15. Počítej do patnácti

Harriet v posledních dnech cítila nesnesitelné napětí. Svaly měla napnuté snad k prasknutí, každý pohyb byl těžkopádný a mysl vířila čerstvými a kolikrát hlavně nevítanými myšlenkami. Pocit, že už by bylo načase trochu vypnout ale nebyl nasnadě. Potřeboval se trochu se uvolnit a vítat každý den s úsměvem. To by vážně potřebovala.

Ale copak to šlo, když v jejím domě bydlel ten blonďatý had? Copak to šlo, když se z ní stala ženská a jak se zdálo, neexistuje nic, co by ji z téhle šlamastiky vytáhlo. Copak to šlo, když jejímu kolegovi někdo ohrozil život a teď je vysoce pravděpodobné, že je ohrožen i ten její?

Copak to šlo přes tohle všechno? Jen tak vypnout a dělat, že se nic neděje?

Kdepak, nešlo.

A tak zbyla jedna jediná možnost. Když nejde uvolnit se psychicky, jde to fyzicky a na tohle znala Harry moc dobrý lék. Horká sprcha, která uvolní člověku svaly a zrelaxuje tělo, se zdála být jako ideální plán. Tekoucí voda, jejíž kapky s pravidelným bubnováním naráží do podlahy, vyvolává, uklidňují myšlenky, jakousi stálost a harmonii.

Ta hřejivá tekutina, která se jako samet otírá o lidskou kůži, hladí každý její centimetr a uvolňuje ji. Pravidelný rytmus a doteky něčeho tak příjemného dokáží, aby i mysl na chvíli vypnula a věnovala se něčemu příjemnějšímu. A tohle všechno Harry věděla.

Bylo jí jedno, že byly dvě hodiny ráno. Nemohla usnout. Bylo jí jedno, že je tak pozdě a může vzbudit Malfoye. Všude se prostírající nesnesitelné napětí jako na povel vyhodilo její nohy z postele a přehouplo je chodidly na koberec.

Mysl jí v zajetí temné noci zabloudila kamsi do neznáma a nechala starosti, aby se na pár okamžiků někam vytratily. Už byla unavená z toho, že musí neustále myslet na všechno to zlé a špatné, co se kolem ní dělo. Nechtěla myslet na to, že se jí ale vůbec nic nedaří a celý život se jí obrací vzhůru nohama.

Ty vtíravé a nehezké myšlenky, které jí našeptávaly, že by bylo možná lepší se vším seknout a prostě to skončit, začínaly být někdy až moc přesvědčivé. A to bylo něco, co jí začínalo děsit mnohem víc. Potřebovala se toho napětí zbavit, teď hned.

Ani nemělo smysl chodit tam v pyžamu. Taky koho by teď mohla pohoršovat. Milovala ten pocit, když byla zabalená jen v ručníku, zatímco jí po těle ještě stékaly kapky vody. Jít jen tak po chodbě, ten pocit, kdy mohla nechat své rozehřáté tělo, aby pomalu pod tíhou ne příliš hřejivého vzduchu v domě chladlo, jak ji postupně naskakovala husí kůže a mohla tak cítit každý atom svého těla. Cítila se přitom tolik živá a jako znovuzrozená.

Nechala pyžamo ležet na posteli a navlékla na sebe jen krátký župan, který teď nosila, a který jí dala Hermiona, které se nesmírně líbil. Byl až příliš dívčí a spíš odhaloval, než zahaloval, ale Harry si na něj docela zvykla. Vlastně byl příjemně lehký a nemotal se zbytečně do noh při chůzi.

Stále si ale nemohla zvyknout na ten pocit, že se nemusí stydět za své tělo. Když bývala mužem, styděla se za sebe. Možná měla nějaké svaly z famfrpálu, ale byla příliš vyhublá na mladého muže jejího věku. A vzrůstem se Harry taky nikdy nemohl chlubit.

Kůži měla nepravidelně opálenou a nohy příliš hubené. Nesnášela své tělo. A zároveň si stále zvykala na fakt, že v nynějším těle už tyhle vlastnosti nejsou nic zahanbujícího, naopak spíš předností.

Otevřela dveře do koupelny. A v ten samý moment proklela svou prozřetelnost.

