Nejsladší hřích

 „Představ si, co by teď o tobě řekli tvoji kolegové, kdyby tě viděli.“ Todd k němu horce vydechl a jeho nažloutlé oči zajiskřily chtíčem.

Klečet na tvrdém podlaží v muničním skladě pro člověka v jeho věku nebylo zrovna ideální, ale ještě chvíli to vydržel. John vlastně přemýšlel, jestli ho víc bolí kolena, nebo hlava, když se takhle nechal šukat. Todd mu nemilosrdně svíral vlasy, které do Johnova klína vysílaly impulzy na hranici rozkoše a bolesti. Jindy by si možná stěžoval. Nicméně zjistil, že z nějakého masochistického důvodu nechce tenhle okamžik přerušit.

„Co by na to řekli, Sheparrrde? Že jsem tě zkazil? Zdrogoval enzymem? Vydíral? Donutil?“ komandér se zeptal vibrujícím hlasem a drsně trhnul boky vpřed. „Ale oba známe pravdu, že?“

Alfa zjevně nechtěl skutečnou odpověď, a tak se ho John rozhodl zaujmout vlastním přiražením hrdla, kterým pak vydával nekonečný řetězec tlumených a podmanivých zvuků. Feromony kolem nich doslova přesytily kyslík.

Bylo poněkud nemožné mluvit s tvrdým ptákem, který si opakovaně razil cestu do jeho krku. Todd však takové zvuky schvaloval a pohodil hlavou dozadu, až mu poskočily bílé vlasy. A docela nestydatě zasténal, přestože se nikdy dřív podobně neprojevil. Vždy se udělal bez jediného zvuku, už od prvního dne, kdy spolu začali tajně píchat. John se pod tím zvukem otřásl. Byl tak zatraceně tvrdý, ale Toddovy nekompromisní přírazy ho dost zaměstnávaly. Z jeho vůně se mu doslova točila hlava a jeho mysl obestírala mlha.

John cítil, jak se mu začínají klížit oči, když se mu špička Toddova penisu začala neustále třít o zadní část krku, místo aby se stáhla úplně. Stálo ho to hodně sebekontroly, aby při každém novém přiražení reflexivně neskousnul. Vytrácel se mu dech. Samozřejmě se nechtěl udusit, ale musel sám sebe psychicky přesvědčit, že se to nestane. Na druhou stranu předpokládal, že smrt mimozemským alfa ptákem někde ve vzdálené galaxii na emzácké lodi s pokročilou technologií není zase tak špatný způsob, jak natáhnout kopyta. Jeho vnitřní geek se nad tou představou chvěl blahem a výhledově se na to skoro až těšil. Bože, měl by se sebou fakt něco dělat, pokud nad věcmi přemýšlel takovým způsobem. Z Jamese T. Kirka na řadovou podržomegu během deseti vteřin hladce a s grácií. Správně, Johne.

Položil dlaně na Toddova pevná stehna obemknutá černou kůží, aby se udržel, když se wraith přisunul ještě blíž, zatímco se něco za jeho kořenem začalo dmout. John věděl, že Toddův uzel pomalu reaguje na stimul a že to znamená, že se blíží jeho vrchol. Přesto nechal Todda, aby mu dál přirážel do pusy jako smyslů zbavený. Pořád si nebyl úplně jistý, proč si to nechává líbit, každopádně si byl docela jistý, že to souvisí s tím, že má nějakou nebezpečnou úchylku. Možná i pár dalších, které raději zametl pod koberec, protože hraničily s dost pochybným přijetím sebe sama.

