Zdroj: http://candita.cz/index.php?a=pretty-woman/44.ctyriactyriceti-minutova-frustrace  •  Vydáno: 10.8.2020 21:04  •  Autor: Blanch

44. Čtyřiačtyřiceti minutová frustrace

Fandom: Harry Potter
Rubrika: Pretty woman
Hl. postavy: "Harry Potter", Draco Malfoy, Remus Lupin, Severus Snape, Ron Weasley, Hermiona Grangerová, Ginny Weasleyová, Charlie Weasley, Kingsley Pastorek, Stan Silnička aj.
Páry: Harry Potter/Draco Malfoy, Severus Snape/Remus Lupin aj.
Žánr: genderswap, slash, detektivní, dobrodružný, darkfic, depresivní, angst, romantika

 

 

 

Remus si toho dne předčítal už asi pátý milostný dopis, který přišel Severusovi přímo domů od jeho fanynek. Růžová psaníčka vyloženě volala o pozornost. Vlkodlak věděl, že by si je neměl číst, že tím narušuje listovní tajemství, ale jeho zraněné srdce už to dál nemohlo snášet.

Jeho partner byl jako obvykle někde na nějakém sympóziu, předváděl své dovednosti a ukazoval všem, jak geniální alchymista je.

 

Na stolku v předsíni ležel další z článků, z jehož titulní strany se na něj jeho přítel uměle usmíval a kynul rukou na všechny, kteří si ho chtěli vyfotit. Z očí mu vycházel nepřirozený lesk, který jasně dával najevo, jak je na sebe hrdý. Natahoval se do všech stran jako páv a Removi se z toho pohledu začínalo až dělat zle.

Naštvaně svrhl noviny ze stolku na zem, pak rozmrzele sebral svou hůlku a odešel pryč. Jako už tolikrát za poslední týdny.

 

 

***

 

 

Harriet po dlouhé době zase seděla za svým pracovním stolem na odboru záhad. Draco měl dnes volno, aby si mohl dát dohromady všechny věci ohledně majetku a dořešit všechny formality ohledně jeho překvapivého zmrtvýchvstání.

Přestože to bylo už víc než měsíc poté, co dopadli Stana Silničku, byly tady pořád nějaké nesrovnalosti a potíže, které Draco s úřady měl. Nic však, co by nespravila trocha Malfoyovského vlivu a výhružek. Harry se pro sebe pousmála. Celý Malfoy, v zásadě se zase tak moc nezměnil. Jen možná trochu za poslední měsíce dospěl a v neposlední řadě se naučil chovat míň jako kretén. K některým.

Zahleděla se zamyšleně do zdi. Představovala si, kudy se teď jejich život bude ubírat. Co všechno se od té doby, co se tak říkajíc přestěhovala do ženského těla, změnilo. Kolik nových a příjemných věcí ji potkalo. V poslední době nad tím přemýšlela víc než často. Možná už ji opravdu naplno ovládly ženské hormony, protože pokud ji ještě vzpomínky nešálily, Harry Potter, ten chlapec by nikdy neanalyzoval situaci takhle dopodrobna. Možná nebyl takový pařez jako Ron, jak ráda říkávala Hermiona, ale pořád nebyl nijak zvlášť přecitlivělý, aby se ve všem detailně nimral.

 

Datum sňatku už bylo určeno na prvního máje. Harry v tom viděla jistou symboliku, neboť to byl den, kdy se jí změnil celý život a kdy začalo jít všechno na kvadrát. Nevadilo jí čekat. A navíc – ani Draco se nechtěl ženit na podzim nebo v zimě. Bylo by trochu zvláštní spěchat, když se vlastně všechno odehrálo tak rychle. Kdo by to byl řekl, že se člověk zvládne tak hluboce zamilovat jen během pár měsíců, a to zrovna do svého odvěkého arci rivala.

 

Kdyby jí někdo před rokem řekl, že Draco Malfoy umí být gentleman, že je milý a že se umí strachovat o jiné, nikdy by mu nevěřila. Natož, že se jednou stane jejím životním partnerem. Dodnes tomu stále nemohla uvěřit, bylo to jako z filmu.

