..: Továrna na absolutno :.. 48. Ze čtyřicátého osmého roku - Továrna na absolutno
Kategorie: Pretty woman

48. Ze čtyřicátého osmého roku

Fandom: Harry Potter
Rubrika: Pretty woman
Hl. postavy: "Harry Potter", Draco Malfoy, Remus Lupin, Severus Snape, Ron Weasley, Hermiona Grangerová, Ginny Weasleyová, Sirius Black, Kingsley Pastorek aj.
Páry: Harry Potter/Draco Malfoy, Severus Snape/Remus Lupin aj.
Žánr: genderswap, slash, detektivní, dobrodružný, psychologicý, depresivní, angst, romantika

 

 

 

Přestože už bylo dávno po pracovní době a kolem zavládla tma, kanceláří na ministerstvu kouzel se rozléhal hrdelně smích. Hlasy se zvesela překrývaly, zatímco čas neúprosně plynul. Dva muži se už pár hodin vybavovali a sdělovali si nespočetné množství informací a poznatků z jejich života a života společných přátel. Zatímco jeden mluvil, druhý nadšeně poslouchal.

 

„Nemůžu tomu uvěřit. Všechno je úplně naruby… Kolik je Harrymu?“

„Třiadvacet, pokud se nepletu,“ opáčil Kingsley Pastorek tázajícímu a stále užasle kroutil hlavou. „Pořád ale nerozumím tomu, jaks to dokázal…“

„Kingsley, já tomu sám vůbec nerozumím. Protože si skoro nic nepamatuju, poslední, co vím je, že mě trefila kletba Bellatrix a já padám přes ten mizernej závěs, a pak to mám celé takové zamlžené. Jen vím, že nějaká síla způsobila, že mě ten závěs pustil nakonec ven. Nevím, o co šlo. Najednou jsem se ocitl v tý mizerný místnosti a řeknu ti, trvalo mi dost času, než jsem se vůbec zorientoval, než jsem našel cestu ven a než jsem si uvědomil, že jsem vlastně na ministerstvu. V tý další místnosti je tolik dveří, že člověk neví, kam leze… Navíc jsem měl nějaké divné nutkání, že se tu musím porozhlídnout. Všechno bylo tak zmatené a neurčité. Pořád jsem zmatený,“ zhluboka oddychl, promnul si spánky a rozhlížel se po ministrově kanceláři.

„Nikdo už v tomhle patře nebyl, jen u tebe se svítilo. Tak jsem si řekl, že to zkusím, zeptám se, co se stalo a tak, ale vůbec bych nečekal, že tady uvidím tebe. To byl docela šok. Ke všemu s tou tvojí cedulkou Ministr kouzel a jak říkáš se všemi těmi roky, co za tu dobu uplynuly. Pro mě čas plynul úplně jinak."

„To vidím,“ přikývl Kingsley, jehož výraz byl neměnný a překvapený po celou dobu dialogu. „Vždyť si vůbec nezestárl.“

„Vážně? Vůbec jsem se neviděl, ale v mým vnímání času vážně neuplynulo osm let. Ono je to celé takové zvláštní, najednou… Žít… Jestli chápeš, jak to myslím. Jako bych měl nějakou amnézii nebo co,“ rozvášnil se právě osvobozený Sirius Black a nepřetržitě gestikuloval rukama. „Nebo jako bych byl nějakou dobu v kómatu, ale během toho snil. Když jsem zvedl ruku, najednou jsem si uvědomil, že s ní můžu hýbat, opravdu hýbat, nejen ve svých myšlenkách. Nevím, čím to je, ale mám takový pocit, že něco tam uvnitř toho prostoru mě svazovalo, drželo, udržovalo při vědomí v nějaké časové kapse, nebo já nevím, jak to vysvětlit. Jak říkám, je to spíš takovej pocit spíš, než vzpomínka, u svaté Morgany… I kdybys mě mučil, nepamatuju si z toho nic.“

Chvilku zmateně hleděl na své dlaně, jako by je viděl prvně v životě, natáhl se, aby se prsty dotkl dřevěného stolu a nadšeně se usmál. Jeho myslí proplouvaly desítky myšlenek, kopa zvláštních pocitů a vjemů, které nedokázal pevně uchopit nebo popsat. Nakonec se zase podíval na svého bývalého kolegu z Řádu.

