Část druhá

Jak se ukázalo, Potter neměl tak úplně jasno v konceptu zábava na jednu noc, a to věci poněkud komplikovalo. Když se objevil na Malfoy manor s lahví archivního vína, kterou před sebou držel jako ochranný štít, Lucius začínal zpochybňovat jeho mentální zdraví. Mladík se tvářil jako by bylo všechno v naprostém pořádku a pán domu se přistihl, že na takovou možnost nebyl vůbec připravený. Tahle Potterova opovážlivost a drzost ale způsobila překvapivý zvrat v intenzitě jeho emocí.

Bylo to nové území, do kterého oba vstoupili. A bylo výzvou. Malfoy měl rád nebezpečné hry a taky za vstupem jeho pochybného kodexu čekala čerstvá pomsta.

Potter pronášel velká slova, jejichž význam starší muž sotva vnímal. Postřehl něco o tom, že vykročili špatnou nohou, ale taky cosi o přitahujících se protikladech. Bylo to vlastně směšné, ale ani jeden se tomu nezasmál.

A Potter vypadal, že toho má na jazyku strašně moc a nikdy tu svoji pusu nezavře. Takže když si ho Lucius přitáhl za paži k tělu, aby ho donutil mlčet tím, že mu vyplenil rty a přitiskl na něj svůj ztvrdlý klín, překvapený Nebelvír upustil láhev vína na zem. Bylo s podivem, že se nerozbila o podlahu. Vzápětí ho Malfoy odtáhnul do odlehlé části zimní zahrady.

Setmělo se a bylo sotva vidět na špičku nosu, ale ruce obou mužů moc dobře věděly, kudy putovaly. Skleněné tabulky za nimi se zamlžovaly a Potterova dlaň rozmázla obrazec přímo vedle jejich hlav, když ho Lucius otočil čelem k otevřené konstrukci. Dokázal ocenit, jak dobře vypadal Potterův vyšpulený zadek proti jeho erekci i v podvečerním přítmí. A když mu podchytil kolena, aby se proti němu příliš nezmítal, horký dech opět orosil sklo. A pak si o něj zlatý hrdina se sténáním opřel čelo.

Bylo to špatné. Moc špatné. Luciusovi by se nemělo líbit, jak pod ním ten kluk lascivně sténal, jak vycházel jeho prudkým přírazům vstříc. Neměl by si užívat, že ho celého naplnil a bral si, co bylo právem jeho. Bylo to tak moc nevhodné, špatné, iritující, hloupé a zasraně perfektní, že nechtěl, aby ta chvíle skončila. Na pár matných okamžiků cítil, jak se mu žilami prolévala hanba, ale pocit extáze a touha po naplnění té živočišné potřeby byly daleko silnější. Byl už příliš za hranicemi, aby se staral o vlastní svědomí. A Salazar věděl, že to Potterovo ho nezajímalo už vůbec.

Ke konci to bylo ještě daleko horší, protože když do něj naléhavě a divoce vyvrcholil, natočil si k sobě bokem jeho hlavu, aby ho mohl políbit. Na ty úžasně vypleněné a zarudlé rty, které si ten kluk rozkousal do krve, zatímco sám zaneřádil nadílkou skleněný prostor před sebou. Hladově si ho podmanil. Ještě chvíli si dovolil setrvat v horkosti toho pružného těla, než se vytratily všechny dozvuky jednoho z nejlepších orgasmů v jeho životě.

Zbytek noci Lucius proklínal svoje libido a neukázněný penis. Protože to přece nebyla jeho chyba!

???? ???? ????  

Charitativní aukce ministerstva nedopadla úplně podle aristokratových představ. Přestože dorazil na místo s předstihem, nebylo už v sále místo k usazení. Tedy až na jedno jediné. Když na něj Harry Potter z dálky mával, odolával touze seslat na někoho avadu. Ale jeho hrdost se rozhodla, že nebylo nutné, aby ho vedle ega bolely i nohy, takže posléze s vlastním sebezapřením přijal. A když se usadil vedle Vyvoleného chlapce, nemohl si nevšimnout, že si nervózně poposedl. Představa, že byl z něj národní hrdina v rozpacích, ho donutila zdvihnout spokojeně koutek. Možná celé to jejich uspořádání mohlo mít dobrý dopad na jeho zpět nabyté renomé. Ostatně nebyla by to první oběť, kterou by ve jménu úspěchu a zachování vlivu podstoupil.

Tak mu o krátké pauze přinesl sklenici šampaňského a nějaké jednohubky. Potter se na oplátku k němu posadil tak blízko, že se o něj otíral bokem a Lucius cítil, jak do jeho těla pronikalo horko z jejich blízkosti.