Zbývalo jí pouze doladit pár formalit. Jako udělat z Harryho Pottera definitivně Harriet Evansovou a registrovat definitivně jméno pod vlastní rodokmen, aby si toho protivného blonďáka nakonec přeci jen mohla vzít.

A taky ještě zbývalo jen domyslet, co s Harrym Potterem celkově. Lidé kolem už se začínali ptát, co se s ním stalo, že tak náhle zmizel a několik měsíců ho nikdo neviděl. A už ani sám Kingsley Pastorek nedokázal různé fámy zadržet.

Tradovalo se, že zbaběle před případem Stana Silničky utekl do zahraničí. Taky, že vážně onemocněl nebo že odjel na cestu kolem světa se svou novou přítelkyní. Slyšela i fámy o tom, že dal výpověď a šel hrát famfrpál. Jedna z možností taky byla, že se vrátil na pokročilá studia na univerzitu.

Bylo z čeho vybírat. Lidská představivost nikdy neznala mezí. Stačilo jen jednu z těchto fám nějak podpořit, aby iluze byla dokonalá. Život by byl pak zase o starost lehčí.

 

***

 

 

Severus Snape seděl ve svém kabinetu a opravoval eseje, které zadal třetím ročníkům. Jako obvykle většina z nich nestála vůbec za nic a oznámkoval je velkým červeným T. Divil se, že se ještě nechal Minervou umluvit, aby vydržel tento rok, než si za něj najde náhradu.

Nenáviděl to tady víc než dřív. Ti malí protivní usmrkanci byli rok od roku tupější a tupější. Velebil všechny Pottery a Longbottomy, kteří mu ve třídě převrhávali kotlíky – už od píky.

 

Dnešní generace nebyla schopná uvařit ani základní zvětšovací dryák, natož pak nějaké vábivé tonikum nebo kostirost. A aby to ještě nebylo málo, pronásledovaly ho po škole zblázněné fanynky ze sedmých a šestých ročníků a dožadovaly se od něj fotografie s podpisem. Copak byl nějaký Zlatoslav Lockhart? On má jméno, je vážený, udělal pro lidstvo něco přínosného, zatímco ten nafoukaný panák se jen chlubil cizím peřím.

Když už měl podepisovat své fotografie a dávat autogramy, tak na úrovni. Někde v přeplněném sálu plném novinářů, vědců, vysoce postavených lidí a těch, kteří opravdu umí docenit jeho přínos vědě. Tohle bylo naprosto pod jeho důstojnost.

 

Obrátil další pergamen a chytil se zbědovaně za hlavu. Proč si tohle zasloužil? Komu co udělal, že musel učit tuhle bandu tupců? Velké T si opět našlo svůj cíl a značně si ho vychutnal.

 

Večer se nesmírně táhl. Strašně se těšil domů. Do domácího prostředí, kde na něj bude čekat jeho přítel, možná mu namasíruje záda, příjemně se pomilují a on v klidu za svitu měsíce usne v jeho náruči, aby druhý den musel znovu absolvovat to, co dnes.

 

Když však po deváté večerní dorazil konečně na tolik kýžené místo, nikdo tam nebyl. A nebylo to poprvé. Na kuchyňské lince nakonec našel jako obvykle vzkaz, který pouze hlásal, že je Remus někde pryč. Severus nakrknutě zavrčel a s výrazem plným neuspokojení si začal sundávat svůj černý kabátec. Bylo to už dlouho, co spolu měli sex a dnes byl zrovna den, kdy na to měl chuť. Po vší té tvrdé práci by si to přece zasloužil, ne?

Výzkumy, sympózia, vyučování, tiskovky. Remus neměl ani ponětí, jak je to vyčerpávající a teď si ten vlkodlak prostě a jednoduše odejde? Když můžou být konečně spolu? Jak si to představuje? Když býval vyčerpaný, tak to chápal, ale zrovna dnes? Když by ho nejraději ošukal do bezvědomí?