„Ale jestli říkáš, že to z Harryho udělalo ženskou, a pak zase chlapa, asi to má na svědomí ta magie uvnitř. Já vážně nevím. Prostě to bylo jako bych se najednou probral z nějakého snu, který netrval tak dlouho, jak by měl. Všechno kolem bylo najednou tak nejasné a neuspořádané, než jsem si sám sebe začal plně uvědomovat. Každý dotek začal působit realisticky, vzduch byl najednou sytější, zdi kolem jsem mohl nahmatat, cítit chlad obložení na špičkách prstů,“ natáhl bláznivě ruku před sebe, a jako by se znovu učil používat vlastní dlaň, roztáhl prsty a několikrát s nimi protřepal.

„A když jsem se štípnul do ruky, cítil jsem bolest. A teď, když tě slyším vyprávět, co všechno se po válce stalo, sám tomu sotva věřím. Všechno se změnilo. Taková doba. Jak je možný, že kolem mě se čas zpomalil, ale mimo ten prašivej Oblouk plynul dál? Jako bych sem už nepatřil. Je to tak dlouho. Přes osm let. Harry tak vyrostl. Merline!“ plácl se bývalý trestanec do čela a stále se smál jako smyslů zbavený šílenec. „A co Remus a Dora? Co ostatní z Řádu? Musíš mi toho hodně vyprávět, to je tak nepředstavitelné!“

„Doslova neuvěřitelné, Siriusi,“ přitakal Kingsley a podepřel si bradu, pak se zhluboka nadechl a začal vyprávět.

Debata se ještě na dlouhé hodiny protáhla. Siriuse zajímal každý detail, který se s jeho blízkými děl poté, co opustil jejich přítomnost. Vyptával se na všechny poměry, na všechny nové zákony, na nově nastavené společenské zvyky. Na všechny události a činy, které kdo spáchal během války i po ní. Na to, co se stalo s Popletalem, se samotným Řádem, Brumbálem, nejvíc ho ale zajímali Harry a Remus. Nestačil se sám divit, jak se vše za ty roky změnilo. Jak všichni zmoudřeli a zestárli, zatímco on se vrátil zase jako pětatřicetiletý mladý muž v plné kondici. Vždyť jeho tehdejší vrstevníci dnes budou o osm let starší. Život měl zvláštní smysl pro ironii, ale naštěstí dával druhé šance.

 

Navzdory tomu, že bylo pro všechny jeho bytí v tuhle chvíli tabu a věděl, že by si měl prvně zajistit nějaké existenční záležitosti, byl přesvědčený, že prvně musí najít Harryho. Byl celý dychtivý po tom, jak se bude jeho kmotřenec tvářit, jakmile ho uvidí stát na jeho prahu. Sám pro sebe se usmál, co na to asi jeho kmotřenec řekne?

 

 

***

 

 

Když dneska ráno Removi přišel dopis od Nymfadory, nestačil se divit. Se zdviženým obočím se podivoval nad obsahem, který ho žádal o pár minut pozornosti. Teď s nepříjemným neklidem vyčkával návštěvu své bývalé přítelkyně, zatímco upíjel z hrnku zelený čaj a trpce si přitom povzdychoval.

Nebyl z těch, kteří by se vyžívali v křivdách, z těch, kteří by nedokázali odpustit, ale stále na něj Nymfadora působila trochu falešně a nemohl si pomoci, neměl k ní už dávno důvěru. Což bylo vzhledem k jejich letitému soužití velké zklamání. Jak se mohl v někom takový čas plést a nevidět, co je doopravdy zač? Ale byl toho názoru, že si každý zaslouží druhou příležitost, nebo aspoň možnost vysvětlit své jednání.

