..: Továrna na absolutno :.. 59. Padesáté deváté výročí vzniku - Továrna na absolutno
Kategorie: Pretty woman

59. Padesáté deváté výročí vzniku

Fandom: Harry Potter
Rubrika: Pretty woman
Hl. postavy: Harry Potter, Draco Malfoy, Remus Lupin, Severus Snape,Sirius Black, Charlie Weasley aj.
Páry: Harry Potter/Draco Malfoy, Severus Snape/Remus Lupin, Sirius Black/Charlie Weasley aj.
Žánr: smut, slash, romantika, detektivka, dobrodružný, fluff, humor, genderswap

 

 

 

Ráno se Harry probudil jako první. Ruku měl položenou na Dracově hrudi a bokem byl přitisknutý k němu. Hezky hřál. Ani si nevzpomínal, kdy vlastně usnul, ale pamatoval si, že předtím, než usnul, připadal si krásně vyčerpaný a choulil se v teple svého… Svého čeho? Přítele? Milence? Rivala? Co po včerejšku Draco vůbec byl?

 

Podíval se do Dracovy spící tváře. Dlouhé řasy se jemně třepotaly v závanu větru. V ten moment si Harry uvědomil, že ještě pořád mají otevřené okno a aby byl upřímný, listopadový vítr už byl docela chladný a cítil to na vlastní kůži. Ze zahrady se ozýval šum prohýbajících se stromů a přelétavého listí, to vše slité do uklidňující filharmonie pokročilého podzimu.
Bylo mu dobře a nechtěl tento moment ničím narušit. Nechtělo se mu vstávat a vymanit se z teplé Zmijozelovy náruče. Nechtěl odvrátit zrak. Připadal si teď dokonale šťastný.

Kdyby se byť jen trochu posunul, určitě by Draca vzbudil a on se chtěl na něj jen zbožně dívat a zase okusit jaké to je být s ním v jedné posteli a nic jiného neřešit, už vůbec ne plynoucí svět kolem nich plný násilných smrtijedů a utíkajících puberťaček.

 

Netrvalo dlouho a po chvilce se znovu ponořil do lehké dřímoty. Pravidelně se vzdouvající hrudník ho ukonejšil natolik, že neudržel víčka otevřená.

Když se vzbudil podruhé, byl už v posteli sám. Zatrnulo mu. Ubezpečil se, že ještě stále leží v posteli v Malfoy manor a že ho majitel domu pořád nevyhodil. Přesto měl neblahé tušení, že něco není v pořádku a bál se zjišťovat co, jeho instinkty mu našeptávaly, že se mu to líbit nebude. Píchlo ho u srdce.

Měl se obléct, sejít dolů a čelit tomu, co ho tam čeká? Nebo měl počkat, dokud se Draco nevrátí, aby ho vzbudil? Dilema. Strach. Pocit úzkosti. V mžiku oka tyhle pochybnosti zaplavily mysl i tělo. Včera to bylo až příliš krásné na to, aby to mohlo mít delší trvání a aby to byla pravda. Proč byl zatraceně tak naivní?

 

Ne. Byl Harry Potter. Byl Vyvolený. Porazil Pána zla, byl neohroženým bystrozorem, byl Nebelvír. Nemohl se zachovat jako zbabělec. Zvedl se, posbíral věci, které k jeho údivu ležely přehozené přes křeslo u postele, a oblékl se. Vkrádal se tiše po schodech jako by byl zloděj. Nechtěl na sebe upozornit dřív, než to bylo nutné.

Slyšel šustění papíru, které vycházelo odněkud zpoza salónku, kolem kterého prošel včera. Jistě se jednalo o Denní věštec, který Draco s oblibou četl každé ráno.