 

Černé oblečení nedbale odhodil na zem a vlezl si pod sprchu. Nechal prudce narážející kapky stékat po unaveném těle a masírovat jeho ztuhlé svaly. Čelem se opřel o studené kachličky a vzdychl. Byl zatraceně vzrušený a frustrovaný, že je objekt jeho sexuální touhy mimo.

Vůbec se mu v poslední době zdálo, že se mu Remus začínal stranit. Ale absolutně nechápal proč.

Možná mu záviděl jeho úspěch? Ale to by na toho zablešeného prevíta vůbec nepasovalo. I když o něm v minulosti nemíval nejlepší mínění, věděl, že mu křivdil. Lupin nikdy nebyl z těch lidí, kteří by druhým nepřáli úspěch a nikdy nebyl tím, kdo by někomu něco záviděl. Se svou situací se uměl smířit a nebyl náročný. Stačilo mu to, co měl.

 

Jen myšlenka na toho ignoranta, který si jen tak odešel, způsobila, že se jeho krev nahrnula do míst, kde už to bylo těsné až k neúnosnosti. Představil si jeho široká záda, byť posetá starými jizvami, dlouhé nohy a na jeho ještě stále pevný zadek. Všechna čest, ten chlap při svém hendikepu a ve svém věku byl stále v tak perfektní kondici.

 

Připadal si zase jako puberťák. To si ho tu měl vyhonit ve sprše s myšlenkou na něj? To bylo ubohé. Ale zdálo se, že nic jiného nezbývalo, poněvadž jeho penis si myslel něco jiného a odmítal poslechnout. Vzdorovitě se mu stavěl proti proudu jako neposlušný student.

Nandal si na ruku trochu mýdla a dotknul se prsty svého klína.  Jen ten dotyk způsobil, že hlasitě zasténal. Zavřel oči a vybavil si Removu usmívající tvář, když spolu ve sprše vyváděli oba dva. Pohnul svou dlaní a ze špičky penisu stáhnul předkožku. Opatrně nehtem přejel přes štěrbinu na vrcholku a nechal se opájet představou, že ruka, která se ho dotýká, není jeho, ale Remova.

Několikrát zopakoval předešlý pohyb. Vrátil předkožku zpět na své místo a zase ji stáhnul. Tohle udělal několikrát, než byl jeho penis úplně v pozoru, rudý a v celé své kráse se jeho hlavička leskla pod proudem teplé vody.

 

Severus zrychlil tempo své dlaně a pak znovu zjemnil. Ústa měl otevřená dokořán a vycházely z nich hluboké vzdechy. Víčka krčil víc, čím blíže cítil, že už bude jeho touha vysvobozena.

Ale nechtěl to jen tak uspěchat. Chtěl být precizní jako ve všem, co dělal. Uchopil se za kořen a chvilku ho pevně držel, aby oddálil příval toho, co každou chvilku mělo vyplout na povrch. Jednou paží si podepřel čelo na zdi a druhou, drže se stále za kořen ptáka, přejížděl jedním prstem po stranách, kam jen dosáhl. Hravě a nenaléhavě.

 

Nakonec, když se trochu uklidnil, začal od začátku. Lenivě a s myšlenkou na Lupinův nastavený zadek přímo před ním, přejel po celé délce dopředu a zase dozadu.

Představoval si, jak roztahuje ty růžové půlky od sebe a prstem se boří do navlhčeného vstupu. Jak vyhledává přesně ten bod, který Remuse nutí kňučet a sténat.

Pohyb pravé ruky se zase o něco zintenzívněl. Aniž by si to uvědomil, někdy v průběhu začal hlasitě sténat.

 

Před očima měl ten nestydatý zadek, jak ho vyzývá, aby si ho vzal. A Severus skoro jako by vnímal, jak do něj hluboko proniká. Jak si ho bere. Jak cítí teplost jeho sevření. Vytáhne ho a zase mu ho tam prudce vrazí, do těch vláčných a sevřených stěn. Cítí, jak v něm nepravidelně pulzuje a má co dělat, aby se hned neudělal.