 

Za necelých dvacet minut se ozvalo hlasité zaklepání na hlavní dveře. Za nimi stála pochopitelně Tonksová. Tonksová s černými vlasy po ramena, na sobě měla černé šaty.

Prvním dojmem na něj zapůsobila jako někdo, kdo drží smutek. Do mysli se mu vkradla myšlenka, jestli nezemřela její matka, ale jakmile se na něj nadšeně usmála, nutkání kondolovat ho brzy přešlo.

V tom to asi nebylo, a jestli to mělo být nějaké divadlo nebo nějaká její přemrštěná životní fáze, dojem to na něj neudělalo.

„Remusi!“ rozpřáhla ruce a skoro se mu snažila skočit do náruče, ale on předvídaje, co je jejím záměrem, včas ustoupil. A aby se vyhnul vysvětlování, pokynul rukou v gestu pozvání, takže si jeho manévru zřejmě nevšimla.

Při prvním kroku do obývacího pokoje se zvědavě začala rozhlížet kolem sebe. Jako by hodnotila situaci a něco v jejím výraze poukazovalo na to, že je víc než spokojená s tím, co vidí.

„Změnilo se to tady,“ suše konstatovala. „Dals pryč tu starou skříň, co byla v rohu.“

„Neměl jsem ji rád,“ podotknul Remus konverzačním tónem.

„Byla ze čtyřicátého osmého roku. Po tátově babičce. Byla to má oblíbená,“ opanovala Tonksová naoko zklamaně.

„Kdybys tehdy byla příčetnější, mohla sis ji vzít. Dneska už je pozdě, prodal jsem ji do starožitnictví.“

Chvilku bylo ticho, ale pak mladší žena odpověděla s ledovým klidem: „To nevadí, mám po tátovi i jiné věci a skříň si koupím jinou.“

Remus se na moment zarazil a s podivným pocitem, že tady něco nehraje, se podivoval nad tím, jak ignorovala pichlavou poznámku ohledně vlastní příčetnosti v době, kdy se jejich vztah rozpadl. Moc dobře věděl, že za jiných okolností by se na něj vyvalila sprška nevlídných nadávek a její vyčítavý hlas by ve vysokých tónech rezonoval místností. Dnes se zdála být neobvykle klidná, vyrovnaná a podezřele spokojená.

„Jistě. A jaká záležitost tě sem přivedla, Doro?“

„Přemýšlela jsem,“ hlesla a podívala se na něj se zaujatostí v očích.

Vážně? Pro změnu! Removi vyletělo jedno obočí do čela, ale ve tváři zůstal kamenný, přičemž si zároveň uvědomil, že se začíná chovat jako ten bastard Severus. Potřepal zlehka hlavou a nechal Doru, aby pokračovala.

Rukou jí ukázal na místo v křesle a jako slušný hostitel jí nabídl čaj. Věděl, že ten Dora nikdy moc nepila, takže by zabil dvě mouchy jednou ranou. Zachoval by dekorum a zároveň se vysvobodil z nepříjemně zabitého času. Chtěl tuto schůzku co nejdříve ukončit, a to nejen proto, že měl z celé této situace nepohodlný dojem.

„Děkuji, dala bych si ovocný.“

Další věc, která Rema překvapila. Něco měla za lubem. Trvalo to jen pár minut a několikeré mávnutí hůlky, než před ní postavil hrníček s podšálkem. Usadil se naproti ní, aby vyslechl důvod její naléhavé návštěvy, která se vteřinu od vteřiny jevila nepříjemnější.

Párkrát si nezpůsobně usrkla, a pak začala. „Přemýšlela jsem už delší dobu. Víš, Remusi, nerozešli jsme se v dobrém.“

„To souhlasím.“

„Dost jsem křičela a byla protivná, navíc jsem to celé zamotala a teď je mi to moc líto. Chtěla jsem se ti omluvit.“

„Myslím, že tvou omluvu by si zasloužil i Severus.“

„Proč toho chlapa bráníš?“ zamračila se najednou a naklonila se k němu, přičemž jedna její dlaň bezděky sjela na jeho stehno.