Nevšimla si zpod dveří, že se v koupelně svítí. Tenká světlá čára u koberce naprosto unikla její pozornosti. Jak mohla takovou věc přehlédnout? Koho by napadlo, že v tuto dobu tady někdo bude?

A teď, aby to nebylo málo, tak tu stála tváří v tvář samotnému Malfoyovi. Tedy… Tváří v zadek samotnému Malfoyovi. V momentě, kdy se dveře otevřely, se střetla s tím zatraceně pevným bledým aristokratickým zadkem Draca Malfoye.

Hned se jí vybavily vize z toho dne, kdy vedla rozhovor s Kingsleym. Aniž by ji rozhodilo, kam to její myšlenky směřují, začala porovnávat své představy a holou skutečnost a došla k závěru, že už opravdu musela Malfoyův zadek někde vidět, jelikož byl téměř dokonale identický s jejími vidinami.

A pak hlasitě zaklela!

Malfoy se otočil.

A to bylo snad ještě horší.

Doteď si nevšiml, že do místnosti někdo vstoupil, i když jasným identifikátorem musel být příval nečekaně chladného vzduchu, ale ani to zřejmě bystrému pozorování Zmijozela nic protentokrát neřeklo. Kdo by se divil, byly dvě hodiny ráno.

Ale o to horší to bylo pro Harriet, neboť viděla věci, o kterých se jí ani v nejhorší noční můře nezdálo. Jak je zákonitě jasné, vzhledem k tomu, že je holý zadek, je nutně a existenčně dáno, že přední strana těla nebude oděna jakbysmet.

Když se Draco otočil k původci oněch nadávek, strnul. Ve vší rychlosti popadl ručník po své levici, ale stejně už bylo pozdě. Černovláska konsternovaně stála na svém místě a hleděla na místo, kam obyčejně slunce nesvítí, i když už dávno bylo zahaleno bavlněným ručníkem v barvě půlnoční modři.

Zmijozelský princ pro změnu sledoval každý odhalený kousíček nebelvírského těla. Dlouhé štíhlé nohy přejel pohledem od kotníků až po stehna, kde ve výhledu začal překážet krajkový lem černého županu ze saténu. Snažil se svým ostřížím zrakem odhalit, co skrývá ten kus lehké látky, která se přes ty správné křivky otírala jen tak, aby se neřeklo, a dost očividně nabízela jasné představy díky zřetelným obrysům určitých částí těla.

Přejížděl skoro hladově přes vosí pas až k hrudnímu koši, kde se vzdouvaly dva vyzývavě vyhlížející pahorky zahalené jen zpola. Draco se snažil naklonit hlavu tak, aby spatřil ještě kousíček navíc, ale nebylo mu to umožněno, protože ve stejný moment se Harry vzpamatovala a přitáhla si župan co nejvíce k tělu, zatímco mu věnovala pohoršený pohled.

Ve tváři byla zrudlá a dlouhé vlasy jí neposlušně spadaly přes ramena až k loktům. Výraz v jejím obličeji byl rozporuplný. Bylo v něm vidět rozlícení, stud, ale i jakési vzrušení. Možná.

Byla rozkošná, když se červenala.

Draco se jízlivě usmál. Pravděpodobně teď vyhrál nějakou cenu, ale ona o tom ještě neví. Zapůsobilo na ní, co viděla? A jak vlastně teď přemýšlí? Vždyť tuhle věc kdysi vlastnila taky. Jak na ni působí pohled na tuhle věc u někoho jiného? Jak na ni působí pohled na tuhle věc u něj?
Evidentně ji přiváděl do rozpaků. A bylo to dobře nebo špatně?

„Malfoyi,“ promluvila chraplavě a třásl se jí mírně hlas. „Co tady děláš?“

Ano, byla ve velkých rozpacích a to mu vlastně dělalo užitečnou službu. Vykouzlilo mu to na tváři ještě jízlivější a možná i svůdnější úsměv. Alespoň se o to snažil.

Musel uznat, že Evansová vypadá více než sexy. Nikdy by do Pottera neřekl, že může být až tolik přitažlivý. Zvlášť, když ho uvede do rozpaků on samotný. Kdo by to byl řekl, co se všechno v něm skrývá, že?

Za takové tělo by hromada čarodějek vraždila a ten nešika se za něj stydí.

