Kategorie: Masky, které nosíme

5. kapitola

Fandom: Arrow, The Flash (Arrowverse)
Rubrika: Masky, které nosíme
Téma: Svět je místo, kde je každý polovinou z části, která tvoří celek. Říká se tomu spřízněnost duší. Barry Allen tu svou nechce poznat, protože mu velkou část života způsobuje jenom bolest. Ale co když jeho druhá polovina neměla na výběr?​
Žánr: AU, slash, psychologický, dobrodružný, angst, romantika
Období: Od první řady Arrow
Páry: Oliver Queen/Barry Allen (Arrow/Flash)
Slovo autorky:
Předem se vám chci všem omluvit za takovou mega pauzu. Ani slovy nedokážu vyjádřit, jak šílené to teď všechno bylo. Poslední dva měsíce byly inferno. Nečekané stěhování přes půl republiky (lepší vyhořet, než se po 6 letech stěhovat z bytu), problémy s domácím a rychlé řešení na hovno situací, které se mohly stokrát posrat daleko víc. Uff.
Momentálně trčím u rodiny doma bez svého stolního počítače, kde mám veškerou tvorbu (počítač i se stolem dorazí nejdřív za měsíc, momentálně jsou u bratra pořád někde v Brně v garáži, nemáme to jak všechno převézt) a prostě nemám příležitost psát (teda, ta by i občas byla, ale nemám svoje složky a soubory a teda nemám stůl :D).
Tuhle kapitolu jsem sesmolila znovu na koleni na novém noťasu, protože už jsem se potřebovala zbavit téhle scény, která se mi stokrát odehrávala v hlavě a nechtěla jsem to už víc protahovat a stejně mi přijde, že je pitomá a v mých představách byla prostě lepší :(, snad mi to odpustíte.

 

 

 

Barryho zrychlený metabolismus se tentokrát pro něj stal trestem oproti běžné výhodě, neboť ho vztek sžíral zevnitř pomalu, nenápadně a tiše, aniž by si toho všiml. Podlézavě a dychtivě se šířil každým pórem, až to rychlíka nakonec semlelo v nesprávnou chvíli.

A pak už to všechno šlo ráz naráz z kopce. Nesmyslně vyjel po kapitánu Singhovi, dost nevybíravě si podal Joea a nakonec dokonce napadl Eddieho Thawna v přítomnosti Iris, která se Flashe vždy zastávala. S brutálním nasazením ho doslova za jízdy protáhl oknem auta, a to v podstatě bezdůvodně. A jen tím přikrmil další zášť, kterou v sobě mladý detektiv vůči Flashovi nosil.

 

Nebýt zásahu Arrowa, celá situace mohla dopadnout daleko hůř, i tak se dostatečně vymkla z rukou. Barryho rozzuřenost se stále stupňovala.

Zdrsnělý hlas lučištníka, který Flashe šípem uvěznil do lana, se prohnal ulicí, „Musíš se uklidnit!“

„A ty se musíš držet,“ zahřměl druhý muž, a zatímco se Oliver snažil Barryho zpacifikovat, mladík využil situace a trhl. V mžiku oka se situace obrátila a Oliver byl tak nucený čelit dost nepěkné jízdě zády po silnici.

Ale nakonec ho pustil.

A když se k němu Barry snažil znovu přiblížit, zeleně maskovaný muž vystřelil jeho směrem šíp.

„Netrefils,“ vysmál se mu.

„Ale trefil.“

Šíp ve zdi za rychlíkem vybuchl a on na okamžik ztratil kontrolu nad situací. Než se stačil zorientovat, trefil ho do ramene další ze zelených šípů napěchovaný jakousi látkou.

„Během chvíle bys měl pocítit dva tisíce miligramů koňského sedativa,“ oznámil mu samozvanec. Ale ani tak to nedopadlo podle jeho očekávání, neboť Flashovi stačilo pár vteřin na to, aby rozvibroval tělo a sedativa dostal ze svého systému pryč.