„Doro, co to děláš?“ optal se vlkodlak tiše, avšak s razancí. Snažil se dát její ruku pryč ze stehna, ale ona se nenechala odradit.

„Slyšela jsem, že jste se rozešli,“ poznamenala spokojeně. „I když je to teprve pár dní.“

„Drby se šíří nějak rychle,“ odfrknul si a popřemýšlel, od koho se to tak mohla dozvědět. Zatím to přece nikdo z jeho blízkých nevěděl. Nečetl dlouho noviny, ale pochyboval, že by se o něčem takovém Severus Snape svěřil zrovna novinám. Reportéři předně ani netušili, že někoho ten protivný netopýr měl, zvláště pokud šlo zrovna o muže s lykantropií. To by jednoduše alchymistovi nedělalo dobré renomé, že.

„Tak jsem si říkala…“

„Dost!“ utnul ji tentokrát Remus a postavil se na nohy, zatímco ze sebe sundával její ruku. Nymfadora, která se k němu začala víc tisknout, se mu v tom na moment snažila zabránit. Už mu bylo naprosto jasné, o co tady šlo. Ta proradná ženská si snad myslela, že můžou vrátit čas? Chtěla ho opravdu svést? Nejevila snad předtím zájem o Severuse, kterého chtěla za Remuse vyměnit? V ženách se opravdu nikdy nevyznal. Proč to dělala? Co ji k tomu vedlo a jaký měla motiv? Myslela si snad, že je na tom Remus tak špatně, je zoufalý a že by ji chtěl zpátky?

Nikdy. Ani kdyby se rozešel s deseti protivnými Zmijozely! Už moc dobře věděl, s kým má tu čest a jak se říká – do jedné řeky dvakrát nevstoupíš. A v tomto případě to platilo rozhodně dvojnásob.

„No tak, Remusi! Neříkej, že nemáš zájem, vždyť seš sám, nikoho nemáš a nám bylo spolu tak dobře!“

„Nymfadoro přestaň, neponižuj se a ponech si aspoň nějakou důstojnost,“ Remus se přistihl, jak před Dorou začíná couvat a že už je skoro v hlavní chodbě.

Ona nicméně ani na jeho výzvu nereagovala. Stále si mumlala svou a v nestřeženém okamžiku, kdy se vlkodlak ohlédl za sebe, aby nenarazil, využila situace a pověsila se mu kolem krku. Držela se ho pevně a s neochvějnou nedočkavostí a vervou se pokusila spojit jejich rty. Jakkoliv se Remus snažil, co mohl, nikdy by si nedovolil použít hrubé síly a už vůbec ne vůči ženám.

Moment překvapení neodhadl a ona se dostala až k jeho obličeji. A přesně ve chvíli, kdy se mu hluboce vpila do rtů a snažila se jazykem opsat trajektorii kolem toho jeho, zatímco si ho hrubě dlaní přitáhla za krk, dveře kousek za nimi zachrastily. Jako by to Merlin sám chtěl, nestál v nich nikdo jiný než samotný Severus Snape, který zůstal zaraženě civět na scénu před sebou.

Teprve až pár úderů srdce na to se Removi podařilo tu ženštinu ze sebe strhnout.

„No tak miláčku, už se nemusíš stydět, že po mně pořád toužíš,“ Tonksová se obratně chytla jeho paže, aby se nevymanil. Zazubila se a s vypočítavým výrazem hleděla zpříma do tváře muže mezi dřevěnými futry.

„Tak takhle to tedy je, Lupine? Vytáhl si mě sem, abys mi ukázal, žes mě zase vyměnil za tuhle… Tuhle…“ snažil se najít správná slova, ale snad prvně v životě se mu jich nedostávalo.