Nakonec ho Potter na chvíli opustil se stydlivým úsměvem na našpulených rtech. A Lucius by ho nejraději na místě zabil, ale prvně by musel začít u sebe, protože cukání v už tak naběhlém nádobíčku nedokázal usměrnit. A svoje vulgární myšlenky jakbysmet.

V závěru večera se znovu pustili do bouřlivé hádky a Lucius se opravdu snažil zachovat chladnou hlavu, ale vedle toho prostomyslného a důvěřivého hlupáka pokaždé ztrácel kontrolu. Vyměnili si několik nelichotivých přízvisek. Potter ho nazval skeptickým misantropem, vypočítavým manipulátorem a demagogickým recidivistou.

To ho mělo urazit? Pravděpodobně si předvečer otevřel jen slovník cizích slov. Ale rozhodně neobjevil Ameriku. Lucius mu přesto na oplátku nadal do slabomyslných důvěřivců, slepých loutek a směšných pseudohrdinů. Pečlivě vybrané a přesně mířené urážky lítaly oběma směry a starší muž si uvědomil, že ho neirituje jenom samotný Potter, ale zejména jeho nerozhodnost. Protože i navzdory tomu, jak se ho snažil pokořit, úmysl se nedotkl těch zelených očí. Ty byly emocionálním koktejlem všech těch choulostivých citečků, kterými Lucius opovrhoval. A to ho rozzuřilo k nepříčetnosti.

Poslední hodinu raději stál bokem, než aby musel trpět znepokojené pohledy toho pošetilého tupce. Ale Zmijozelova neukázněná pozornost se stejně opakovaně vracela k chlapcově nové společnosti. Odfrknul si, když si všiml, že s ním ten chlápek flirtoval, aniž by to Potter vůbec zaznamenal. Blonďatý mladý bystrozor s výraznýma očima. Znal ho z ministerstva a utkvělo mu v paměti, že byl na oddělení velmi oblíbený. Byl přitažlivý nezaměnitelným způsobem a naprosto okatě se snažil získat Potterovu pozornost, díky čemuž byla celá ta situace ještě víc trapná.

Jakmile celá akce skončila, dovolil si ztratit se na chodbách ministerstva prostě jen proto, aby si pročistil hlavu. Vůbec ho nepřekvapilo, když v zapadlém koutu narazil na Pottera, jak se očividně před někým skrýval. Měl sto chutí se mu nahlas vysmát, ale neudělal to. Ani sám neměl ponětí proč.

Potterovy oči ani nevzhlédly, když se do něj Lucius náhle opřel. Nicméně zaznamenal, jak se jeho směšně malá a jemná ruka začala vkrádat pod hábit, aby uchopila opasek jeho kalhot. Jak se dostala ke svému cíli, ovinula se kolem jeho krví napěchovaného ptáka v naprosto důvěrně známém pohybu a zatáhla. Malfoyovo tělo se na uvítanou nadšeně otřáslo, než si vůbec uvědomil, co se to vůbec dělo a hlavně kde se to dělo. Samotná ironie celé téhle nemravné kolize mu ale nezabránila pokračovat.

Nedalo se nic dělat. Nakonec musel stejně Potterovi opětovat laskavost. A jestli se to stalo dvakrát nebo třikrát, kdo by to počítal.

Byl to koneckonců dlouhý a náročný den a oba dva potřebovali trochu toho uvolnění. Jediné, co ho na celé té schůzce špatných rozhodnutí nejvíc překvapilo, byla skutečnost, že si Harryho vrchol užíval daleko víc, než svůj vlastní.

???? ???? ????  

O týden později na sebe natrefili v Příčné ulici. Při prvním setkání před Krucánky oba dva předstírali, že o sobě neví. Podruhé na sebe jen pozdravně pokývali hlavou, jak jim to slušnost nařídila, i když u toho nikdo nebyl svědkem. A když do sebe potřetí málem vrazili v salonu madam Malkinové, spustilo to řadu nečekaných událostí.

Potterovo bydliště nebyla žádná sláva, ale jeho malá sprcha stačila k tomu, aby ho Lucius tvrdě opíchal pod tekoucí vodou. A zatímco do něj dravě pronikal, semknul pevně svoje dlouhé štíhlé prsty kolem jeho ztopoření, aby mu znemožnil dosáhnout orgasmu, jenž se dral na povrch. Bylo to zvláštním způsobem uspokojující a sadistické, zejména když u toho i čas od času plácnul bolestivě rukou o zarudlou kůži na hochově půlce, ale Harry si nestěžoval.

A když konečně z těch mladých vzrušujících rtů zaznělo opakovaně jeho křestní jméno jako posvátná mantra, uvědomil si, že začal Potterovi ve své hlavě říkat Harry.

Merline, kdy k tomu vůbec došlo?