj přínos moderní vědě v lektvarech,“ vydechl ještě stále překvapeně profesor a věnoval oddaný pohled obálce, kterou právě znovu odložil na stůl.

Remus Lupin se od něj hbitě odlepil a otočil si svého přítele obličejem k sobě. „To je naprosto úžasné, Severusi! Gratuluji!“ nadšeně ho objal, až Snape znovu popadal dech a zase od něj odstoupil. „Vážně skvělé. Jsem na tebe hrdý!“

Snape snad poprvé v životě zčervenal, rozpačitě si odkašlala a celou situaci zamluvil nějakým sarkastickým komentářem, který mu byl v podobných situacích podobný.

 

 

***

 

 

Zdi byly promrzlé a vlhké. Všude byla plíseň a podél východní stěny, kde bylo jediné okno, stékala voda, která s sebou semlela i prach a špínu.

Dívka s dlouhými mastnými vlasy zcuchanými do sebe seděla na polorozpadlé posteli a opírala se o pelest. Z očí se jí linuly slzy a poměrně hlasitě štkala. Přes sebe měla přehozenou plstěnou děrovanou deku a třásla se. Nikdy nežila v takových podmínkách a rozhodně nebyla nikdy tak dlouho odloučená od rodiny a celkově od samotné reality. I přes strach, sebelítost a nepohodlí se sama sobě divila, že tak dlouho vůbec přežívala. Rapidně zhubla, občas dostala něco k jídlu, aby přežila i s tím málem, ale nebylo to dost. Cítila, jak ji postupně opouštějí síly, a každý pohyb se zdál být obtížnější, než kdy předtím. Za nehty měla permanentně špínu, hygienu neprováděla už ani nepamatovala a tělo měla poseté ekzémy ze vší té plísně a špíny, se kterými se byla nucena sžít.

 

Jeho hlas.

Slýchávala ho občas. Jednou za týden, za pár dní. Netušila už, který je den, měsíc, pomalu ztrácela přehled. Co asi udělal s její setrou? A proč to vlastně všechno dělal? Neznala ho a nikdy ho předtím neviděla, ale jednoho dne si ji vybral jako svoji pojistku, rukojmí. Pochopila, že s ní má nějaké plány, ale nikdy nepochopila tolik, aby si to všechno mohla vysvětlit. Jaký smysl mělo zajmout motáckou holku? Koho tím donutil k čemu? Vždyť byla tak bezvýznamná, že by to nikoho nedonutilo k žádnému vyjednávání nebo jakékoliv výměně.

Ztratila všechny iluze a naději. Její absence ve světě nic neznamenala. Ani rodiče už neměla a její sestra byla stejným motákem jako ona sama.

 

Řekl jí, že mu má říkat můj pane, navzdory tomu vypadal poměrně mladě. Jak mohl někdo tak mladý tohle udělat? Jak mohl takto smýšlet? Proč ji zneužil? Co po ní vlastně chce? Častokrát jí říkal, že pokud ho nebude poslouchat, Lině se něco stane. Kam tohle všechno směřovalo a proč ona a její sestra musely hrát ve všem hlavní roli?

Nezbývalo jí nic jiného, než aby ho poslouchala na slovo. Měla svou sestru ráda a nesmělo se jí nic stát, i kdyby sama měla tady zemřít. Ale co když už byla sestra mrtvá? Nikdy jí nedal důvod věřit, že je tomu naopak. Jediný možný důkaz bylo to, že jí nechal psát všechny ty dopisy, které údajně Lině nosil. Ale nebylo to taky jen divadlo, aby věřila, že má motivaci?

Patrisha už nevěděla, co smí a nesmí a v co vlastně smí vůbec doufat. Bude někdy konec? Ne, nedoufala. Na to už jí nezbývaly síly. Byla v téhle odporné kobce už příliš dlouho a nic se za celou dobu nezměnilo.

 

Uslyšela kroky.

Pár těžkých bot mířil přímo k ní. Byl to on, nikdo jiný sem nechodil. Až na pár skřítků, kteří ji měli čas od času nosit zbytky jídla. Navíc ho poznala už jen podle stylu chůze. Slyšela ji za celou tu dobu už tolikrát, že se to nedalo splést. Ten zvuk byl jako ozvěna z hororu, která doprovází každou děsivou scénu. Byl to zvuk, který přinášel bolest a strach, na ten se nedalo nikdy zapomenout. Zdávaly se jí o něm sny.

 

Naskočila jí husí kůže. On už jde, blíží se. Co zase po ní může chtít? Co si vymyslí dnes?