Popošel dál a nakoukl do místnosti, podle vybavení by hádal jídelnu, a našel tam Draca přesně tak, jak si představoval. Seděl v čele stolu, byl skrytý za novinami s pohybujícími se fotografiemi a kousek po jeho pravici stál hrníček, ze kterého vycházela pára. Pravděpodobně čaj nebo káva. Titulek novin hlásal: Padesáté deváté výročí vzniku Akademie věd a kouzel.

V momentě, kdy Draco zalistoval na další stránku, si Harry jemně odkašlal. Mělo to ten správný účinek, neboť mladý Malfoy nakoukl přes noviny a poté je odložil na stůl, stále se na něj dívaje ostřížím pohledem, ze kterého nebylo poznat, co si myslí.

Harry nervózně polknul. „Dobré ráno.“

Chvilku bylo ticho. Doprovázel ho jen přímý pohled sivých očí. „Dobré ráno,“ odpověděl nakonec blonďák a pokynul rukou ke stolu. „Máš hlad?“

„Něco bych si dal. Potřebuju doplnit energii.“

Nenápadnou narážku Draco ihned pochopil. Rozevřel noviny, do kterých byl před chvílí začtený a sám pro sebe se usmál tak, aby to Harry neviděl.

„Za chvilku by měla být snídaně. Posaď se a dej si zatím kávu,“ odhrnul noviny zase stranou a ukázal na malou konvici po jeho pravici, vedle které stál připravený druhý hrnek. Pak se zase schoval za noviny a začetl se.

 

Harry potichu vzdychl. Usadil se po Dracově pravici a sklonil zklamaně hlavu. Takhle se Malfoy rozhodl předstírat, že se nic nestalo. Choval se jako slušný hostitel, ale nic víc. Dobrá, nehodlal ze sebe dělat ještě většího hlupáka. Užili si to a je načase za tím udělat tlustou čáru a všechny naděje zase zahodit. Už by se měl konečně posunout o krok dál. Možná by měl přijmout Charlieho dvoření.

Mlčky si nalil horkou kávu do hrníčku s podšálkem. Jindy by si do ní přidal cukr a trochu mléka, ale dneska mu vyhovovala tak, jak byla. Černá a hořká, jako svět, ve kterém teď žil.

 

Draco za novinami se usmíval od ucha k uchu. Možná za to mohly informace, které se dočítal v novinách o Snapeovi, možná za to mohl fakt, že trápit Harryho Pottera byla prostě zábava. Jakmile dočetl poslední řádek, nasadil zase svou typicky chladnou masku a složil noviny na roh stolu.

„Posluž si, pokud máš zájem,“ přisunul je k němu.

„Ne, díky. Nějak nemám náladu.“

Draco to nijak nekomentoval, ale stačil si povšimnout toho, co jeho kolega pije. „Černá káva?“ zdvihl obočí. Bylo těžké se nerozesmát, ale vydržel to. „Měl jsem dojem, že ji moc nepiješ.“

„Jen občas,“ opáčil zcela nezaujatě Harry a dál hleděl na čeřící se povrch tmavé tekutiny, do které zasahoval stříbrnou lžičkou.

Draco vstal a postavil se k němu. Zazubil se.

„Vážně, Pottere,“ sklonil se, „ty seš nemožný. Jak tys mohl nad Pánem zla vyhrát, to nikdy nepochopím, vždyť ani neumíš skrýt zklamání,“ přisunul se ještě blíž, až se nakonec dotkl jeho rtů a těmi svými se do nich s chutí vpil.

Po chvilce opustil ty lákavé a chutné růžolící se hradby a odkráčel do chodby jako by se vůbec nic nestalo. Nechal tak Harryho jen konsternovaně zírat neschopného slova a nezpůsobilého se znovu nadechnout. Vážně měl chuť se začít smát.

„Kam jdeš?“ zajímal se překvapeně černovlasý mladík.

„Odskočit si. Nebo to beze mě pět minut nevydržíš?“ zdvihl Draco koutek úst a přimhouřil oči, zatímco sledoval, jak se Potterova tvář stahuje do pobouřené grimasy.