„Coby, Evansová! Řekl bych, že zřejmě to, za čím jsi přišla ty,“ pronesl zhluboka blonďák a záměrně zase shodil ručník ze svých boků, jako by se nechumelilo. Zatvářil se neutrálně, jako by dával Harriet najevo, že je běžné, že se takto bývalí rivalové vidí nazí a že na tom není nic divného, když se teď před ní začne celý obnažený oblékat.

Její rozpaky ho skoro vzrušily, ale snažil se ovládat. Pokud měl něco získat, musel na to pomalu. Musel Potty prvně trochu nažhavit. Nezkušená malá Evansová, až on jí všechno naučí a ukáže!

„Ehm,“ odkašlala si ještě nervózněji dívka a otočila se. „Mohl by ses zahalit?“

„Copak… Je na mně něco, co jsi ještě neviděla?“

„Hrozně zábavné, Malfoyi! Tak mohl by ses…“

„Neměj obavy, Potty, už se můžeš otočit,“ znovu nasadil ten svůj vševědoucí škodolibý úsměv, kterým dával jasně najevo, kdo má momentálně navrch.

Černovlasá dívka se otočila a mohla vidět, jak tam Malfoy stojí jen ve spodním díle pyžama, ručníkem si suší vlasy. Pozorovala, jak se mu na bocích a hrudníku pohybují svaly, když hýbe rukama a kroutí svým tělem. Jak se jeden za druhým rýsují v pravidelném tanci a ten pohyb byl skoro sugestivní. Sledovala, jak mu na pažích mu naskakují bicepsy, když zatne. Zalapala krátce po dechu. Celá ta souhra svalů na bledé kůži byla více než působivá a nemohla od ní odtrhnout oči.

„Malfoyi,“ oslovila ho znovu.

„Co zase?“ tentokrát se na ní mladík utrhl poněkud popuzeně.

„Říkals, že jsi oblečený.“

„Pokud vím, tak jsem nikdy neřekl, že jsem oblečený,“ zarazil Harriet, když našpulila rty v nesouhlasu se záměrem, že zase něco řekne. „ Klídek, Evansová, vím, jak to myslíš. Seš moc úzkostlivá. Měla by ses někdy taky uvolnit…“ nechal větu nedokončenou, jako by chtěl dodat se mnou.

„Uvolnit? Když seš tady ty? To těžko!“

„Já chápu, že jsem neodolatelný, vzrušuju tě, a proto nemůžeš spát, a pak mě tu po nocích chodíš šmírovat, abys mě viděla nahého… Ale i tak se přece můžeš uvolnit,“ přistoupil k ní blíž. „Třeba se mnou,“ dodal tentokrát s jasnou výzvou nahlas.

„Co to…  Co si myslíš, že děláš,“ couvala. „Zůstaň stát!“

„Proč?“ Draco postoupil zase o krok blíž a způsobil tím, že dívka o krok ustoupila dozadu.

„Ty jsi mi ale namyšlený idiot, Malfoyi! Přišla jsem se osprchovat a ne tě šmírovat! Já si tu můžu dělat, co chci, je to můj dům. Jsi do sebe tak zahleděný a nafoukaný, že nevidíš, že lidi okolo tebe prostě o tebe nemají vždycky zájem. Jsi příšerný narcista. Podíval ses někdy do zrcadla? Co bych na tobě asi tak viděla?“ hlas se jí drobet třásl, zněl nejistě a nepřesvědčivě a to na Dracově tváři vykouzlilo další spokojený výraz.

„Charisma? Sex-appeal? Přitažlivost? Krásu? Inteligenci?“ Malfoy znovu postoupil o krok, byl už téměř u Harriet, která se začala mírně třást po těle.

Těžko říct, jestli se třásla zlostí nebo v obavách, ale zatím to nevypadalo, že by chtěla na něj útočit. Tím spíš, že byla ve značné nevýhodě, když byla bez hůlky. O hlavu vyšší Draco by neměl sebemenší problém ji přirazit tvrdě ke zdi a jednoduše si ji vzít, jak si to v hlavě nejednou představoval.

„No, to určitě,“ opáčila ironicky dívka a zamračila se. „A teď, když dovolíš,“ snažila se ho rukou odstrčit, když už byl jen pár centimetrů od ní, „tak bych se osprchovala. Zítra ráno totiž, na rozdíl od někoho, vstávám!“

„Příliš úzkostlivá,“ zašeptal znovu blonďák, tentokrát už těsně u jejího ucha, a když se Harriet snažila znovu couvnout, zjistila, že chladné ebenové dřevo vchodových dveří už jí nedá možnost couvnout dál.