Přinejmenším mohl docela klidně říct, že Toddova vůně, která mu plnila nos, byla hlavním lákadlem a nemohl se jí nabažit. Todd byl jiný než všechny ostatní alfy v jeho dosavadním životě. Nejen proto, že to byl mrzkej vypočítávej emzák a sexy badass prevít. John se normálně alfám vyhýbal, protože byl vůči nim jako omega v nevýhodě a nechtěl ohrozit svoji svobodu tím, že by se to jednou zvrtlo. S Toddem to bylo jiné. Technicky vzato byla jejich přitažlivost jen chemická reakce. Todd voněl jako petrichor, jako podzimní spadané listí a podhoubí, kořeněný doutník a vychlazený hruškový cider navrch. Ta kombinace v Johnovi vyvolávala mrazení a vzrušení zároveň. Obklopovala ho pokaždé, když byli spolu. A nedokázal svoji touhu po něm nikdy dostatečně ukojit. John si až pomyslel, že by se za to měl cítit trapně. Nedělalo mu totiž problém v takových momentech spolknout hrdost a nechat alfu, aby si ho podmanil. Nebo ho udusil ptákem s uzlem právě jako teď.

Roztěkanou Johnovu mysl vyvedl z míry obzvlášť silný příraz, který poslal Toddova ptáka ještě hlouběji do jeho hrdla, až měl pocit, že tentokrát opravdu omdlí, jak se mu zatmělo před očima. A ustál to ještě jednou. A znovu.

Už to bylo nějakou dobu, co zažil takhle hlubokou kuřbu a vůbec s alfou. Beta chlápci nebyli tak obdaření, aby si musel dávat takovýho majzla. A Todd se navíc vymykal všemu, na co byl u lidí zvyklý. Fajn, musel přiznat, že krásnější péro v životě neviděl. Ale ten gauner to nemusel vědět.

Cítil, jak mu prostor mezi stehny vlhnul vlastním sekretem a než se stačil znovu zorientovat, ozvalo se hrdelní zavrčení a Todd se udělal. Ve svém posledním pohybu byl ale tak obezřetný, že se povytáhl natolik, aby nezadusil Shepparda svým uzlem a vyhnul se s ním i jeho rtům. Kdyby to neudělal, John si nebyl jistý, jestli by se zvládl neudusit. Toddova nálož nebrala konce, Sheppard měl dojem, jako by do něj lili naráz litr banánovýho daiquiri a když už nezvládal všechno polykat, tak mu část stekla po bradě až na krk. Při jednom z výstřiků se ten zelený alfa pták s chutí otřel o jeho bradu, aby majetnicky orosil i jeho rty.

Byl to zvláštní pocit. Cítil, jak mu ten napěchovaný uzel poskakuje u tváře, zatímco Todd pokračoval v trhaném přirážejícím pohybu proti jeho obličeji. A to maskulinní pižmo s ním. Omega v něm tuhle ponižující skutečnost vítala a jeho racionální myšlení a hrdost se váleli někde vzadu za bednami s energetickými zbraněmi.

Ucítil prsty ve vlasech a na okamžik ho to překvapilo. Nikdy dřív ho Todd nelaskal ve vlasech a už vůbec ne při prožitém orgasmu. Obvykle se jejich dostaveníčka skládala z rychlovky někde v zákoutí Atlantis nebo na jedné z jejich lodí, doprovázelo to několik peprných nadávek, a pak si šel každý svojí cestou. Neznamenalo to však, že by John takový dotek nevítal. Jen ho udivil.

Prsty ve vlasech povolily a přesunuly se na jeho tvář. Todd se s rozšířenými zornicemi podíval dolů, jak tam ten ubohý človíček celý vlhký seděl na kolenou se rty zaneřáděnými od jeho horkého sperma a se zelenou špičkou ptáka v puse, zatímco sám nedošel vrcholu. Přejel po jeho horním rtu palcem. Johnovi samotnému při tom pohledu na ukojeného wraitha poskočilo několikrát péro v kalhotách, ale nesnažil se s tím nic udělat. Ne, dokud s tím neudělá něco jeho alfa. Zatraceně. Odkdy o Toddovi přemýšlel jako o svojí alfě?!

Toddův pták ještě párkrát naposledy zacukal, když poslední zbytky jeho vzrušení zamířily mezi Johnovy rty. Tvářil se jako mlsná kočka a dál hladil tvář omegy svými prsty. Pod uchem. A po čelisti.