Zamračil se. „Běž si, kam chceš. Je mi to jedno!“

„Ale není, Potty, není…“ zaševelil majitel domu pobaveně ještě předtím, než se ztratil za rohem a nechal tam svého milence, jak zakaboněně odvrací tvář bokem.

 

A Draco se přistihl, jak Potterovu umíněnost zhodnotil jako roztomilou. Harry byl po ránu takto nenaložený vážně a rozhodně k zulíbání. A jak z něho vyzařovala ta nejistota, obavy a strach. Nad to zejména taky hlavně zklamání. Zmijozel si už nejednou uvědomil, jak mu všechny ty Harryho povahové rysy připadají atraktivní a s nimi i on samotný. Neměl nouzi o to si ho kdykoliv podat, podmanit. Poškádlit ho. Vždyť k tomu vyloženě vybízel už jen tím svým štěněčím pohledem. Ale největším překvapením pro něj bylo to, že už ani netoužil svádět nikoho jiného. A tím spíš jak uspokojující bylo, že mu stačil pouze on samotný.

A jedno věděl ještě jistěji. Žádný Charlie Weasley už na něj ani prstem nesáhne! Osobně na to dohlédne. I kdyby kvůli tomu měl za to jít do Azkabanu.

 

 

***

 

 

Severus se prudce odvrátil, když milenec, kterého si už nějakou dobu platil, vstal a zamířil do koupelny osprchovat se a obléct. Moc dobře věděl, že jakmile zase vyjde ven a bude chtít svoje peníze, už nebude vypadat tak, jak vypadal doteď.

Černovlasý muž si stále víc a víc uvědomoval, jak musí vypadat pateticky. Nechal prostituta, aby se při každé příležitosti vydával za jeho bývalého milence díky mnoholičnému lektvaru, to bylo opravdu zoufalé. A pokořující, tím spíš, že takhle ponižoval sám sebe. Navíc si uvědomoval, že mu dochází i lektvar.

Místo toho, aby něco dělal pro získání Remuse nazpět, tak se uchýlil k něčemu tak pochybnému. Ani by se nerozpakoval sám sebe nazvat ubožákem. Jenže jeho hrdost mu velela jinak. Ten zablešený Lupin ho stejně tahal za nos. Za jeho zády si to užíval s tou růžovou courou a ani si nevšiml sebemenšího záblesku viny v těch jantarových očích, když ho opouštěl. Pokrytec!

 

Když Jeff – tak si říkal ten mladík, co si ho vydržoval – opustil lektvaristův byt, Severus se znovu vrátil ke svým povinnostem. I když už bylo pozdě, práce nikdy nepočkala. Navíc ho udržela daleko od sžíravých a otravných myšlenek, na které prostě neměl čas. Koncentrace už tak mizerná si ale vzala dovolenou.

Po téměř hodině čtení nekončícího odstavce v dopise z Akademie věd to kompletně vzdal. Nemělo smysl cokoliv dělat, když se nemohl soustředit. Nakonec se rozhodl, že si zajde udělat silnou kávu, ale vyrušil ho šramot u dveří. Jako by za jeho vchodem někdo něco shodil. A pak zaznělo naléhavé zabušení na dřevo.

„Koho to sem Mordred v tuhle dobu vede,“ zakabonil se a sám pro sebe si zamručel.

Nakonec se vší elegantností jeho vlastní šel ke dveřím a otevřel je. Když za nimi spatřil tu nejméně pravděpodobnou osobu, která by mu kdy přišla na mysl, téměř až zkoprněl. Nesměl by to ale být Severus Snape, který si vždy zachovává chladnou hlavu a snaží se tvářit, že je za jakýchkoliv okolností nad věcí, ostatně léta špionáže u Temného pána ho vycvičily dokonale.