„Severusi, ne, já…“

„Ale no tak, Reme, nezapírej už, že jsme zase spolu,“ našpulila rty Tonksová a ještě víc se k němu přitiskla.

Jako by její slova proplouvala kolem Remových uší, ale nedostala se až k jeho vědomí. Jako by někdo manipuloval s jeho unaveným tělem a zakázal mu se hnout. Lupin tam stál celý zkoprnělý a nerozuměl tomu, co se to kolem něj děje. V jakési naivní představě si vysnil, že je to všechno jen špatná noční můra a že jakmile otevře znovu oči, všechno bude zase při starém. Všechno.

„Výborně,“ procedil ostře profesor lektvarů, a pak se kolem zárubní prosmekl jako had, který býval symbolem jeho středoškolské alma mater. „Nebudu vám už překážet, nemusíš mít strach. Já si jen vezmu ty věci, které ti tu tak překážejí!“

Poté mu nevěnoval už ani jediný pohled, natož slovo. Ve vší tichosti za sebou takříkajíc zametl veškeré důkazy vlastní přítomnosti. Než se stihl druhý muž vzpamatovat z nečekaného šoku, Severus kouzlem zmenšil všechny své věci a acciem je přivolal do krabice, přičemž hned na to doslova zmizel. Ale tentokrát za sebou dramaticky práskl dveřmi on.

„Co? Jaké věci?“ ptal se Remus zmateně spíš už sám sebe do prázdného prostoru.

Tonksová se ho ještě stále držela kolem paže jako klíště, ale on to nevnímal. Přemítal si posledních pár desítek vteřin jako ve zpomaleném filmu. V mysli se mu zjevila nachová tvář bývalého přítele, všechny ty pronesené věty, které nedávaly smysl a hned na to sklouzl zrakem dolů na Doru. A pak mu to všechno došlo.

„Ty,“ konstatoval. „To byla tvoje práce.“

Mladá žena od něj ustoupila a snažila se tvářit nevinně. „Drahý?“

„Neříkej mi tak!“

„Proč…“

„Vypadni, Doro.“

„Cože?“ ozvala se dotčeně a černý pramen vlasů se jí zhoupl do tváře, jak polekaně pohodila hlavou.

Remus začínal chápat, co to celé bylo za divadlo. Černé mikádo, černé téměř sakrální šaty sepnuté až ke krku. Měla mu snad připomínat Severuse?

„Zmiz, než ti něco udělám. Než se přestanu kontrolovat a vlkodlak uvnitř mě tě rozsápá na kousky. Zmiz, než mě napadne nějaká příhodná kletba, kterou bych na tebe mohl použít. Vypadni z mého bytu a hlavně z mého života. Už tě nechci vidět. Nikdy v životě mě nikdo tak neznechutil a nezklamal jako dnes ty.“

Nenechala se dvakrát pobízet. Pochopila, že tuhle šanci uchopila za špatný konec. Možná, že Remova láska k tomu jedovatému mrzoutovi přece jen byla hlubší, než si myslela. Alespoň měla dobrý pocit z toho, že zmařila veškeré šance o jejich usmíření. Když neměla být šťastná ona, nesměli být ani oni dva!

Věnovala mu poslední nenávistný pohled, než se vydala stejným směrem, kterým předtím odešel Severus Snape.


Vydáno: 20.8.2020 23:52 | 
Přečteno: 158x | 
Autor: Blanch
 | Hodnocení:

Komentáře rss

Přidat komentář >

, Parada odpovědět
avatar
To je potvora ona to vše naplánovala Harry bude určitě rád že je Sirius zpět. 2
icon , PW odpovědět
Blanch
Kdyz si vzpomenu, jak jsem musela pres ctyricet kapitol cekat, nez tam konecne toho Siria strcim, to byl horor tehdy, jsem se desne na nej tesila a porad jsem se tam nemohla dostat. V te dobe jsem si naivne myslela, ze bude mit ta povidka tak tricet kapitol, vic ne...

