25. Naposledy před pětadvaceti lety

Měkkost a horkost Dracových rtů byla neuvěřitelně smyslná. V záplavě emocí, které se pod tíhou alkoholu značně ohýbaly, se už ani nesnažila Harry ničemu protivit.

Nepamatovala si, že by kdy jakékoliv polibky – a s kýmkoliv – takto prožívala. Navzdory vypitému vínu, cítila se o tolik živější, plnější a spokojenější, než kdy dříve. A Draco stejně tak působil, jakoby ty polibky myslel vážně, jako by po ní opravdu toužil, a to nejen o její křivky, ale snad jako by v tom hrál roli hlubší sentiment.

Nějak tušila, že pro něj to vždy bude zejména fyzická záležitost, ale pro dnešní večer to hodila za hlavu, poněvadž už potřebovala po dlouhé době nějaký kontakt s lidskou bytostí. Něžný a romanticky laděný kontakt. Kontakt, který Harry Potter dříve nevyhledával v hojnější míře. Potřebovala cítit a vědět, že o ni někdo stojí, že celá ta přeměna nebyl jen prachsprostý omyl, ale že jí i něco dala.

Tiskli se k sobě, tělo na tělo. Jejich rty byly spojené a propletené stejně jako jazyky. Draco měl jednu ruku omotanou kolem jejího útlého pasu a druhou ji držel lehce za tvář, přičemž se jí stranou palce otíral o kůži.

Harriet prsty rukou vískala jeho vlasy a druhou dlaní se přidržovala hrany stolu, na kterém zpola seděla a zpola se o něj opírala.

Víno už bylo téměř vypité, posledních pár hltů zůstalo na dně jejich nedopitých sklenic, které ležely zapomenuty stranou. A přestože cítila, že za ni částečně jedná alkohol, v tuhle chvíli se cítila střízlivěji než kdy jindy. A rozhodně si byla jistá, že tohle chce, ať už budou následky jakékoliv.

Ty pocity, které jí našeptávaly už několik týdnů, převzaly otěže nad jejím tělem a nějaké vzdorování bylo už zbytečné. Zvlášť, když vedle ní žil zrovna Draco Malfoy, jehož povaha ji neustále provokovala, ale zároveň dokázala bořit veškeré pilíře zaujatého přesvědčení o nevhodnosti podobných emocí.

Harriet cítila, jak se jí podlamují kolena, jak se její tělo podvoluje síle druhého těla, jak ji Dracova přítomnost pohlcuje jako nějaký živel a očekává, že se každou chvíli bude muset na stůl posadit úplně, aby neztratila rovnováhu.

Jako by jí Draco četl myšlenky, přitiskl si ji víc k sobě. Aniž by zaznamenala, jak s ní manipuluje, pomalými krůčky s ní manévroval do vedlejší místnosti ke schodišti. A pak vzhůru do patra.

Dívce vůbec nevadilo, když postřehla, že se nachází v Dracově pokoji. A vzápětí nato ji jeho dlaně pokládaly na měkkou matraci. Všechno, co v danou chvíli chtěla, byl on. Zkrátka jen on.

Každým atom těla křičel o pozornost, vnímala lechtivé vibrace, jak jí co chvíli projížděly tělem. Při každém Dracově něžném doteku se otřásla vzrušením a naskočila jí husí kůže. Nebyl by to Draco Malfoy aby nevěděl, jak si poradit se ženami. Zejména, co se týkalo intimností, jeho pověst ho předháněla.

Zatímco jí horkým jazykem masíroval krční tepnu, línými pohyby rukou z ní stahoval volné džíny. Harriet v záplavě těch slastných pocitů zavírala víčka a nechala se vést.

V životě nikdy necítila nic tak intenzivního a ten pocit odevzdanosti jen sílil. S Ginny nikdy nebyla tou, která si těchto pocitů užívala. S Ginny byl Harry tím, kdo tyto pocity dával. Byl tím, kdo vedl a obtěžkával. Uvědomila si, jak se jí tato pasivní role líbí a přistihla se, že už by chtěla celý život zažívat jenom tohle. Draca, jak si jí podmaňuje. Jak o ni pečuje, jak si ji bere. Jak se nad ní sklání a věnuje jí všechny ty pocity, které ji zahlcovaly měrou, která neznala hranice.

Draco byl… Jiný. Vášnivější, něžnější a víc vzrušující. Už si přiznala, že se jí líbí a zřejmě i líbil v minulosti, ale až nedávno jí opravdu došlo, že ve stínu rivality, která mezi nimi vždy byla, se krčila i schopnost se do něj zamilovat.

Draco Malfoy ji fascinoval vždy, ale jako muž si nedokázala vysvětlit a přiznat proč. Vždy byl výzvou, dokázal ji rozpálit do běla, dokázala nad ním vzteky přemýšlet i hodiny. Jenže nenávist je příliš silná emoce na to, aby jí člověk plýtval na někoho, koho nemá ve skutečnosti rád. Ale dříve by se nad tím nezamýšlela ani na okamžik.

Teď všechno jako by zapadlo do složité skládačky, která ještě před chvíli postrádala dílky z celku.