Měla z něj instinktivní strach, neboť nikdy netušila, co se stane a on jí nikdy nedal ani možnost, aby se mohla vzbouřit. Na to měla až příliš velký strach.

Ta hůlka, kterou držel v rukách, ji vždy usměrnila. Věděla, co dokáže, ačkoliv ona ji nikdy nemohla v takové síle použít. Ani její sestra. Sotva se jí povedlo při leviose zatřást předmětem, když to párkrát v minulosti zkusila.

 

Začala počítat, kolik udělá kroků, než dojde k její cele. Chodba zde byla dlouhá, toho si stihla všimnout i podle sluchu.

 

Jedna… Dva… Tři… Čtyři. Dává si načas.

Pět… Šest… Sedm… Osm. Nosí záměrně takové boty, aby budily takový hrůzný zvuk? Je jako voják, který se dal na pochod, při každém dopadu mohutné podrážky zem zaduněla a ozval se klouzavý zvuk.

Devět… Deset… Jedenáct… Dvanáct. Je v tomhle zatuchlém ledovém vězení taky někdo další? Nebo je tady úplně sama? Nemůže tu být taky její sestra?

Třináct… Čtrnáct… Patnáct… Šestnáct. Čekala jen to nejhorší. Zase nějaké mučení, nějakou zábavu, jak tomu říkal. Jako obvykle.

Sedmnáct… Osmnáct… Devatenáct… Dvacet. Jak je to dlouho, co neviděla svou sestru? Jak dlouho tady vlastně je?

Dvacet jedna… Dvacet dva… Dvacet tři… Dvacet čtyři… Dvacet pět. Už jen pár kroků a bude u ní. Má to už spočítané podle jeho nálady. Dneska se zdál dělat kratší a svižnější kroky, měl naspěch nebo byl naštvaný?

Dvacet šest… Dvacet sedm… Dvacet osm… Dvacet devět… Třicet. Možná to budou poslední minuty jejího života. A vadilo by jí to vůbec? Asi ne. Byla tak unavená.

Třicet jedna… Třicet dva. Pár bot se zastavil přímo pře její celou. Třicet dva kroků. Když měl dobrou náladu, dělal větší kroky, bývalo to míň.

 

„Milánku, ty jsi vzhůru? Víš o tom, že už je po půlnoci? Neměla bys spát?“ opal se její Pán úlisně a nechutně se přitom zasmál. „Nebo se ti tvůj příbytek nelíbí? Aha, počkej, na to jsem se už vlastně ptal před čtvrt rokem, co bych to byl za hostitele, že ano. No, nechme to nezodpovězeno. Není to důležité, protože ty jsi lůza a u té je naprosto jedno, kde spí! A jestli vůbec spí! Doufám, že ti krysy dělají společnost!“

 

Z druhé strany kobky se ozval tichý sten, těžko říct, zda šlo o protest nebo jen úzkost. Ale Stan Silnička to zřejmě neslyšel. Patrisha si přitáhla nohy k tělu a jako by se tím snažila bránit, objala si kolena pažemi. Svou špinavou unavenou tvář upřela na něj. Celá se třásla. Možná zimou, možná strachem, tyhle stavy šly spolu ruku v ruce.

Její věznitel vytáhnul hůlku a namířil jí na ni. Instinktivně se skrčila, čekajíc jen to nejhorší. Možná si uvnitř své duše i přála, aby ji konečně zabil. Ukončil to, protože měla strach, že tohle věčné mučení zřejmě nikdy neskončí. Každý pohyb bolel. Únava se proháněla každým atomem v těle a ruce okolo kolen jí pomalu sklouzávaly na palandu. Byla tak moc unavená. Chtělo se jí spát a usnout už navěky.

 

Nestalo se však nic.

„Představ si, co udělala tvá milovaná sestřička, mrcho, co ta špína udělala! Utekla! Ztratila se mi z obzoru! A ty jistě víš, co to znamená! Viď?“

 

Takže její sestra žila? Malinká naděje svitla. Lina žila a žije! Odkud ale utekla? Držel ji taky někde v zajetí? Taky ji tak mučil? Vydíral ji? Držel, jak se tak říká, v šachu?

Lina se zachránila! Drobný majáček uvnitř v mysli zablikal radostí. Její sestra žije a je na svobodě! Opakovala si tiše jako mantru pořád dokola. Hlasitě vzdychla a na tváři se jí rozlil letmý úsměv. To znamenalo, že už nemusí dát na jeho výhružky! Že ho nemusí poslouchat!

Byla příliš slabá, aby se mu teď vzepřela a ne zas tolik hloupá, aby věděla, co hůlka v jeho ruce dokáže.