 

Jejich souboj pokračoval ještě dobrých pár minut, ve kterých se doslova a do písmene pokusil Barry Olivera zabít, když ho shodil z budovy. Nebýt reflexů a zkušeností staršího hrdiny, situace by se vyhrotila daleko hůř. Oliver Queen vyslal k budově vzhůru šíp, který mu pomohl dopadnout pevně nohama na zem, a Barry při té příležitosti seběhl hned dolů k němu.

„To bylo všechno?“ rychlíkův výraz připomínal jeden z těch, který obvykle na tváři nosili samozvancovi protivníci. Sebevědomý úškleb byl něco, co nebylo u něj běžné a co působilo doslova nepatřičně.

Kdyby Oliver Barryho neznal a nevěděl, že je to v jádru milý a hodný kluk, považoval by ho v daný moment za nebezpečného padoucha. Ne snad, že by v daný moment nebyl nebezpečný, ale rozhodně to nebyl padouch. Byl to Barry. Jeho Barry.

 

Díky rychlosti uřknutého mladíka byl jejich další boj nepřiměřený, ale nakonec se i přes všechny přijaté rány a pošramocené ego Arrowovi přece jen podařilo dostat Barryho takříkajíc na kolena, když na něj použil nedávnou fintu s kušemi obohacenou o nový šíp, který prosvištěl mladíkovým lýtkem.

„Pořád v tebe věřím, Barry. A odmítám tě ztratit.“

 

Když se mu ho konečně podařilo zadržet, Joe s Harrisonem Wellsem udeřili. Teorie barev a emocí prodiskutovaná Caitlin a Felicity se zdála být pravdivá, když otevřenými dveřmi auta k páru dolehla blikající světlohra.

Oliver držel Barryho ve své náruči, zády zaklenutého o svaly opředenou hruď a Barry i přes svůj nezměrný vztek cítil, jak druhému muži bije srdce. Jak ho pevně, ale i přesto ochranářsky drží. Ta myšlenka se prodrala přes tu pekelnou mlhu divokých emocí až na povrch a když ho světla přístroje konečně probrala a on se cítil znovu příčetně, bodlo ho na hrudi. A ke svému zděšení nejenže vnímal bolest, ale taky vzrušení. Přitisknutý tělo na tělo, hřejivý pocit oproti tvrdým rysům muže za ním, se zdál být až žhoucí. Každý atom jeho bytí cítil přítomnost druhé polovičky a každý dotek se zdál být elektrizující, a ne proto, že byl sám zasažený bleskem. Přál si, aby ten pocit dokonalosti nikdy neskončil.

 

Ale pak si vybavil, co se stalo. Eddieho, Joea, kapitána, moment, kdy shodil ze střechy budovy svého… Kdy shodil Olivera. Co to hergot provedl?

Hlava mu třeštila jako by měl tu největší kocovinu v životě, oči ho štípaly a všechno se zdálo být tak zmatené a přesto jako zlý sen, který se ve skutečnosti stal.

Oliver ho pustil a promluvil smířlivým a podivně něžným hlasem. „Barry, jsi v pořádku?“

Barry Allen polknul. Ještě pár vteřin se vzpamatovával, než zareagoval.

„Z toho budu mít pořádně hustou kocovinu.“

Atmosféra mezi nimi byla hustá a vzájemný pohled z očí do očí byl nezvykle nesmělý, ale oba dva se tomu prohlášení zasmáli.