Rukou se snažila nahmatat kliku, ale bylo pozdě, protože Draco uchopil obě dvě její ruce a přišpendlil je vzhůru nad její hlavu. Čelem se přiblížil k jejímu obličeji, zatímco se tělem k ní celý sklonil a skoro jí tak zajal a sebral možnost úniku. „Příliš úzkostlivá,“ zopakoval svůdně. „Bojí se zlobivého Malfoye! Líbím se ti. Vím to, tak to nezapírej!“

„Něco si namlouváš, Malfoyi!“ její dech se zkracoval.

Mladík mohl cítit, jak jí splašeně bije srdce. Ten hlasitý tlukot rezonoval celým jejím tělem a na zápěstí se setkával s Dracovým dotykem.

Hluboko v jejím krku zaznělo zoufalé polknutí. „Vidíš věci tam, kde nejsou!“

„Vážně?“ zazubil se a zdvihl jedno obočí vzhůru do čela. „Tak to dokaž!“

Slova zkrátka už nestačila.

Malfoyovy rty vůbec nebyly tak chladné jako on sám. Vůbec nebyly tak tvrdé, jak se zdály. Byl měkké a vláčné. Horké a žádostivé. Vyzývaly, vzrušovaly, nenaléhaly, ukazovaly možnosti, sváděly k hříchu a bortily předsudky. Nabízely. Nabízely vzrušení, nebezpečí, ale i slasti. Ukazovaly všechno v novém rozměru. Všechnu tu touhu, nestoudnost, lascivnost, vášeň, horkost a chtíč. Byly třináctou komnatou. Místností, kam nikdy nikdo nesměl vstoupit. Byly rébusem, který nebylo radno rozluštit. Byly tajemstvím, které bylo nutné uchovat si pro sebe. Vyvolávaly strach z neznámého, ale zároveň byly hříchem nabádajícím k dalšímu splynutí. Byly nekonečným tancem ve víru vášně. Jednoznačně byly tím, co člověku zkroutí palce u nohou v samotné extázi. A i přes jednoznačnost celého toho nebezpečí lákaly člověka jako můru ke světlu.

Harry pocítila náhlou závrať, když se Malfoyův jazyk tak bezostyšně setkal s tím jejím. V tu chvíli šly všechny předsudky a nenávist stranou. Všechen odpor a averze se válely kdesi ve vedlejším pokoji v rohu a jen potutelně se smály, jak lehce mohla Harry podlehnout takovému světskému pocitu, zejména když za tím vším stál samotný Draco Malfoy.

Nakonec se po dlouhých vteřinách dech zkrátil a oběma docházel kyslík. Odlepili se od sebe a chvíli si zírali do očí v doprovodu zrychlených nádechů a výdechů.

„Takže říkáš, že si něco namlouvám,“ tak netypicky Malfoyovsky uvolnil ze sevření jednu Harrietinu ruku a tou svojí ji pohladil po tváři.

Ty jindy šedivé chladné oči se na ni dívaly s podivným obdivem, a kdyby ho neznala, skoro by si pomyslela, že za rozšířenými vzrušenými zornicemi je i nějaký cit. Dívka vykuleně hleděla na muže před sebou, ve kterém vůbec nepoznávala svého odvěkého arcirivala.

Něžně se dotknul její tváře a přejel přes její krk bříšky prstů. Jako ve zpomaleném filmu viděla, jak se sklonil k jejímu uchu a do rtů vtáhnul její lalůček. Vzdychla, ačkoliv si zakazovala něco takového udělat, něčemu takovému podlehnout.

Bylo to něco nečekaného, nevídaného a neznámého. Pouštěla se na stezku poznání a zvědavě přihlížela, jak ten prevít Malfoy posouvá figurky na svou polovinu hřiště, přičemž ona sebou nechá manipulovat jako pěšcem, mysl zamlženou vzrušením.

Opatrně přejel dlaní přes její bok a přitiskl celé její tělo k sobě. Rty majetnicky přesunul na opálený krk a šíji a začal sát horkou kůži na něm. Harry ani netušila, kdy se to všechno semlelo, ale najednou měla své ruce omotané kolem jeho ramen, víčka slastně přivřená.