Nicméně teď, když věděla, že je Lina osvobozená od jeho vlivu, pocítila nával radosti a zase získala chuť žít a přežít. Ale pokud kvůli štěstí a svobody její sestry Patrisha musí umřít, stálo to za to! Pro svou sestru by udělala cokoliv.

 

„Ale neboj se,“ pokračoval Pán, „já ji brzo dopadnu, není dost chytrá na to, aby se skrývala věčně, a já mám velice dobré prostředky, jak ji najít. Ale ty!“ sklonil se k ní, přímo před palandu. „Ty tady shniješ zaživa! Už nikdy svou sestřičku neuvidíš, o to se postarám!“ zatáhnul ji za vlasy a škubnul tak prudce, že jí vytrhnul poměrně hustý pramen tmavých vlasů.

Zatvářil se znechuceně, ale nakonec se krutě zasmál a její vlasy si strčil do kapsy. O pár úderů srdce později si svou ruku otřel o kalhoty, jako by se právě dotknul něčeho slizkého.

 

 

***

 

 

„Hermiono, co se děje?“ zeptala se Harry, když zrovna vylezla z krbu do Hermionina bytu. Ta jí rychle přilepila svou ruku na ústa a prstem naznačila, aby nemluvila nahlas. Třásla se jí ruka a vypadala poněkud vyděšeně.

V celém bytě byla tma. Harry pochopila, že to bylo zatemňovací zaklínadlo, neboť byl den a nemohla to být přirozená tma. Jak si stihla bystrozorka v tom přítmí všimnou, chodba působila jako obrácená vzhůru nohama. Téměř žádná věc nestála na svém místě.

„Co je?“ zašeptala Harry. Tohle se jí opravdu nelíbilo.

Hermiona ukázala prstem do vedlejší místnosti, kam se přesunuly. Šly až do rohu pokoje k oknu.

Černovlasá žena si všimla, že na zemi mezi rozházenými věcmi leží nějaká osoba. Snažila se zaostřit, ale byla moc velká tma. Větší, než by byla za normální noci.

Přišla blíž a hned na místě se jí zatajil dech. Klesla bolestivě na kolena a prohlídla si dívku ležící na zemi.

Rusovlasá Ginny ležela na zemi jako by spala. Jediná věc, která nasvědčovala pravý opak, byla ta, že na hlavě měla velkou ránu a pod ní krvavou stopu. Ohlédla se zděšeně na Hermionu a ta si zakrývala ústa, zatímco oči měla vytřeštěné.

„Co se tady stalo!?“ Harry se snažila zachovat chladnou hlavu a nepanikařit, ale třásl se jí hlas.

„Mluv tiše,“ opáčila její nejlepší kamarádka, „možná tady ještě je!“

„Kdo tady je, Hermiono?“

„Někdo tady byl, netuším kdo, když jsem dorazila, hned jsem poznala podle té tmy, že něco není v pořádku. Pak jsem si všimla těch rozházených věcí. Jako by tu něco hledal. Snažila jsem se najít Rona, ale nikde nebyl,“ mluvila rychle a těkavě. „A pak jsem tady našla Ginny, chtěla jsem ji odlevitovat k Mungovi, ale slyšela jsem hluk a kroky, tak jsem se rychle sebrala a krbem se odletaxovala k tobě, protože i kdyby mě někdo sledoval, tak by se k tobě krbem nedostal, pokud by neměl heslo. Bylo to první, co mě napadlo,“ Hermiona se držela. Třásla se, ale neplakala. „Nevím, co je s Ronem, Harry. V tu dobu měl být dávno doma, ale nenašla jsem ho. Ani jeho tělo. Mám o něj strach. A Ginny…“

„Musíme ji rychle vzít k doktorovi,“ přitiskla dva prsty k jejímu krku a mírně si oddechla. Ještě měla tep. Možná jen upadla do mdlob, když se praštila do hlavy. Ale každá minuta teď byla důležitá. Mávla hůlkou a vyzvedla její tělo do vzduchu.

Otočila se na Hermionu: „Běž ke mně domů, Hermiono, všechno to řekni Dracovi a počkej tam. Já zajdu s Ginny k Mungovi a najdu ti Rona!“ řekla razantně a Hermiona přikyvovala jako poslušné dítě.

 

Vypadalo to, že ta nečekaná návštěva už v bytě nebyla, protože se odnikud neozýval hluk. Ani jeden z nich nevěděl, co by u nich mohl chtít, ale Harry začínala mít neblahé tušení, že v tom má prsty Stan Silnička. Co když ji poznal? Co když si zjistil, kdo jsou její přátele a teď jim bude chtít ublížit, když nemohl jí?