„Olivere. Moc se za všechno omlouvám… A k tomu, co jsme předtím řešili…“

„Barry,“ odkašlal si trochu nervózně Queen, který ho pár vteřin na to chytl kolem ramen, aby ho podepřel a pomohl mu dokulhat se k jeho motorce, „za to jsi nemohl. A pořád musíme chytnout toho vašeho metačlověka. Navrhuju tuhle konverzaci nechat na později. Až bude po všem a ty rozvířené emoce se trochu usadí. Musíme toho dost probrat.“

Barry uhnul pohledem. Na jednu stranu byl na Olivera pořád naštvaný. To, co řekl na tom poli, byla v podstatě pravda. Oliver mu rok tajil dost podstatnou informaci, která se týkala jich obou a která Barryho roky tížila. Nerozuměl tomu proč. A vlastně se vysvětlení trochu bál.

„Zbyla ti ještě nějaká šťáva?“ optal se zničehonic muž v zelené kápi.

„I kdyby ne, tak jsme teď na něj dva, ne?“ dodal mimoděk Barry. Ollie měl pravdu, teď se musí prvně zaměřit na toho padoucha.

„Jasně.“

 

 

»»--->   Ϟ Ϟ Ϟ   <---««

 

 

 

V podstatě to netrvalo ani dlouho, než Bivola chytili a zadrželi ve specializované cele pro metalidi. Ještě ten večer se spolupráce Flashe a Arrowa vyplatila a když tak zvaného Prisma Cisco zavíral do jedné z cel, doprovázely vše výhružky o pomstě. Ostatně jako vždy, když nějakého metapadoucha dopadli. Cisco jen otráveně protočil očima a opustil chodbu, nechaje tak Barryho s Oliverem o samotě.

 

Oliver viděl zařízení S.T.A.R. Labs poprvé, a když si prohlížel vězení a jeho okolí, Barry by skoro přísahal, že se usmál.

Pak pronesl zvesela, „Mám podobné vězení. To moje je na téměř neobydleném ostrově v Severočínském moři, ale i tohle ujde.“

A Barry neodolal, aby se tomu nezasmál. Ani nechtěl pomyslet, koho v tom vězení vlastně drží, protože mu ihned bylo jasné, že Oliver Queen mluvil o Lian Yu.

 

 

Vše se zase vrátilo do normálu, oba týmy si poděkovaly za spolupráci, Oliver jako vždy svým vlastním svérázným způsobem vyjádřil, jak je jeho identita tajná a nepřímo tím všechny nejspíš urazil, ale nebyla by to Felicity, aby za něj nepronesla něco navíc a jeho slovy tak všem poděkovala.

 

Barry opřený o zeď sledoval všechny přítomné, jak si navzájem podávají dlaně a nezapomněl u toho analyzovat Oliverův postoj. Bylo na něm vidět, že i když se snaží působit ledabyle a nad věcí, byl napnutý. Ramena držel ztuhle napjatá a každé jeho slovo bylo proneseno způsobem, ze kterého by se dala vyčíst nejistota, pokud jste ho znali lépe a Barry měl pocit, že je jeden z těch vyvolených, kteří to v jeho proslovu vycítili. A kdo ví, možná za to mohl fakt, že ten chlap naproti, který si nikoho nepouštěl k tělu, byl jeho spřízněná duše, a tak mohl vnímat, co ve skutečnosti cítí. Plno věcí tak naráz začalo dávat smysl, když se tak zpětně zamyslel.

Ale pokud mohl Barry vnímat Oliverovo rozpoložení, nefungovalo to spojení taky naopak? Dokázal by k němu vyslat vlny soucitu, porozumění nebo vděku? Vnímá Oliver pravý důvod jeho už tak jindy rozběsněného tepu?

 

 

Když tým Arrow odcházel z budovy, Barry věděl, že to není konečné rozloučení. Musel ještě pár věcí zařídit, ale ten modrý hluboký pohled, který mu Oliver věnoval, než odešli, mluvil za vše. Čekal je ten rozhovor.

A když Barrymu přišla smska, aby se dostavil na místo určení, tak i když se mu v krku objevil podivný knedlík, který mu bránil zhluboka se nadechnout, tak netrvalo ani pět minut, než se převlékl a dorazil na místo.