John si byl celkem jistý, že jde o podvědomé doteky, dokud nezaznamenal Toddův zaujatý pohled k nateklým rtům kolem jeho vlastního objemu. Pachy wraitha křičely a žadonily o pozornost. Byly obalené emocemi, které doteď nedával najevo. Todd na něj hleděl se sentimentem, který mu nikdy nebyl podobný a John se neodvážil ani vydechnout nebo třeba polknout. Zatraceně, ani se nezdálo, že by se ten parchant vůbec zadýchal a teď tady na něj hleděl pohledem, pro který by mu Sheppard odpustil i další sabotáž Daedala.

John spolkl zbytek emulze, která se mu nahromadila vzadu v krku, a nechal ruce sklouznout po Toddově šlachovitém těle, až se dostaly k bokům. Při stahování kalhot se na začátku odhalilo jen minimum kůže. Bylo to trochu zklamání, protože navzdory tomu, že spolu už nejméně osmkrát experimentovali, byli pokaždé oba v nějaké podobě alespoň částečně oblečení.

Byl od přírody zvědavý a rád objevoval nepoznané, takže když mu byl tímto způsobem odepřený přístup k Toddově impozantní figuře, následovalo nepříjemné rozčarování. Akorát to krmilo jeho touhu a zvědavost.

Přísahal, že jednoho dne toho prevíta dostane z těch pitomejch kalhot. Pokud tohle jejich seskupení teda bude dál pokračovat, ale teď se to zdálo dost pravděpodobné.

Nad jeho hlavou se ozvalo zafunění a John k alfě znovu nevinně vzhlédl. Todd se nad jeho neschopností zbavit se těch svršků prostě šklebil. A nesnažil se ani o to, aby byl Sheppard úspěšný. Naopak prodlužoval ten frustrující moment, při kterém John ztrácel všechny zábrany. A i přesto se na něj dokázal Todd dívat jako na něco jedinečného. S prsty na jeho umazané čelisti.

Každé další setkání v něm zanechávalo víc otázek a větší touhu rozluštit hádanku, kterou pro něj velitel wraithů byl.

Todd sundal ruce z jeho tváře a schoval si penis do kalhot s hbitostí, která musela být dobře nacvičeným zvykem, vzhledem k tomu, že měl pořád nateklý uzel.

John si uvědomil, že tentokrát Todd neměl důvod navštívit s flotilou Atlantis. Alianci udržovali už několik let a v tuhle chvíli v Paegasu nebyly žádné problémy k řešení. Což znamenalo, že komandér wraithské mateřské lodi přiletěl zkrátka jen proto, aby ho viděl. Aby s ním mohl být. A jemu to lichotilo víc, než si byl ochotný přiznat. Jedna taková cesta stovkami světelných let napříč galaxií jen pro jedinou píchačku s nějakou omegou z Atlantidy.

John natáhnul ruku, aby si promasíroval hrdlo a odkašlal si, aby se zbavil hořkého povlaku, který pořád cítil uvnitř. Nepohodlně se ošil. Nedokázal si pomoct, byl to reflex, který ho nutil si ulevit. Stejně jako když mu vytryskly slzy v momentě, kdy ho Toddovy pachy naprosto převálcovaly a on nedokázal tu vášeň zkrotit. Malá omega. Toddova děvka. Hračka na zavolání. Ano, prosím. Tohle všechno byl a nestihl se za to ani kát.

„Ten mrzutý neuspokojený pohled ti vskutku sluší," řekl Todd prostě. „Použitý u mých nohou. Vonící zoufalstvím a s horkostí v obličeji. To je obraz, který si s sebou s chutí odnesu.“

Plukovník se zatvářil nakvašeně a wraith nad ním se na něj tak intenzivně soustředil, že jeho feromony i myšlenky znovu omámily Johnovu mysl. Kdyby si řekl, znovu by mu ho na místě vykouřil a ještě by ho u toho poníženě prosil. Na dně žaludku se mu udělal těžký uzel, když si uvědomil, jakou nad ním začínal mít Todd moc. Jeho alfa.