Jeho hlas překypoval sarkasmem, když se ozval: „Jaká to čest, tebe bych tu vážně nečekal. Předpokládám, že ses mi přišla pochlubit, jak se máte s tím zablešencem skvěle!“

Propaloval ji pohledem černým jako nejtemnější noc a založil si ruce na prsou, aby jí namluvil – a snad i sám sobě – jak ho její příchod vůbec nepřekvapil.

Tonksová si jemně odkašlala, upravila si růžové vlasy a doprovázena tichou prosbou v očích pravila: „Mohu dál?“

V ten moment Severus netušil, co to do něj vjelo, ale k překvapení jak svému, tak hlavně jejímu, pootevřel dveře. „Ale samozřejmě, jako doma!“ zvolal pevným hlasem.

Ani na vteřinu Tonksová nezaváhala, co kdyby si to rozmyslel. Vstoupila dovnitř a s odhodlaným výrazem v obličeji k němu promluvila: „Musím s tebou mluvit.“

Severus už měl na jazyku pichlavou a trefnou poznámku o tom, že je to očividné, jinak by její přítomnost v jeho bytě nedávala smysl, ale nechal si to pro sebe. Čím dříve se té ženštiny zbaví, tím dříve to bude mít za sebou.

Beze slova přikývnul a pokynul jí, aby ho následovala do pracovny, kde se nakonec oba usadili do křesel. Nenabízel jí nic k pití, nebyl natolik sebedestruktivní, aby to ještě protahoval. Pohodlně se uvelebil na místě a s hraným nezájmem ji vyzval ke slovu, rty pevně semknuté v tenkou linku.

 

 

***

 

 

Charlie ten večer nemohl usnout. Převaloval se v posteli a stále myslel na to, jakou chuť měly Siriovy rty a jaký výraz spatřil v jeho tváři, když odcházel. On sám netušil, co to do něj vlastně vjelo. V jednu chvíli se zkrátka zničehonic rozhodl, že ho políbí a v tu druhou už se dotýkal jeho rtů. Navzdory tomu, že měl na začátku upřímný zájem o Harryho, ač celou tu dobu tušil, že to nemá žádnou budoucnost, tak se v poslední době se sám v sobě moc nevyznal. Větší potěšení mu poslední dny dělala přítomnost Siriuse, než samotného Harryho. Ne, že by s Harrym nebyl rád, Harry byl úžasný, veselý, až roztomile skromný, atraktivní, měl velké srdce. A přesto…

Sám netušil, jak velkou váhu tomu měl přikládat. Bral Siriuse skoro jako bratra, dobrého kamaráda, člověka, se kterým si skvěle rozumí. Aspoň to tak bylo na začátku.

Ale ten polibek…

Všechno změnil.

 

Ležel frustrovaně na zádech a hleděl upřeně do stropu, ve kterém jako by snad hledal odpovědi a podporu. Ale ty nepřicházely a strop byl stále stejně bílý jako v momentě, kdy si šel lehnout. Zavřel oči a představil si, jak se znovu naklání k Siriovi, a jak si krade polibek.

Ale to představivosti přestávalo stačit, a tak si pod víčky kradl další polibky, další doteky. Výměnu vyzývavých pohledů, horkého dechu. Zajížděl v ní Siriovi na hrudník a hladil špičkami prstů kůži, kam jen dosáhl, olizoval v ní krční tepnu a prohrabával v ní husté černé vlasy.

A když mu v představách začal strhávat i šaty, začínalo se to vše zvrhávat. Dech byl prudší, zvuky sytější, pachy intenzivnější. Skoro by přísahal, že na koncích svých prstů cítil horkou Siriovu kůži.

Nakonec dokonce…

Otevřel prudce oči. Nepohodlně se zavrtěl. V ten proklatý moment si víc než dřív plně uvědomoval vzrušení ve vlastním klíně. Tohle bylo výmluvnější než leckterá úvaha nad jeho záměry a všechny pochybnosti jako by se ponořily do tiché mlhy. Přestaly existovat, protože naprosto jasně pochopil, co mu jeho tělo a mysl chtěli říct.