 

 

„Zvolil si pro tohle setkání dost neobvyklé místo. Teda pro tebe neobvyklé, řekl bych. Nečekal jsem, že Jitters bude pro tebe ideální volba,“ Barry chtěl říct něco vtipného, aby odlehčil to napětí mezi nimi, když dorazil do kavárny a posadil se naproti své spřízněné duši, ale nic ho v tu chvíli nenapadlo. Sledoval v pozadí Iris, jak se objímá s Eddiem a zakabonil se, cítil se provinile a nepatřičně. Eddieho tvář posetá modřinami a krvavými škrábanci mu připomněla každý moment, kdy se nedokázal ovládnout. To provinění si začínalo vybírat svou daň, protože jeho nejbližší teď za to pykali.

„Chtěl jsem se ujistit, že bude v okolí dostatek lidí na to, abys po mně nezačal řvát. Nebo mě neusmažil jedním ze svých blesků. Bivolo nebo ne, vím, že jsem ti ublížil.“

Barry vzdychl. „Olivere, já…“

„Chci tím říct, že ti to chci všechno v klidu vysvětlit, ale možná se toho bojím víc, než bych normálně přiznal,“ doznal se a ohlédl se směrem, kterým koukal Barry. Do zorného pole se mu dostala Felicity, která se mezitím dala do řeči s Iris roznášející kávu. „Není to tvoje chyba,“ pronesl, jako by věděl, na co Barry myslí. A možná, že opravdu věděl.

Tmavovlasý mladík přikývl.

Bylo neobvyklé, aby Oliver přiznal, že se něčeho bojí, z jeho úst to znělo skoro neuvěřitelně. „Dobře, znáš mě, věčný optimista, věřím na druhé šance, takže… Ještě, než s tím začneš, chtěl bych říct něco první.“

„Dobře,“ přikývl lukostřelec.

„Vážně se moc omlouvám za to, co jsem řekl na tom poli a za ten večer na ulici. Kéž bych mohl říct, že to bylo jen tím, co mi Bivolo provedl, ale asi jsem toho v sobě dusil víc, než jsem tušil.“

„Mně se vždycky můžeš svěřit.“

„Vážně? Protože když se ohlédnu za sebe a zrekapituluju poslední rok, Olivere, moc si mi k tomu důvod nedal.“

„Tohle… Naše situace stranou, Barry, ta s tím teď nesouvisí. Jsi jeden z mých nejlepších přátel a doufám, že víš, že bych pro tebe udělal cokoliv a pokud to znamená, abys byl ke mně smrtelně upřímný, nějak to skousnu, protože seš to ty.“

Mladík na druhé židli vlastně nevěděl, co na to říct. Na jednu stranu ho to dojalo, věděl, že to Oliver Queen myslí upřímně, na druhou stranu, když ho označil za přítele, trochu to zabolelo a on už teď věděl proč. I když znal příběhy spřízněných párů, které do konce života zůstaly jen přáteli, nebo dokonce i ty příběhy, kde nebyli ti lidé ani tím, tak trochu doufal, že to nebude jejich případ. Naopak doufal, že druhý hrdina to cítí podobně jako on. Ale zdálo se, že ta přitažlivost nebyla oboustranná.

Zklamaně si pročistil hrdlo. „Jo. Díky…,“ zamrkal. „A měl jsi pravdu. Pořád se toho mám hodně co učit.“

Něco v pohledu staršího muže vyvolalo v Barrym náhlý elektrizující třas. Oliver se lehce pousmál a jeho výraz zjihl. Vypadalo to, že ho začne utěšovat, ale následující věta Barryho překvapila.
„Vím, že jsi obyčejně samé sluníčko, duha a jednorožci, ale opravdu jsem myslel, že se budeš na mě víc zlobit."

„Ale já se na tebe zlobím," zamračil se rychlík. „Pořád nemůžu uvěřit tomu, žes víc než rok vůbec nic neřekl, Olivere. Ale jak říkám, věřím na druhé šance a slíbils mi vysvětlení. Takže..."

