Vaříme s Dracem Malfoyem

Černovlasý mladík seděl na křesle, držel v ruce knihu a dělal, že je začtený do něčeho třeskutě zajímavého, přičemž spíš nenápadně pokukoval po druhém mládenci nedaleko, který neměl absolutně tušení, že ho pozoruje.

„Ehm, Draco?“ prolomil ticho Harry. Už to v sobě nedokázal dál dusit.

„Ano, Pottere?“

„Víš, že zítra to bude rok, co jsme spolu?“

„Vážně?“ blonďák se ani neobtěžoval zvednout oči od novin, do kterých se začetl. Ignoroval veškerou Harryho snahu o konverzaci, která vedla k připomenutí jejich zítřejšího výročí.

„Máš pro mě něco, Draco?“

„Samozřejmě!“

„A co?“ zeptá se dychtivě Harry.

„Sebe. Cos čekal. Já na žádný růžový plyšáčky, srdíčka a přáníčka, naložený žáby v láku fakt nejsem, tak ode mě nic takového nečekej,“ zazněl blonďák kousavě a při vyslovení toho sprostého slova začínající ho na plyš… Se málem udávil.

„Samozřejmě,“ zazněl zklamaně Harry, který tajně doufal, že jeho partner projeví trochu více emocí, ale co by od Malfoye vlastně čekal. Za dobu, co spolu byli, mu ještě nikdy neřekl, že ho má rád, nikdy nedal najevo, co pro něj znamená, ničím a nijak. Tak trochu začínal mít pocit, že mu slouží jen jako pomůcka k vyvrcholení.

Když si Draco všimnul, že už mu Harry nevěnuje žádný z těch svých zvídavých pohledů a zklamaně opět sjel k vazbě knihy – tentokrát plně soustředěn na obsah, škodolibě se směrem k Potterovi usmál.

Nádherné.  Můj sladký Harry, copak si myslíš, že vyzradím své velké tajemství?

***

Bylo teprve sedm hodin ráno a Harryho vzbudily podivné duté rány z kuchyně.

Snad z nějaké podivné předtuchy se otočil na místo na posteli vedle sebe a se zděšením zjistil, že jeho vždy dokonalý Draco není na svém místě v posteli. On, který často spával až do oběda. To samo o sobě už bylo podezřelé a nečekané.

Na okamžik se v něm vzedmula vlna strachu. Tohle bylo možná až příliš neobvyklé, Draco by nikdy dobrovolně takhle brzy nevstal a neopustil pohodlí zahřátých peřin, pokud by mu je někdo nepodpálil, nebo kdyby měli na Příčné ulici výprodej toho odporně předraženého brokátu, který – slovy Draca – mu bude každý závidět, až si z něj nechá ušít nový hábit.

Neměl jeho odchod z lůžka co dočiněn s těmi ranami v kuchyni? Vloupal se k nim nějaký zloděj? Vraždí mu tam jeho partnera? Nebo jeho partner vraždí toho zloděje? Těžko říct, která varianta byla horší, a Harryho představy doslova udělaly parakotoul nad dalším pomyslným vývojem.

Našli ho nějací pozůstalí smrtijedi a přišli si s ním srovnat účty? Proč by ale Harryho nechali klidně spát? Neměli snad větší problém s jeho vlastní existencí?

Slyšel Draco nějaké podezřelé zvuky? Viděl něco podezřelého? Zmijozelova nepřítomnost vyvolávala kopu podivuhodných otázek, na které raději snad ani nechtěl znát odpovědi.

Z kuchyně se ozvala další rána a následovalo ji naštvané zaklení a za ní hned další dutá rána.

To už Harry potichounku vstal a spoře oděný bezmyšlenkovitě popadl z nočního stolku svou hůlku, přičemž se potichu připlížil ke dveřím kuchyně, aby nahlédl, co se děje.

To, co o pár tepů srdce poté spatřil, mu málem vyrazilo dech.

Kuchyň se chlubila bílou přikrývkou, všude, kam jen oko dohlédlo, se zjevně proběhlo zvětrávání polohrubé mouky. Nánosy byly i na místech, kde by je rozhodně nikdo nečekal.

Po zemi se válelo nádobí, rozbité, ale i vcelku a špinavé, a na stole bylo několik rozevřených knih, knih s recepty, aby byl Harry přesný. Neměl sebemenší tušení, že se v tomto bytě vůbec nějaká kuchařka nacházela, natož více než jedna.

U plotny stál mladík s bílou a pomačkanou čepicí na hlavě, ovázaný zástěrou okolo pasu a na rukou mu ze strany na stranu houpaly dvě obrovské plátěné ťapky, kterými se snažil uhasit zřejmě oheň na plotně, soudě podle stoupajícího a stále hustějšího dýmu. Ten se postupně štiplavě vtíral až do Harryho nosu.

Pokud by Harry Potter byl dojatý, výraz, který se mu v ten moment objevil na tváři, by to nevystihl lépe. Přehlížel ten nepořádek a došla mu absurdita celé situace.

Draco vstal brzy ráno, aby Harryho překvapil něčím, co by pro něj vlastnoručně uvařil nebo upekl, což sama o sobě byla činnost, kterou by nikdy neudělal ani pod impériem, takovou měl vůli a odhodlání se tomu vyhnout. Jeho Draco! Ten Draco, který za celou dobu nedal nic najevo, ten Draco, který strašně nerad brzy vstává, ten Draco, který Harrymu jasně předestřel, že pro něj nehne ani prstem.