 

Přesně v momentě, kdy se oba chtěli odletaxovat a nabírali si prášek do dlaní, krb zeleně zahořel. Někdo se sem znovu chystal.

Zelený pohled vyhledal ten hnědý. „Čekáš někoho, Hermiono?“

Dívka s hnědými vlasy zakroutila hlavou. „Ne, o nikom nevím,“ znělo to trochu chladně, ale Harry v tu chvíli tomu nevěnovala pozornost. Měla daleko větší problém.

„Dobře, schovej se! Převezmi Ginny!“

Hermiona vytáhla hůlku a zvolala zaklínadlo. Spolu s levitujícím tělem své švagrové se přesunula zpět do pokoje.

A Harry zpoza rohu vyčkávala, zrak upřený ke krbu v očekávání příchozího.


Vydáno: 2.5.2020 23:28 | 
Přečteno: 253x | 
Autor: Blanch
 | Hodnocení:

Komentáře rss

Přidat komentář >

, ... odpovědět
avatar
No... dvě kapitoly najednou a mohla bych pokračovat další! :D Tak trochu čekám někde podraz... :) Moc děkuju!
icon odpověděl(a)
Blanch
Znáš mě, já a podraz? Ale co tě nemá! :D
Já děkuju, že seš pořád tak laskavá duše a píšeš mi komentáře, nakopává mě to dělat ty korekce svižněji.
, - odpovědět
avatar
Tak to jsem si moc nepomohla budu netrpělivě čekat na další kapitolku povídka je moc pěkně psaná.
icon odpověděl(a)
Blanch
:D Jo, já vím, to jsem byla celá já, natahovat všecko přes hromadu kapitol. V té další už to bude vysvětlené, pokud se zadaří, přidám zítra/dnes :)


Nejnovější komentáře
1. A jako Azkaban - To znám... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 9.10.2020 21:05
1. A jako Azkaban - :D Jako... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 9.10.2020 21:02
1. A jako Azkaban - Přidává... Zaslal/a: Miona  •  Čas: 9.10.2020 15:46
1. A jako Azkaban - Vlastně... Zaslal/a: Geri  •  Čas: 6.10.2020 16:31
1. A jako Azkaban - Však už... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 6.10.2020 0:35

Více komentářů...



Statistiky se započítávají zhruba od roku 2009.



Pokud chcete, aby vám chodily novinky webu na e-mail, přihlašte se k odběru!
Stačí zadat pouze adresu.