Srdce jí bilo zběsile poznáním a pod víčky se jí míhaly nejrůznější obscénní představy, v nichž hlavní roli hrál právě obnažený Draco. Její Draco!

Jemný dotek rukou na obnažené kůži byl překvapivě citlivý. Jemné špičky Dracových prstů obkreslovaly kontury ňader, aby svou cestu zakončily na samotném jejich vrcholku. A Harry se neubránila hlasitému vzdechu, když její bradavky pod zkušenými prsty ztvrdly. Bylo úžasné být ženou a užívat si nových vjemů. Možná, že po této zkušenosti už nikdy víc nebude chtít zpátky svoje staré tělo. Kdo by chtěl, ty pocity byly tak intenzivní a o tolik víc elektrizující. Čím dál víc si podvědomě přála, aby Snape nikdy nenašel lék.

Ta nově nabytá euforie jí zastírala střízlivé myšlenky. Cítila na kůži horké a žádoucí rty, ty jindy bledé a na první pohled jízlivé rty, které si rozhodně uměly s jejím tělem hrát způsobem, jakým by nikdy do něj neřekla.

Jemné doteky polštářků na konečcích prstů putovaly metry snědé kůže, a sem tam jí podbřišek pohladil plavý pramínek vlasů, jak se Draco k ní sklonil, aby ji vymanil z posledního kusu prádla, které na sobě ještě měla.

Ležela na posteli odevzdaně a tentokrát si přála, aby došlo k tomu, k čemu se už dřív schylovalo. Nemělo cenu čekat, když právě teď po něm tak toužila a když si konečně přiznala, že se do toho nafoukaného snoba pravděpodobně zamilovala. Navzdory všemu, co jí ještě mysl racionálně podsouvala.

A zatímco si vychutnávala všechnu pozornost a skrze stisknuté zuby jí pronikly tiché a spokojené steny, Draco se jedním mávnutím hůlky zbavil veškerého šatstva.

Znovu spojil jejich rty, aby si ji přivlastnil. Samotná síla toho polibku rozháněla všechna stará přesvědčení a potvrzovala, že dnešní noc nebyla pouhým povyražením z nudy.

Draco nebyl příliš náchylný na alkohol, ale to dnešní kvalitní víno v něm něco zlomilo. Možná dodalo odvahy, možná dalo zástěrku chovat se víc odvázaně. Anebo možná už konečně přišel ten zlom, kdy bylo načase jít s pravdou ven.

Cítil, jak se menší horké tělo pod ním kroutilo vzrušením, kdykoliv se ho dotknul na těch správných místech, a to ho v žádném případě nenechávalo chladným.

Věděl, že pro Harry je to samozřejmě poprvé v tomto těle a k vlastnímu překvapení zjistil, že nechtěl, aby vzpomínku na dnešní noc zařadila mezi ty nepříjemné zkušenosti, které by člověk raději zapomněl.

Snažil se být jemný a opatrný. Víc, než obvykle a sám ani netušil proč. Nebo možná tušil, ale než by si to přiznal, raději by podstoupil vivisekci.

Ale touha udělat z dnešní noci něco výjimečného právě pro Harryho Pottera vycházela částečně i z hrdosti a snahy předvést se svému odvěkému arci rivalovi. Alespoň bylo snadné si to namlouvat. Pravdou však spíš bylo, že před jeho šedým zrakem teď neležel ten zatracený Harry Potter, jeho největší nepřítel, ale Harriet Evansová, jeho co… Tajné poblouznění? Vysněná partnerka? Nebo snad osoba, kterou by snad jednou mohl… Tamto odporné slovo na m? Bylo by to možné? Malfoyové přeci zbožňují jen sami sebe! Tak jak by bylo možné, že zrovna ona by byla schopná poblouznit a očarovat část jeho srdce, nebo snad srdce celé?

Položil dlaň na její tvář a mezi prsty si nechal proklouznout několik havraních sametových pramenů, které se tolik nelišily od těch, které tuto hlavu zdobily kdysi. Jen teď byly víc poddajné.

Dovolil brčálové hloubce s rozšířenými zornicemi, aby ho celého pohltila a už nepustila, přičemž hladil každý centimetr jejího těla s jakýmsi zbožňováním. A když se díval do těch roztoužených očí, uviděl v nich souhlas.

A v momentě, kdy jediným opatrným pohybem vnikl do jejího těla, svět kolem přestal existovat tak, jak byli doposud oba dva zvyklí. Harry přikrčila oči a skousla si spodní ret, a když se chtěl vymanit z jejího těla, sama ho dlaní zastavila. A aby odvedla jejich pozornost, vpila se do jeho rtů, tlačíc rukou na jeho záda ve výmluvném gestu, že má pokračovat. A tak se Draco nenechal dvakrát pobízet.

Dlouhými a přiměřeně jemnými tahy se nořil do hloubky jejího těla. Cítil, jak se mu po chvíli snahy na zádech začal tvořit pot. Dech se sával mělčím a dívčino tělo se pod ním začalo pohybovat lehce pánví vstříc. Dýchala stejně mělce a její vlhký těsný klín představoval doposud nepoznanou rozkoš. Jak jen to bylo možné? Vždyť to pro něj nebylo poprvé. Že by síla jejich magie?