„Takže..." odkašlal si Oliver a těch pár promlčených sekund zíral kamsi nad mladíkovo rameno.

Barry jen v tichosti zdvihl obočí a položil si lokty na stůl.

„Důvodů, proč jsem mlčel, je víc, abych byl upřímný," polknul. „Jedním z nich je fakt, že si myslím, že si nezasloužíš být spojený s někým, jako jsem já. Ne, nech mě domluvit, Barry, vím, co chceš říct a oceňuji to, vím, že to myslíš upřímně," dodal rychle Queen, když se Flash nadechoval k protestu.

„Nevíš ani desetinu toho, co jsem za svůj život udělal. Na většinu věcí opravdu nejsem pyšný a snažím se je odčinit. Nejde jen o zabíjení zločinců ve Starling city... A ano, než podotkneš, že jsem s tím přestal, nic tenhle můj dluh už nesmaže. A moje vlastní svědomí bude navždy můj nepřítel. To, kým jsem, to, co jsem udělal, to všechno ze mě udělalo monstrum. Minulost už nejde vzít zpátky a můžu se snažit sebelíp, to špatné už nikdy nesmažu."

"Ollie..."

„Prosím, nech mě to doříct, jinak se k tomu nikdy neodhodlám."

Následovalo krátké přikývnutí a lučištník se znovu zhluboka nadechl. „Barry, ty jsi jedinečný. Jsi jedna z nejúžasnějších bytostí, které jsem měl tu čest poznat. Jsi plný dobroty, odpuštění, optimismu a naděje. Tvá dobrosrdečnost je i v řadách všech lidí, které znám, ojedinělá. Tak ojedinělá, že i já chci být kvůli tobě lepším člověkem a myslím, že nejsem sám. Všechny nás inspiruješ, přinášíš nám naději a nejde tě prostě nem...ít rád."

Barry se přistihl, jak napjatě zadržuje dech, zatímco se Oliver při svém monologu ošíval a uhýbal pohledem.

„Kdybych si psal deník, byl by depresivnější než ten od Anny Frankové,“ odfrknul si a znovu se na něj podíval. „Jak si sám říkal, celé roky jsem ti přinášel jen bolest. Ne, že bych si to sám vybral, ale má rozhodnutí vedla k událostem, které ti ublížily. A celý můj život rázuje stále stejným tempem. Ve mně není to světlo, které z tebe dělá hrdinu, protože ty jsi opravdový hrdina. Jsem zlomený temný člověk, který ničí všechny kolem sebe a kdokoliv se mi přiblíží, ten na to nakonec doplatí. A to je něco, co pro tebe jednoduše nechci. A hlavně, co bys sám neměl chtít. Naše spojení by ti nepřineslo nic dobrého. A když jsem to zjistil, moje instinkty mi hned radily, abych se ti vyhýbal. Jsi příliš dobrý člověk a příliš důležitý, než abych tě takovým způsobem zničil."

Celý ten obav plný proslov ale na Barryho zapůsobil úplně naopak. Najednou měl pocit, jako by mu Oliver nepřímo vyznal, co k němu cítil. Čert vem všechnu tu temnotu, ty pochybnosti byly plné úzkostlivých emocí. Plné strachu. Strachu, který byl nesobecký. Strachu, který měl chránit hlavně Barryho.

Zelené oči se rozzářily a na mladíkově tváři se rozlil dojatý úsměv. Než ale stihl mladší z mužů něco podotknout, Oliver pokračoval.