Uhnul pohledem a snažil se naoko dělat, že je nad věcí, ale byl si naprosto jistý, že jeho vůně ho zradila. Toužil. Vyzýval. Škemral. Někdo jiný by se v jeho stavu mohl cítit naprosto odhalený nebo v rozpacích, ale John se vždycky dokázal tvářit jako by se ty trapný věci kolem něj vůbec neděly. I když měli oba dva ve všem jasno, jen to nikdo z nich nikdy neřekl nahlas.

Ať už byl omega, nebo ne, nakonec měl dost sebevědomí na to, aby se s pohledem alfy vyrovnaně setkal a nenechal se ovlivnit jeho namyšlenými slovy. Tuhle hru na kočku a na myš znal. Ale dneska se Todd prozradil, protože tahle vychytralá kočka, která hlídala každý svůj krok, normálně nehladila myš poté, co jí brutálně ošukala obličej způsobem, po kterém myši dost možná zítra zmodrá hrdlo.

„Kdo by to byl řekl, že ta tvoje zkušená pusa je lepší i na něco jiného než na trapné vtípky a žvanění, Shepppparde," zakřenil se na něj úlisně.

„Kéž bych mohl říct to samý, Todde,“ promnul si znovu krk. „Ale to bys mi to musel nejdřív oplatit.“

„Hm, hmm. Jsem si naprosto jistý, že nyní dokážeš vymyslet něco dostatečně uspokojujícího, aby ses o sebe postaral,“ zazubil se.

Byl to ale jeden z těch falešných úsměvů, kterými se člověka snažil oklamat. K bezstarostnosti, s níž naučeně přistupoval k situaci, nepřispěl ani pohled do Johnova rozkroku. Ten, jak si John musel přiznat, začal zatraceně bolet, neboť přetížený vzrušením a pachy, které pořád nemizely, nedokázal skoro ani myslet. Natož donutit svýho ptáka, aby se přestal o situaci tolik zajímat. A byl přesvědčený, že ani ledová sprcha mu dneska nepomůže.

Nevěděl, jestli toho zeleného šmejda proklínat, nebo velebit, protože přestože jeho vnitřní omega plesala nadšením nad tím, jak mohla otupěle posloužit, John Sheppard, plukovník a voják, byl pekelně našponovaný. A nasraný. A kdyby měl po ruce zbraň, dost možná by ji proti Toddovi použil už jenom proto, aby mu z obličeje smázl ten přetvařující se výraz.

„Ale to tě vlastně vůbec nezajímá, že jo, Todde,“ procedil mezi zuby a vrátil mu falešný úsměv.

Přimhouřil oči a zapředl. „Johne Shepparde, já přece vím, že si umíš poradit i beze mě. Ale jsem pro tebe jako droga. Jako nebezpečí, kterému musíš za každých okolností čelit. Toužíš po mně a po tom, abych si tě vzal. Voníš jako ten nejsladší hřích, kdykoliv se k tobě přiblížím.“

Pokrytec.

John si odfrknul. „A to říká chlap, co si jen tak mimochodem odskočí nějakou tu stovku světelných let, aby si na mě mohl sáhnout. Todde, tyhle mačo řeči už ti prostě nežeru,“ zdvihl koutek. „Takže kdo je vlastně pro koho ten nejsladší hřích?“

Samolibě se zasmál nespokojenému zavrčení, které se mu dostalo na oplátku, než Todd teatrálně odešel.

Tohle jejich škádlení měl rád a nepochyboval o tom, že si ho užívá i wraith. Vždycky se snažili jeden druhého trumfnou. Ještě daleko dřív předtím, než spolu začali šukat. A jelikož věděl, že mezi wraithy byly omegy pouze královny, nepochyboval o tom, že v jejich matriarchální společnosti by John znamenal daleko víc, než jaký mu Todd připisoval kredit.

Vrátí se. Neodolá mu. Mohl se tvářit, že v tom není namočený, ale na to už bylo pozdě.

A až se vrátí, tak z něj John konečně strhne ty podělaný kalhoty a přinutí alfu, aby ho opíchal tak, že si další dva dny nesedne.