 

Jeho ruka sama od sebe začala zrychlovat. Toužila se dostat do cíle tak moc, jak mu jen jeho živé představy dovolovaly. Zatímco se v představách nořil do hloubky teplého těla a vysouval se z něj ven, jeho ruka ve stejném tempu přejížděla nahoru a dolů. Pomalu a mučivě dovnitř, stahuje tak předkožku – pomalu a mučivě rukou dolů. Urychleně ven – divoce rukou nahoru.

 

Jak byla Remova úzká díra lákavá. Skoro jako by tam opravdu byl. Ještě několikrát rukou zvolnil a zrychlil tempo, až se nakonec jeho boky trhavě přidaly k samotné hře a začal chtít víc. Divoce sebou začal zmítat a dožadoval se rychlejšího a rychlejšího tempa.

Jeho ruka už začínala bolet, ale dosažení vrcholu mu natolik omámilo mysl, že touha udělat se byla mnohem silnější než bolest v jeho dlani.

 

Nahoru… Dolu… Ano… Ano… Ještě jednou… Dvakrát… Znovu… Ano kurva! Severusova dlaň vůbec nebyla tak těsná jako Removo sevření, ale stačilo to, aby se po chvíli s hlasitým zvířecím zavrčením mohutně udělal.

Po tak dlouhé absenci v sexu byl jeho orgasmus natolik intenzívní a požitkářský, že ho roztřesené nohy už nedokázaly déle udržet ve stoje. Obrovská a objemná skvrna ejakulátu, která z části skončila na zdi a z části na kachličkované podlaze, byla po chvilce spláchnutá tekoucí vodou. Poslední důkazy toho, že Severus vůbec něco tak nepatřičně zoufalého podnikal. Sám.

Seděl na ledové podlaze, nechal po sobě stékat teď už vlažnou vodu a popadal dech, který se divoce zvedal v nepovolujícím staccatu. Srdce mu bilo v nepřetržitém kvapu a on se cítil nádherně ukojený.

 

Ale přes to všechno, i když to bylo fyzicky uspokojující – nebylo to ono. Chyběl mu k tomu ON.

Zatracený zablešený vlkodlak!

 

 

Když si šel lehnout do té velké prázdné postele, kterou jindy sdílel s ním, hodiny na nočním stolku mu prozradily, že byl ve sprše dlouhých čtyřiačtyřicet minut.

 

Podíval se na místo vedle sebe a frustrovaně se otočil zády k volnému lůžku. O dva tlukoty srdce na to se zavrtal do peřin a s hlubokým povzdechem, že tohle mu nedaruje, se ponořil do hloubky snů o tom, kde se jeho sláva hvězd dotýká.

 

 

***

 

 

Remus vyrazil domů ve značně podnapilém stavu. Ale vůbec se tam netěšil. Věděl, co ho tam čeká.

Severus Snape, který už buďto dávno spí, nebo ho bude okázale ignorovat jako vždy. Posledních pár hodin strávil v Děravém kotli v Londýně a u baru si povídal s Tomem. Jako jedno z mnoha podivných individuí se tam lehce ztratil.

 

I když byl Tom vždycky považovaný spíš za podivína, Remus si s ním pokaždé dobře popovídal. Když už pil asi čtvrtou ohnivou whisky, tak se ho zeptal, co má dělat. Věděl, že mu tato odpověď přijde, i on sám znal na svou otázku odpověď. Buďto ultimátum, nebo konec. Něco se změnit musí, pokud spolu budou i nadále chtít být. Anebo ne.

V těchto nelibých podmínkách nemusel žít přece ani unavený zjizvený vlkodlak. I když odpověď Severuse už mu byla předem jasná.

Přesto už se odmítal dál podílet na celé frašce, ještě stále měl nějakou hrdost a nebyl tak starý, aby svůj život někomu obětoval.

 

Zítra si s ním promluví.

Zítra.

Zítra…

To slovo se mu převalovalo v mysli a donutilo už tak podrážděný žaludek, aby udělal dvojitý kolenotoč. Naskočila mu husí kůže.

Zítřek je hodně blízko.

 

Vlil do sebe poslední doušek jantarové tekutiny, a pak se vydal domů vstříc své výzvě.