„Být Arrow bylo snadné, když reálně neexistovala tvář, která by se mnou byla spojená. Tušil jsem, že zřejmě někde existuje moje spřízněná duše, která každý den prochází tím, čím jsem procházel já, ale tak nějak jsem pořád doufal, že mně tohle pouto nebylo určeno. Že možná neexistuje nikdo, ke komu bych měl patřit. A když ses zhmotnil - doslova a do písmene - před mýma očima, zachránil mě a najednou si zkrátka existoval, něco se ve mně zlomilo. V ten moment se mi hlavou prohnaly desítky myšlenek a všechny se točily okolo utrpení, které si musel kvůli mně snášet a že mi něco takového nikdy neodpustíš. Najednou tady byl člověk z masa a kostí, který cítil to, co já. Posledních několik let se najednou stalo o tolik větším peklem, protože tentokrát jsem to nebyl jenom já, kdo si jím prošel...“

Mladý vědec si zhluboka vzdychl, měl chuť natáhnout ruku a spojit jejich dlaně, ale neudělal to.

„Zpanikařil jsem, hledal jsem cesty, jak se tomu vyhnout, jak zařídit, abys kvůli mně nemusel trpět, zatímco budu dál maskovaný strážce, protože jsem věděl, že moje křížová výprava ještě neskončila a že město potřebuje moji pomoc.“

„Štěstí, že do mě uhodil blesk,“ podotkl pobaveně Flash, ale dostatečně tiše, aby ho nikdo jiný neslyšel. „Je výhoda mít spřízněnou duši, která se hojí rychle, když jsi samozvanec.“  

„Bolest je bolest, Barry, bez ohledu na to, jestli se rychle hojíš,“ zamračil se Oliver. „A popravdě řečeno, nebyl jsem připravený na tvůj hněv a neexistoval způsob, jak si vyžádat tvé odpuštění, protože po tom všem, co jsem prožil, zkrátka nebylo možné, abys necítil vůči mně nenávist.“

„Víš, že to tak není. Těžko ti můžu vyčítat, že ses ocitl na Lian Yu a prožil všechna ta zvěrstva dobrovolně. A ani na Arrowa se nemůžu zlobit, protože Arrow toho udělal pro lidi tolik dobrého, kdo jsem, abych se stavěl nad štěstí tisíců životů.“

Oliver svěsil ramena v pokorném gestu.

Načež Barry dodal: „Navíc tohle spojení je obousměrné. A že v našem… Abych tak řekl povolání, se tomu nevyhneme ani jeden. Tehdy, když jsem si zlomil ruku, za jak dlouho…“
„Se vyléčilo? Zhruba den nebo dva? Co jsem se díval posledně, tak se zlomeniny hojily o dost pomaleji i tak. Nicméně další zranění – i má vlastní - se hojila ještě rychleji. Půl dne, nakonec několik hodin.“

„Chceš mi říct, že se na tebe přenáší moje schopnost regenerace?“ otevřel užasle rty hnědovlasý muž.

„Vypadá to tak.“

Barry se zamračil a zarputile našpulil rty v hraném rozhořčení. „Když ty se teď díky mně uzdravuješ rychleji, proč já neumím střílet z luku?“

„A to ti mám vysvětlovat zrovna já? Ty seš tady vědec. Jestli to správně chápu, tak schopnost střílet z luku není geneticky daná abilita. Jak mi vysvětlila Felicity, temná hmota z urychlovače částic přepsala tvoje DNA, je to jako by ses s tou schopností narodil. Není to něco, co by ses musel učit.“

„Máš nějaké fascinující vlohy, které bych mohl získat?“

„Možná začneš mít v lásce kaviár,“ zažertoval plavovlasý muž.

„To není fér!“

„Ale jak jsem říkal, spíš bychom měli přijít na způsob, jak tohle naše spojení přerušit. Caitlin by mohla něco vymyslet.“

Oliverův postoj Barryho mátl a zároveň z něj cítil nejistotu, ale ani na vteřinu nezaváhal, když pronesl: „Prdlačky.“

„Barry…“

„Ne. Možná seš tvrdohlavý, Ollie, ale já jsem taky tvrdohlavý a když si něco umanu, tak toho nenechám. A mě se jen tak nezbavíš. Ne proto, abys mě chránil. Já nepotřebuju chránit.“

„Možná tím chci chránit sebe,“ obočí samozvance se zamhouřilo a oči zase těkaly do strany. „Až zjistíš, co všechno jsem v životě provedl, změníš názor.“

Zelené oči zjihly.