 

Promnul si čelo a vzdychl. „Promerlina!“


Vydáno: 8.9.2020 18:55 | 
Přečteno: 122x | 
Autor: Blanch
 | Hodnocení:

Komentáře rss

Přidat komentář >

, Parada odpovědět
avatar
Draco přestaň pořád Harryho trápit. 3
icon odpověděl(a)
Blanch
Bez toho by to prece nebyla zabava.


Nejnovější komentáře
Vše o světě omegaverse - Jo, ona... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 23.10.2020 19:28
Vše o světě omegaverse - Přišla ... Zaslal/a: Kris  •  Čas: 23.10.2020 18:09
1. A jako Azkaban - To znám... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 9.10.2020 21:05
1. A jako Azkaban - :D Jako... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 9.10.2020 21:02
1. A jako Azkaban - Přidává... Zaslal/a: Miona  •  Čas: 9.10.2020 15:46

Více komentářů...



Statistiky se započítávají zhruba od roku 2009.



Pokud chcete, aby vám chodily novinky webu na e-mail, přihlašte se k odběru!
Stačí zadat pouze adresu.


Jméno
Text
icon :) Zrovna další díl opravuju, takže během dneška by měl vyjít, jen nevím, v kolik hodin to stihnu přidat, nejspíš k večeru, ale je to jen odhad.
my chceme Pretty woman, prosím prosím
Ahoj, kdy zase bude novy dil Pretty woman?
icon Pardon, ja opravdu netouzim po tom, aby to nekdo cetl v tyhle forme :)
No taaak, to mi nemůžeš udělat :( Zbývá mi pár kapitol :(
Já si před chvílí říkala že jsi to nejspíš smazala, protože mi to nešlo zobrazit...
icon No, ono to tam hlavne cele neni, ja to tusim skryla, aby to nikdo necetl :D
Nejde o nic, co by bylo nesnesitelné nebo iritující. Takže pohoda :) :D
icon Ten blogovy nedoporucuji cist, je tam hromada chyb, silena stylistika :D, ale chapu, ze clovek to skrze zvedavost kolikrat ignoruje.
Tak jsem hledala hlouběji a našla tvůj blog, kde to všechno máš. Opravdu moc děkuji za kvalitně propracovaný příběh.
To naprosto chápu. Navíc, nemohla jsem kvůli tomu spát, protože jsem byla hrozně zvědavá...
icon se vratim za tyden z dovolene. Takze proto dokoncena, ale trinactkou to nekonci.
icon Linn: i kdyz ti to ukouslo konec komentare, chapu, kam smerujes. PW je povidka, co jsem dopsala pred lety, ma 68 kapitol. Nevlozila jsem vsechny, protoze jsem se rozhodla udelat korekturu a beta-read. Mam v planu denne vlozit aspon jeden dil, jakmile s...
icon Domco, Emalion, Ginger: mockrat dekuji. Ruby: jeste nevim, WP pro me neni stezejni a beru ho spis jako ulet.
Zdravím. Měla bych dotaz, který se týká tvého příběhu "Pretty Woman". Když jsem ji četla na Wattpadu, úplně mi vyrazila dech... Ale, jelikož mi přišla nedokončená, podívala jsem se na tvoje stránky, jestli tady je příběh dokončený. U statusu je přímo n...
Muzu se zeptat? Pridas vsechny povidky i na wattpad? Divala jsem se, ze tu mas i nejake, co jsem jeste necetla a na wp si je muzu pridat do knihovny. Diky za odpoved. Mej se krasne.
patříš mezi moje oblíbené autory !
Ahojky. Našla jsem tě přes wattpad a musim řict že to tu máš moc hezke a vidim že i hodně povidek co jsem nečetla. Jinak moc hezky píšeš ! Je vidět že už máš něco za sebou. Doufám, že toho ještě hodně napíšeš. Ještě jsem nečetla všechno, ale už teď