Z jejích rtů pronikaly kratičké vzdychy a zcela ochotně nechala toho parchanta, aby se jí takto zmocnil.

Pak se dostavil ten pocit naléhavosti, něco zatahalo za uzel na jejím opasku a následovně cítila, jak dvě velké dlaně rozevírají černý župan. Bylo jí to jedno. Bylo jí jedno, že měl teď  Malfoy všechny triumfy v ruce a mohl ji vidět nahou. Bylo to fér, ona ho viděla nahého právě před chvílí a vystrašeně si uvědomila, že je jím přímo fascinovaná.

Ať si v rozporu s tím říkala Malfoyovi jakékoliv lži přesvědčující ho o opaku, stejně ji prokouknul a ona si dokázala přiznat, že nemá smysl v tomto ohledu dál lhát.

O pár nádechů později se jeho rty přesunuly nad vnadný hrudník, společně s jeho dlaněmi, které klidně putovaly dál. Políbil její klíční kost, olízl její hranu a na pár vteřin vsál mezi zuby citlivou kůži. Do jedné dlaně uchopil měkké ňadro a druhou rukou se jí pokoušel sundat župan z ramen.

Nebránila se, netrvalo to dlouho, než jí župan pomalu sjížděl po kůži až k zemi.

Bylo vidět, že jí to vzrušuje, ten prolévající se pocit na hrudníku, který končil až někde u palců jejích nohou, byl vítaný a doprovázený těžkými hlubokými výdechy a prudkými nádechy. Vztyčené bradavky byly taky jasným ukazatelem.

Zatímco se Draco něžně dotýkal jejího poprsí, měla co dělat, aby nezačala škemrat. Nikdy by nevěřila, že dívky opravdu v těchto partiích mohou pocítit něco tak vzrušujícího a bylo vidět, že Malfoy v tomhle má praxi. Moc dobře věděl, co dělá. Připravoval ji o soudnost, o svědomí, o zodpovědnost. Připravoval ji o část osobnosti, která si ještě říkala Harry Potter.

Absolutně ztratila hlavu. A taky pojem o čase. Možná to byly vteřiny, možná minuty, možná hodiny a možná taky celý život, ale v tuhle chvíli věděla, že nechce nic jiného, než aby se jí ten zmetek dotýkal a způsoboval jí tím tu úžasnou rozkoš.

Motala se jí hlava a v břiše měla neidentifikovatelný pocit. Možná se jí tam právě rojilo hejno motýlů, možná ji ale někdo taky rozmačkal vnitřnosti na sekanou. Bylo těžké určit, co to znamená. Věděla ale, že chce víc. Víc.

Prsty teď už uvolněných rukou se zahákla za lem spodní části Dracova pyžama, které stáhla dolů. Draco nechal šedé hedvábí sklouznout po stehnech, přes lýtka. Nakonec z kalhot vystoupil a Harry mohla znovu vidět v plné kráse, co ji předtím při vstupu rozrušilo. Tentokrát mohla ale vidět a hlavně cítit značnou změnu oproti předešlé situaci. Ta věc ji totiž tlačila na podbřišek.

Moc dobře věděla, co se v Dracovi odehrávalo a dokázala si představit, co se bude za nějakou chvíli odehrávat.

Malinký červík v její mysli zahlodal. Zamrkala, mysl se překvapeně prodrala skrz hustou mlhu a zalarmovala zbytek těla. Najednou jakoby před sebou uviděla velkou červenou stopku.

Uvědomila si jednu zásadní věc.

Ona je panna!

Jako žena přeci ještě nikdy…

Opravdu chce, aby ji o panenství připravil zrovna Malfoy? Pro něj je to určitě jen sex, nehledá v ní nic víc. A ona opravdu chce, aby její první styk byl s někým takovým, nebo ano? S někým jako je Malfoy? Aby o svou takovou cennou věc přišla za těchto okolností? Při rychlovce na dveřích koupelny?

Ztuhla. Stáhla své ruce z Malfoyova těla a přerušila tím všechny dotyky. Přestala Draca hladit po zádech a druhou rukou se ho snažila od sebe odstrčit.

„Co je?“ zavrčel podrážděně plavovlasý aristokrat, maje rozcuchané vlasy a rudé tváře. To prohlášení doprovázel mělký dech a jasné vzrušení v očích.

