Trest

Harry neměl rád, když byl Draco na něj naštvaný. Nahánělo to hrůzu, protože obvykle vlastně nic nedělal. Nekřičel. Ani se neušklíbl. Mlčel. Nereagoval na podněty. Ale v těch šedých očích bylo vidět zklamání. Harry ten pohled nedokázal nikdy setřást. Mrazilo ho z něj. Dracovo zklamání bylo i jeho zklamání. Vždycky mu z toho vyschnulo v krku a měl co dělat, aby mu nezvlhly oči.

A právě teď byl Draco na něj víc než naštvaný. Svět se obrátil vzhůru nohama a jeho citlivé smysly obalila mlha bolesti, když mu Draco s každým úderem připomněl, že to zase kardinálně posral. Vzlykl, zatímco ho zmijozelova dlaň neúnavně plácala po holém zadku.

"Už. Nikdy. Nezapomeneš. Na. Naše. Výročí,“ odsekával slovo po slově Draco, až zakončil trest poslední štiplavou ránou.

„Slibuju," zakňučel Harry, když znenadání bledý prst vyhledal Harryho svěrač. „Lásko?“ dovolil si ještě.

„Hmm?“

„Myslím, že jsem po sobě zapomněl umýt nádobí.“