Černovlasý mladík si chvíli tento pohled vychutnával, aby se ho co nejvíc nabažil, protože věděl, že to bude nejspíš naposledy. Nicméně nakonec usoudil, že bude nejvhodnější, když dá svou přítomnost najevo.

„Ehm,“ odkašlal si pobaveně.

Plavovlasý mladík, který v zástěře vypadal spíše jako šílený vědátor, sebou polekaně škubnul a z ruky mu vypadl hrnek, jehož obsah vypadal děsivěji než Nevillův utrejch v Lektvarech, a roztříštil se o zem. Dracovy vždy elegantní vlasy mu teď trčely z pod čepice do všech stran slepené jakousi hmotou, která se nejspíš skládala z mouky a vajec. Tváře měl umazané od másla a čokolády a ve tváři se honosil naprosto odhodlaný výraz.

„Vařila myšička kašičku?“ neodpustil si kousavý dotaz Harry a přibližoval se přitom blíž ke svému partnerovi. Byl roztomilý, i když Harrymu bylo navýsost jasné, že Draco by se z této perspektivy takto nevnímal.

„Proč ještě nespíš!“

„Víš, Draco. Ještě si nezkusil vyvrtat díru do pultu, prostě jen tak, z kratochvíle, to by mě možná vzbudilo ještě dřív,“ opáčil Harry s podtónem ironie. „Pokoušíš se zbořit náš dům? Měls říct hned, že se ti tady nelíbí,“ dobíral si ho a vesele se přitom usmíval.

Dracovi to však zřejmě nepřišlo tak veselé jako jemu.

„No fajn,“ sundal si z dlaní plátěné rukavice a mrsknul s nimi na zem. „Já tady vůbec nemusím být!“ sundal si kuchařskou čepici a jal se sundávat i zástěru. „Když pan milostivý Potter nedokáže ani ocenit snahu a nedochází mu, že Draco Malfoy není domácí skřítek a jednoduše v životě nestál ani u plotny a dělá to jenom pro něj, protože ho...“ mladík se náhle zarazil a větu nedokončil, zatvrzele semknul rty jakoby na truc.

Nebelvír na okamžik zalitoval, že nemlčel, protože tolik kýžené vyznání by bylo daleko vzácnějším dárkem, než cokoliv jiného. „Ale no tak, Draco, já to tak nemyslel. Oceňuji tvou snahu. Vlastně je to poprvé, co pro mě něco děláš, jsem unešený. A ještě víc budu unešený, až tohle všechno budeš uklízet a já se přitom na tebe budu dívat…“ už už chtěl Harry vážně Dracovi pohladit ego, ale nějak mu to ujelo.

Zatracená ironie, to ho naučil Draco a teď nikdy neuměl přestat.

„Tak dost, Pottere, tohle nebudu poslouchat!“ bývalý Zmijozelák si rozvázal konečně uzel na zástěře a bojoval s poslední překážkou v podobě té nemožné mašle za krkem.

Harry k němu rychle a obratně přiskočil a naklonil se nad ucho blonďáka. „Nech si ji, jsi v ní neskutečně sexy, a kdybys měl jenom tu zástěru a nic pod ní, byl bys ještě víc sexy. A když se tak na tebe dívám, dal bych si nějaký zákusek, jsem celý rozpálený!“

„To bude tím, že stojíš u trouby, troubo!“

Harry na to laškovně zareagoval. „My tomu tak teď říkáme?“ olíznul si rty a zatvářil se lišácky, načež zajel prstem do nějaké neblaze vyhlížející tuhé hmoty v misce na stole a následovně si ho strčil s pokusem o svůdný manévr mezi rty. Přemohl nutkání obrátit obsah zpátky a zatvářil se nanejvýš spokojeně a několikrát zamlaskal, s touhou se Dracovi zpět vlichotit do přízně.

„To měl být smetanový krém k palačinkám s jahodami. Chtěl jsem ho nějak vylepšit,“ pohlédl významně na Harryho s líbezným úsměvem, a Potter do misky odvážně zabořil další ze svých prstů, „tak jsem našel něco, co překrásně vonělo. Hotová lahůdka. Ale jakmile jsem to tam dal, zjistil jsem, že je to hnojivo na kytky…“ zdvihl pobaveně obočí. „Dobrou chuť.“

Víc už nestihl dodat, protože Harry – teď zeleně vyhlížející - Potter se právě rozhodl podniknout exkurzi do koupelny, zatímco ho přemáhal dávivý reflex.

Škodolibá idea toho, jak se tomu zmetkovi pomstil, byla tolik příjemná a plná zadostiučinění.

Já mu dám výročí!

Když nakonec blonďák zůstal v kuchyni sám, čertovsky se zašklebil. „Příště si pamatuj, Pottere, že Malfoyovi se nesmíš nikdy posmívat a používat jeho zbraně proti němu… Nikdy,“ otočil se zpátky k plotně a ze stolku si podal knihu. „Takže jak to bylo… Přidej jedno nebo dvě vejce, hrnek oleje…“