„Draco, já… Nemůžu!“

„Cože? Jak nemůžeš! No tak, Harry…,“ snažil se ji ukonejšit, aby dokončil, co začal a dosáhnul tak svého. „Já myslel, že se ti to líbí. I mně se to líbí. Jsi úžasná! Nádherná…“

„Já prostě nemůžu. To nejde… Ty jsi… Malfoy!“

„Tobě nic neujde!“

„No,“ ukázala na něj prstem. „O tomhle mluvím.“

„Nerozumím ti, o co zase jde?“ osopil se mladík s očima šedýma jako nebe při bouři.

„Ty jsi Malfoy a já Potter. Ať už vypadám jakkoliv, pořád jsem to já. Potter. Ty a já… Nenávidíme se!“

„Nenáviděli jsme se, teď se přitahujeme! To nezapřeš, Potty!“

„Ne, nic nezapírám. Ale já nemůžu. Ne s tebou!“

„Fajn!“ zavrčel znechuceně Malfoy a odtáhl se, aby se mohl začít oblékat. „Nenechám ze sebe dělat vola!“

„Malfoyi!“ oslovila ho hlasem, který neznal slitování a odstoupila ode dveří. „Nevěřím tomu, že to se mnou myslíš vážně. Jsi to pořád ty. Užiješ si a konec. Ale pro mě je to něco víc. Já jsem jako ženská ještě nikdy…“

„Někdo musí být první,“ zkřížil mladík ruce na hrudník a zamračil se, na sobě už měl zpátky své šedé pyžamové kalhoty, obočí se mu krčilo na čele.

„Co chceš, aby to byl Lupin? Někdo hodný, milý a vstřícný, komu můžeš důvěřovat a na koho je spolehnutí? Nebo snad Weasley? Hodný zrzavý hošánek, který by tě určitě hned zbouchnul. Chtěla bys taky takovou rodinku, jakou měl on? Tak za ním utíkej.“

Harriet při jeho slovech něco uvnitř bodlo. Přelila se přes ni strašlivá tíseň a v hrudníku cítila neskutečný tlak. Zamrkala, aby se jí v očích neprolila jediná slza, když cítila, jak se plní slanou tekutinou.

Nemohla pochopit, proč to Malfoy říká. Copak to nechápal? Ne, on to opravdu nechápal. On je totiž chlap. On neměl možnost poznat to všechno i z druhé strany. Pochopit to. Mohla ho za to vůbec odsuzovat? Mohla ho za to nenávidět? Ještě nedávno by možná přemýšlela podobně, i když takhle krutá by k nikomu nikdy nebyla.

Ale tohle překvapivě bolelo. Víc, než si dokázala dřív přiznat. To vědomí, že o ní opravdu neměl skutečný zájem, že si z ní jen tropí blázny, nedokázala skoro pozřít. Co vlastně čekala?

„Jsi parchant!“

„Já vím. A tys to taky vždycky věděla. Počítej do patnácti, třeba tě to uklidní,“ nepopřel to a zasmál se. „Jedno ti ale řeknu. Je jedno, komu věnuješ svůj věneček, někdo stejně bude první. Vy ženský, děsně to přeceňujete,“ zatvářil se kamenně a položil ruku na kliku od dveří. „Dobrou noc a sladké sny, květinko!“ vložil do svého hlasu podtón jízlivosti.

Když už už otvíral dveře, najednou se Harriet chytila dlaní za břicho, zatímco se jí v obličeji zkřivily svaly do bolestivé grimasy. Ta bolest uvnitř už nebyla snesitelná. Všechno to na ni dopadlo.

Uchopila se za podbřišek oběma rukama a klesla nečekaně k zemi. „Merline,“ uniklo jí ze rtů šeptem a měla problém se nadechnout.

Když se Malfoy na ni ještě otočil, všiml si, že se jí po stehnech spustila krev a pár kapek utkvělo i na podlaze koupelny. Dal si dvě a dvě dohromady.

Bez jakéhokoliv pochopení a snahy ponechat jí soukromí zdvihl ve známém gestu koutek úst a vysmál se jí. „Asi boží prozřetelnost, viď, Potty. Mám dojem, že si to právě dostala, tak si svou spravedlnost užij.“

A zabouchnul za sebou naštvaně dveře.