Miono, myslim, zes zapomnela na mrtveho Olivera Wooda, pokud to teda ma nejakou vahu :D, ja jsem ho mela v knizkach docela rada :))
, ... odpovědět
avatar
Pozitivum: Sirius je zpátky.
Negativum: Nic není správně. Sev a Rem rozhádaní a rozešlí, Harry a Draco zklamaní, zlomení a rozešlí. Tonksová za naprostou mrchu... Zapomněla jsem na něco? :D
, - odpovědět
avatar
To by mě zajímalo, jestli se to ještě celé spraví, když se teď všechno pokazilo...


Nejnovější komentáře
Návštěvní kniha - Páni, m... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 21.11.2020 23:59
Návštěvní kniha - Ahoj Bl... Zaslal/a: Luci  •  Čas: 17.11.2020 15:53
11. kapitola - Šetři se, osle - Díky :) Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 7.11.2020 17:12
11. kapitola - Šetři se, osle - Moc pěk... Zaslal/a: Karin  •  Čas: 6.11.2020 17:52
Návštěvní kniha - Pak mě ... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 1.11.2020 20:05

Více komentářů...



Statistiky se započítávají zhruba od roku 2009.



Pokud chcete, aby vám chodily novinky webu na e-mail, přihlašte se k odběru!
Stačí zadat pouze adresu.