Taky nestačim koukat. Fakt moc hezke to tu máš. Hlavně povídky.
<3 uzasny web
n
icon nakopnou a motivují ;)
icon psát, že nevím, kde začít :D, takže nechci nic konkrétního slibovat. Něco brzy přibude, ale co mi zrovna trkne do oka, to je druhá věc... Ještě jednou díky za to, že jsi trpělivý. Jsem ráda, žes dal vědět, i když nepíše komentáře, autora takové vzkazy ...
icon Zdravím, Davide, děkuji ti za milá slova a trochu té motivace :), poslušně hlásím, že PC je v pořádku a připraven ke spolupráci, a já se zrovna vrátila z dvoutýdenní dovolené a třeasu se na to, až zase sednu k wordu, ale je toho tolik, co bych chtěla p...
Moc komentare nepisu, protoze sem bohuzel liny, ale chci abys vedela, ze sem chodim skoro denne, abych se presvedcil jestli prece jen nahodou neni neco noveho. Drzim palce! Ses fakt skvela!
Vim, ze si mela nejake potize, Blanch. Ale muzu sezeptat, jak natom ted jsi? Dockame se brzy nejakych kapitol? Strasnese tesim naPavouci sit i na Status Quo! Nechci vubec na tebe tlacit, jen me to zajima, protoze jsem nateseny! Pises skvele. Moc koment...
icon Uhm, snad co nejdrive. Potrebuji dodelat jeden vetsi projekt, a pak uz konecne bude vic prilezitosti a casu :)
Kdy bude zase Pavouci sit?
icon Hodila jsem pro všechny případy do sekce HP kapitolovek text s odkazy, najdeš to případně tam ;)
icon na ty povídky, které jsou teda ale v hrozné podobě a neopravené tak, jak byly před lety. A nejde tam přidávat komentáře.
icon Pokud myslíš v sekci tvorby HP, tak ty, které nejsou žlutě, nemají odkaz (záměrně), nejsou tady ještě vložené. Pracuji na jejich korektuře. Ale když si najedeš do sekce PROFILY, najdeš tam odkaz na můj starý blog nebo slash web, jsou tam staré odkazy n...
Máš tam některé povídky dopsané ale nemůžu se na ně dostat.
icon Davide: diky moc za podporu ;), Drarry psat urcite budu, je to moje srdcovka a jsem rada, ze se libi.
icon Keiji: No, aktivne se moc rict neda no :D, ale tak ja jsem par let mela pauzu taky, psala spis pro sebe, jen mi to webovani a vykecavani proste chybelo :). Jako tytam jsou ty stary casy, kdy to slo vsechno snaz, ted je to narocnejsi :). Davide: diky mo...
*v hlavě rodí dál. (Nevím, jestli se ten zbytek věty umazal, nebo je to někde schované :D)
Máš můj obrovský obdiv, že stále dokážeš aktivně (ať už si pod tímto slovem člověk představí cokoliv :D) psát. Mně i dalším lidem, které znám a psali často a bavilo je to, se to nějak bloklo a je dost těžké ty ledy prolomit, i když příběhy se v hlavě r...
Hojda. Jsem nadsenej, ze ses vratila, Blanch. Doufam, ze budes zas psat drarry jak driv. Ctu tu novou povidku a vypada bezva. Tesim se na dalsi. Vzdycky jsem mel rad tvoje povidky!
icon Tak já jsem tu měla Harryho Pottera a ani o tom nevím...
Harry Potter
icon Abych tě svou "přehnanou" aktivitou nezklamala :D, ale díky. Budu se snažit.
Skoro neverim svym ocim! Blanch je zpatky?! Blanch je zpatky! Budu se tesit, co vymyslis. Prectu si vsecko!
icon Prosím, pokud máte na mě nějakou prosbu nebo žádost, vkládejte komentáře spíš do Knihy. Kecálek slouží spíš k ptákovinám ;)
Design vytvořila Blanch © 2002 - 2020