Jméno
Text
icon :) Zrovna další díl opravuju, takže během dneška by měl vyjít, jen nevím, v kolik hodin to stihnu přidat, nejspíš k večeru, ale je to jen odhad.
my chceme Pretty woman, prosím prosím
Ahoj, kdy zase bude novy dil Pretty woman?
icon Pardon, ja opravdu netouzim po tom, aby to nekdo cetl v tyhle forme :)
No taaak, to mi nemůžeš udělat :( Zbývá mi pár kapitol :(
Já si před chvílí říkala že jsi to nejspíš smazala, protože mi to nešlo zobrazit...
icon No, ono to tam hlavne cele neni, ja to tusim skryla, aby to nikdo necetl :D
Nejde o nic, co by bylo nesnesitelné nebo iritující. Takže pohoda :) :D
icon Ten blogovy nedoporucuji cist, je tam hromada chyb, silena stylistika :D, ale chapu, ze clovek to skrze zvedavost kolikrat ignoruje.
Tak jsem hledala hlouběji a našla tvůj blog, kde to všechno máš. Opravdu moc děkuji za kvalitně propracovaný příběh.
To naprosto chápu. Navíc, nemohla jsem kvůli tomu spát, protože jsem byla hrozně zvědavá...
icon se vratim za tyden z dovolene. Takze proto dokoncena, ale trinactkou to nekonci.
icon Linn: i kdyz ti to ukouslo konec komentare, chapu, kam smerujes. PW je povidka, co jsem dopsala pred lety, ma 68 kapitol. Nevlozila jsem vsechny, protoze jsem se rozhodla udelat korekturu a beta-read. Mam v planu denne vlozit aspon jeden dil, jakmile s...
icon Domco, Emalion, Ginger: mockrat dekuji. Ruby: jeste nevim, WP pro me neni stezejni a beru ho spis jako ulet.
Zdravím. Měla bych dotaz, který se týká tvého příběhu "Pretty Woman". Když jsem ji četla na Wattpadu, úplně mi vyrazila dech... Ale, jelikož mi přišla nedokončená, podívala jsem se na tvoje stránky, jestli tady je příběh dokončený. U statusu je přímo n...
Muzu se zeptat? Pridas vsechny povidky i na wattpad? Divala jsem se, ze tu mas i nejake, co jsem jeste necetla a na wp si je muzu pridat do knihovny. Diky za odpoved. Mej se krasne.
patříš mezi moje oblíbené autory !
Ahojky. Našla jsem tě přes wattpad a musim řict že to tu máš moc hezke a vidim že i hodně povidek co jsem nečetla. Jinak moc hezky píšeš ! Je vidět že už máš něco za sebou. Doufám, že toho ještě hodně napíšeš. Ještě jsem nečetla všechno, ale už teď
Taky nestačim koukat. Fakt moc hezke to tu máš. Hlavně povídky.
<3 uzasny web
n
icon nakopnou a motivují ;)
icon psát, že nevím, kde začít :D, takže nechci nic konkrétního slibovat. Něco brzy přibude, ale co mi zrovna trkne do oka, to je druhá věc... Ještě jednou díky za to, že jsi trpělivý. Jsem ráda, žes dal vědět, i když nepíše komentáře, autora takové vzkazy ...
icon Zdravím, Davide, děkuji ti za milá slova a trochu té motivace :), poslušně hlásím, že PC je v pořádku a připraven ke spolupráci, a já se zrovna vrátila z dvoutýdenní dovolené a třeasu se na to, až zase sednu k wordu, ale je toho tolik, co bych chtěla p...
Moc komentare nepisu, protoze sem bohuzel liny, ale chci abys vedela, ze sem chodim skoro denne, abych se presvedcil jestli prece jen nahodou neni neco noveho. Drzim palce! Ses fakt skvela!
Vim, ze si mela nejake potize, Blanch. Ale muzu sezeptat, jak natom ted jsi? Dockame se brzy nejakych kapitol? Strasnese tesim naPavouci sit i na Status Quo! Nechci vubec na tebe tlacit, jen me to zajima, protoze jsem nateseny! Pises skvele. Moc koment...
icon Uhm, snad co nejdrive. Potrebuji dodelat jeden vetsi projekt, a pak uz konecne bude vic prilezitosti a casu :)
Kdy bude zase Pavouci sit?
icon Hodila jsem pro všechny případy do sekce HP kapitolovek text s odkazy, najdeš to případně tam ;)
icon na ty povídky, které jsou teda ale v hrozné podobě a neopravené tak, jak byly před lety. A nejde tam přidávat komentáře.
icon Pokud myslíš v sekci tvorby HP, tak ty, které nejsou žlutě, nemají odkaz (záměrně), nejsou tady ještě vložené. Pracuji na jejich korektuře. Ale když si najedeš do sekce PROFILY, najdeš tam odkaz na můj starý blog nebo slash web, jsou tam staré odkazy n...
Máš tam některé povídky dopsané ale nemůžu se na ně dostat.
icon Davide: diky moc za podporu ;), Drarry psat urcite budu, je to moje srdcovka a jsem rada, ze se libi.
icon Keiji: No, aktivne se moc rict neda no :D, ale tak ja jsem par let mela pauzu taky, psala spis pro sebe, jen mi to webovani a vykecavani proste chybelo :). Jako tytam jsou ty stary casy, kdy to slo vsechno snaz, ted je to narocnejsi :). Davide: diky mo...
*v hlavě rodí dál. (Nevím, jestli se ten zbytek věty umazal, nebo je to někde schované :D)
Máš můj obrovský obdiv, že stále dokážeš aktivně (ať už si pod tímto slovem člověk představí cokoliv :D) psát. Mně i dalším lidem, které znám a psali často a bavilo je to, se to nějak bloklo a je dost těžké ty ledy prolomit, i když příběhy se v hlavě r...
Hojda. Jsem nadsenej, ze ses vratila, Blanch. Doufam, ze budes zas psat drarry jak driv. Ctu tu novou povidku a vypada bezva. Tesim se na dalsi. Vzdycky jsem mel rad tvoje povidky!
icon Tak já jsem tu měla Harryho Pottera a ani o tom nevím...
Harry Potter
icon Abych tě svou "přehnanou" aktivitou nezklamala :D, ale díky. Budu se snažit.
Skoro neverim svym ocim! Blanch je zpatky?! Blanch je zpatky! Budu se tesit, co vymyslis. Prectu si vsecko!
icon Prosím, pokud máte na mě nějakou prosbu nebo žádost, vkládejte komentáře spíš do Knihy. Kecálek slouží spíš k ptákovinám ;)
Design vytvořila Blanch © 2002 - 2020