„Ollie,“ zopakoval mladík oslovení, protože zjistil, že se při něm druhý muž pokaždé uvolní. Koneckonců, bylo pro něj tolik přirozené dát své druhé polovičce přezdívku. „Ty žiješ v mylném dojmu, že si tě idealizuju. Na začátku možná. Ale už se nějakou tu dobu známe a čím dýl tě znám, tím víc jsem hrdý na to, že jsem tě mohl potkat. Možná působím naivně, ale i já přece vím, žes to v životě neměl lehké. Sakra, já jsem to cítil na vlastní kůži, kdo jiný by to mohl chápat líp? Máš mylnou představu, že by mě tvá temnota semlela. Ale co když to může být naopak? Co když to světlo, o kterém mluvíš, může naopak projasnit tvoje temné dny? Co když tě může udělat šťastnějším, spokojenějším? Pomohlo ti odpustit si sám sobě. Nad tím si nepřemýšlel? Navíc, já přece nechci z tebe jen to dobré. Vybral jsem si tě, nebo mi tě vybral osud? Na tom nesejde, souhlasím s ním a chci tě, se vším všudy. Nejen ty dobré kousky, ale i ty špatné. Nechci jen ty nejlepší hity z Olivera Queena. Já ho chci celého. I s tou temnou nabručenou stránkou, která všem leze na nervy. A popravdě, když seš nabručený, je to svým způsobem roztomilé."

Modravé duhovky si přeměřovaly mladého vědce nevěřícně, zaraženě. A když Oliver pootevřel překvapeně rty, aby se proti všemu ohradil, nějak se mu vytratila slova na jazyku. Nakonec jen tiše přiznal, „Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel."

„A to je chyba."

„Počkej, tys řekl, že... Že mě chceš?"

„Ano, přesně to jsem řekl a tak jsem to taky mínil. Ollie, ty se červenáš?" zasmál se Barry Allen.

Krátké zamručení bylo typickým ukazatelem Oliverova nepohodlí. „Nesmysl!"

„To je roztomilé. Podívej se na sebe, to..."

„Nech toho, Barry, vážně. To stačí," zamračil se lukostřelec a jeho hlas opět zhrubl.

„Ty mi taky musíš kazit radost, ale co mám s tebou dělat. Dobrá, ale říkals, že těch důvodů bylo víc. Ne, že bych tyhle nechápal. Teda, nechápu je, ale tohle seš prostě celej ty. Podmračenej sebemrskač zklamaný sám ze sebe. Co tě znám, tak jen mluvíš o tom, jak přinášíš všem zkázu a nic si nezasloužíš. Jenže takhle svět nefunguje a ty nejsi ten, kdo o tom rozhodne, pokud teda do toho můžu mluvit," najednou se zdál Barry tolik sebevědomý, když se druhý z mužů rozhodl mučednicky popírat jejich osud.

Oliver Queen zabručel, ale nakonec se přece jen krátce usmál, navzdory vlastnímu přesvědčení, že by se měl ihned sebrat, odejít a už s Barrym nepromluvit slovo, aby mu nezničil život ještě víc.

„Myslím," dodal hlubokým hlasem, tolik podobným svému nočnímu alter egu, nakonec, „že bude vhodnější, když ten další důvod řeknu víc v soukromí."

 

Mohutnější z dlaní s výraznými klouby překryla tu nemálo šlachovitější.

A zelený jasný pohled se střetnul s tím druhým.

Barrymu Allenovi se sevřelo hrdlo. Chápal dobře, co slyšel? Srdce už tak rychle bijící se mu vzrušujícím způsobem rozvibrovalo a on si skousnul ret, načež krátce přikývl.