Jméno
Text
icon :) Zrovna další díl opravuju, takže během dneška by měl vyjít, jen nevím, v kolik hodin to stihnu přidat, nejspíš k večeru, ale je to jen odhad.
my chceme Pretty woman, prosím prosím
Ahoj, kdy zase bude novy dil Pretty woman?
icon Pardon, ja opravdu netouzim po tom, aby to nekdo cetl v tyhle forme :)
No taaak, to mi nemůžeš udělat :( Zbývá mi pár kapitol :(
Já si před chvílí říkala že jsi to nejspíš smazala, protože mi to nešlo zobrazit...
icon No, ono to tam hlavne cele neni, ja to tusim skryla, aby to nikdo necetl :D
Nejde o nic, co by bylo nesnesitelné nebo iritující. Takže pohoda :) :D
icon Ten blogovy nedoporucuji cist, je tam hromada chyb, silena stylistika :D, ale chapu, ze clovek to skrze zvedavost kolikrat ignoruje.
Tak jsem hledala hlouběji a našla tvůj blog, kde to všechno máš. Opravdu moc děkuji za kvalitně propracovaný příběh.
To naprosto chápu. Navíc, nemohla jsem kvůli tomu spát, protože jsem byla hrozně zvědavá...
icon se vratim za tyden z dovolene. Takze proto dokoncena, ale trinactkou to nekonci.
icon Linn: i kdyz ti to ukouslo konec komentare, chapu, kam smerujes. PW je povidka, co jsem dopsala pred lety, ma 68 kapitol. Nevlozila jsem vsechny, protoze jsem se rozhodla udelat korekturu a beta-read. Mam v planu denne vlozit aspon jeden dil, jakmile s...
icon Domco, Emalion, Ginger: mockrat dekuji. Ruby: jeste nevim, WP pro me neni stezejni a beru ho spis jako ulet.
Zdravím. Měla bych dotaz, který se týká tvého příběhu "Pretty Woman". Když jsem ji četla na Wattpadu, úplně mi vyrazila dech... Ale, jelikož mi přišla nedokončená, podívala jsem se na tvoje stránky, jestli tady je příběh dokončený. U statusu je přímo n...
Muzu se zeptat? Pridas vsechny povidky i na wattpad? Divala jsem se, ze tu mas i nejake, co jsem jeste necetla a na wp si je muzu pridat do knihovny. Diky za odpoved. Mej se krasne.
patříš mezi moje oblíbené autory !
Ahojky. Našla jsem tě přes wattpad a musim řict že to tu máš moc hezke a vidim že i hodně povidek co jsem nečetla. Jinak moc hezky píšeš ! Je vidět že už máš něco za sebou. Doufám, že toho ještě hodně napíšeš. Ještě jsem nečetla všechno, ale už teď
Taky nestačim koukat. Fakt moc hezke to tu máš. Hlavně povídky.
<3 uzasny web
n
icon nakopnou a motivují ;)
icon psát, že nevím, kde začít :D, takže nechci nic konkrétního slibovat. Něco brzy přibude, ale co mi zrovna trkne do oka, to je druhá věc... Ještě jednou díky za to, že jsi trpělivý. Jsem ráda, žes dal vědět, i když nepíše komentáře, autora takové vzkazy ...
icon Zdravím, Davide, děkuji ti za milá slova a trochu té motivace :), poslušně hlásím, že PC je v pořádku a připraven ke spolupráci, a já se zrovna vrátila z dvoutýdenní dovolené a třeasu se na to, až zase sednu k wordu, ale je toho tolik, co bych chtěla p...
Moc komentare nepisu, protoze sem bohuzel liny, ale chci abys vedela, ze sem chodim skoro denne, abych se presvedcil jestli prece jen nahodou neni neco noveho. Drzim palce! Ses fakt skvela!
Vim, ze si mela nejake potize, Blanch. Ale muzu sezeptat, jak natom ted jsi? Dockame se brzy nejakych kapitol? Strasnese tesim naPavouci sit i na Status Quo! Nechci vubec na tebe tlacit, jen me to zajima, protoze jsem nateseny! Pises skvele. Moc koment...
icon Uhm, snad co nejdrive. Potrebuji dodelat jeden vetsi projekt, a pak uz konecne bude vic prilezitosti a casu :)
Kdy bude zase Pavouci sit?
icon Hodila jsem pro všechny případy do sekce HP kapitolovek text s odkazy, najdeš to případně tam ;)
icon na ty povídky, které jsou teda ale v hrozné podobě a neopravené tak, jak byly před lety. A nejde tam přidávat komentáře.
icon Pokud myslíš v sekci tvorby HP, tak ty, které nejsou žlutě, nemají odkaz (záměrně), nejsou tady ještě vložené. Pracuji na jejich korektuře. Ale když si najedeš do sekce PROFILY, najdeš tam odkaz na můj starý blog nebo slash web, jsou tam staré odkazy n...
Máš tam některé povídky dopsané ale nemůžu se na ně dostat.
icon Davide: diky moc za podporu ;), Drarry psat urcite budu, je to moje srdcovka a jsem rada, ze se libi.
icon Keiji: No, aktivne se moc rict neda no :D, ale tak ja jsem par let mela pauzu taky, psala spis pro sebe, jen mi to webovani a vykecavani proste chybelo :). Jako tytam jsou ty stary casy, kdy to slo vsechno snaz, ted je to narocnejsi :). Davide: diky mo...
*v hlavě rodí dál. (Nevím, jestli se ten zbytek věty umazal, nebo je to někde schované :D)
Máš můj obrovský obdiv, že stále dokážeš aktivně (ať už si pod tímto slovem člověk představí cokoliv :D) psát. Mně i dalším lidem, které znám a psali často a bavilo je to, se to nějak bloklo a je dost těžké ty ledy prolomit, i když příběhy se v hlavě r...
Hojda. Jsem nadsenej, ze ses vratila, Blanch. Doufam, ze budes zas psat drarry jak driv. Ctu tu novou povidku a vypada bezva. Tesim se na dalsi. Vzdycky jsem mel rad tvoje povidky!
icon Tak já jsem tu měla Harryho Pottera a ani o tom nevím...
Harry Potter
icon Abych tě svou "přehnanou" aktivitou nezklamala :D, ale díky. Budu se snažit.
Skoro neverim svym ocim! Blanch je zpatky?! Blanch je zpatky! Budu se tesit, co vymyslis. Prectu si vsecko!
icon Prosím, pokud máte na mě nějakou prosbu nebo žádost, vkládejte komentáře spíš do Knihy. Kecálek slouží spíš k ptákovinám ;)
Design vytvořila Blanch © 2002 - 2020