„Můžeme pokračovat u mě doma. Ale nespěcháte do Starling city?“ ohlédl se na blondýnu s culíkem, která opodál stále vedla rozhovor s Iris.

„Řekl jsem Felicity, že se chvíli zdržím. Chápe to.“


Vydáno: 29.7.2020 23:56 | 
Přečteno: 821x | 
Autor: Blanch
 | Hodnocení:

Komentáře rss

Přidat komentář >

, Parada odpovědět
avatar
Barry umí byt také paličatý když má důvod. 2
icon odpověděl(a)
Blanch
Oni dva si obcas nemaji co vycitat :)


Nejnovější komentáře
Část třetí - Wow, mo... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 6.11.2023 15:51
Část třetí - Pane bo... Zaslal/a: Dejna  •  Čas: 23.10.2023 21:58
Je to v pořádku - Pardon,... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 14.9.2023 21:23
Je to v pořádku - Tak to ... Zaslal/a: Ester  •  Čas: 14.9.2023 20:37
1. A jako Azkaban - Zdravím... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 10.5.2023 23:21
1. A jako Azkaban - Po něja... Zaslal/a: Kleo  •  Čas: 6.5.2023 13:45

Více komentářů...



Statistiky se započítávají zhruba od roku 2011.



Pokud chcete, aby vám chodily novinky webu na e-mail, přihlašte se k odběru!
Stačí zadat pouze adresu.


Jméno
Text
icon Díky za upozornění. Ono to bylo blbě úplně všude :)
Zdravím, na stránce UI v kategorii Galerie je špatně zadaný odkaz na Deviantart (místo .com je v odkazu .cz.) :D
my chceme Pretty woman, prosím prosím
Ahoj, kdy zase bude novy dil Pretty woman?
icon Pardon, ja opravdu netouzim po tom, aby to nekdo cetl v tyhle forme :)
No taaak, to mi nemůžeš udělat :( Zbývá mi pár kapitol :(
Já si před chvílí říkala že jsi to nejspíš smazala, protože mi to nešlo zobrazit...
icon No, ono to tam hlavne cele neni, ja to tusim skryla, aby to nikdo necetl :D
Nejde o nic, co by bylo nesnesitelné nebo iritující. Takže pohoda :) :D
icon Ten blogovy nedoporucuji cist, je tam hromada chyb, silena stylistika :D, ale chapu, ze clovek to skrze zvedavost kolikrat ignoruje.
Tak jsem hledala hlouběji a našla tvůj blog, kde to všechno máš. Opravdu moc děkuji za kvalitně propracovaný příběh.
To naprosto chápu. Navíc, nemohla jsem kvůli tomu spát, protože jsem byla hrozně zvědavá...
icon se vratim za tyden z dovolene. Takze proto dokoncena, ale trinactkou to nekonci.
icon Linn: i kdyz ti to ukouslo konec komentare, chapu, kam smerujes. PW je povidka, co jsem dopsala pred lety, ma 68 kapitol. Nevlozila jsem vsechny, protoze jsem se rozhodla udelat korekturu a beta-read. Mam v planu denne vlozit aspon jeden dil, jakmile s...
icon Domco, Emalion, Ginger: mockrat dekuji. Ruby: jeste nevim, WP pro me neni stezejni a beru ho spis jako ulet.
Zdravím. Měla bych dotaz, který se týká tvého příběhu "Pretty Woman". Když jsem ji četla na Wattpadu, úplně mi vyrazila dech... Ale, jelikož mi přišla nedokončená, podívala jsem se na tvoje stránky, jestli tady je příběh dokončený. U statusu je přímo n...
Muzu se zeptat? Pridas vsechny povidky i na wattpad? Divala jsem se, ze tu mas i nejake, co jsem jeste necetla a na wp si je muzu pridat do knihovny. Diky za odpoved. Mej se krasne.
Design vytvořila Blanch © 2002 - 2023