Políbil vášnivě její rty a snažil se přirážet co nejjemněji. Upravil si její stehna a zavěsil si je kolem vlastních boků, aby měl snadnější přístup. Volnou dlaní opisoval každý centimetr jemné kůže a podle odezvy mu bylo jasné, že jí tím působil slast.

Pocit splynutí, a to nejen těl, je oba vynášel k pocitu blaženosti a spokojenosti.

Harry se cítila naplněná a konečně zase šťastná. Samotná představa, že je Draco právě v ní, ji dělal spokojenou i přes vlastní nepohodlí.

Prvotní bolest opadla a dívka se snažila přizpůsobit nové dříve nepoznané situaci, jak jen jí její tělo dovolilo. Možná necítila hned tolik kýžené vzrušení, ale rozhodně cítila euforii a nadšení v jiné více světské podobě. Ten pocit naplněnosti, vzájemnosti a sdílené intimity spustil koktejl chemických reakcí těla i mozku.

A její mozek vysílal impulsy až k samotnému srdci. Kouzlo této situace v ní vyvolávalo značnou přecitlivělost, až se přistihla, že má v jednu chvíli chuť se samou radostí a štěstím rozbrečet.

V tuhle chvíli se cítila jako ten nejšťastnější člověk na světě, i když se rozum někde krčil v rohu zašlapaný chtíčem. Na malou chvíli někde v podbřišku zaznamenala příjemné mravenčení. Nevědomky přitom stáhla pár svalů a poznala, že zřejmě zrovna udělala něco, co činilo Draca nepříčetným. Ten vilný pohled mluvil za sebe a ty teď už intenzivnější a prudší přírazy, byly jednoznačným svědkem.

Horký a zkrácený dech ovíval pokožku, zatímco jejím tělem rezonoval divoký tlukot srdce. V podbřišku a klíně se nenápadně a nečekaně rýsoval další pocit lechtivého brnění, který se překlenul do táhlé vlny příjemných vjemů zažírajících se až kamsi ke stehnům, která se začala třást.

Když jí věnoval další z hlubokých polibků, udělala to znovu. Stáhla všechny svaly v místech, která pro ně ještě donedávna byla tabu a Draco skoro až živočišně zavrčel. Ještě pár chvil na to vnímala, jak v ní tepe jeho tvrdá délka. A pak pomalu svět kolem černal a nořil se do nečekaně vzrušujících dobrodružství. Harry si ještě znovu dovolila stisknout pánev a obemknout Dracův penis, a pak už se Zmijozel nadobro v pohybu zasekl, přičemž pevně dlaněmi uchopil její boky, až nepěkně zaryl nehty do kůže a zavřel přitom oči.

V jejím klíně ji zahřálo něco vazkého a vlhkého. Vnímala, jak se její klín plní teplým ejakulátem a už jen ta skutečnost ji donutila vykřiknout jeho jméno s povzdechem nahlas.

***

Když se Harry probudila, byla černá noc.

Otočila se na druhý bok a viděla vedle sebe mladého muže s plavými vlasy, jak pravidelně oddechuje. Ta prchlivá chvíle plná vzájemnosti jí našeptávala, že je Draco nejkrásnější stvoření, jaké kdy viděla. Zamrkala, aby s znovu utvrdila, že toho prevíta asi má rád víc, než by sama chtěla.

Oba dva byli přikryti jednou velkou peřinou, přičemž byli stále nazí. Dnešní noc byla tím nejkrásnějším okamžikem v celém jejím životě.

Chvíli zaujatě pozorovala jemné rysy mladíkova pohledného obličeje, načež si zhluboka vzdychla. Neměla by se tolik na něj upínat, neměla by doufat a myslet si, že tohle znamenalo něco víc. Draco Malfoy je Draco Malfoy. O tohle mu celou dobu šlo. Dostat ji do postele a jako první ji připravit o ten vzácný věneček. A přesně to taky dostal. Věděla, že by se měla sebrat a odejít, dokud to jde. A představa, že by je takto našel Remus, ji taky zrovna neblažila.

Když se snažila očima zmapovat okolí a najít vlastní oblečení, nevšimla si, že ji už notnou chvilku pozoruje pár ocelových očí. A jakmile se pokusila vstát, najednou byla prudce vtažená do pevného sevření. Pár bledých dlaní ji položil znovu do postele a ve stejný moment se k ní přitisklo opět teplé mužské tělo. Nečekala to a lekla se.

Tohle intimní gesto vzbuzeného Draca ji na okamžik dojalo. Působilo jako dotek milence, který o ni měl upřímný zájem a namlouvat si podobné scénáře holt bylo pro ni až příliš lákavé. Přitáhl si ji ještě blíž k sobě, těsně se k ní hrudí přilepil na drobná záda a jejich těla spočinula za sebou jako dvě těsně spojené lžičky. Rukou uchopil její dlaň do své a propletl jejich prsty.

„Spi“, zašeptal tiše a zabořil tvář zezadu do černých vlasů ihned poté, co ji políbil na lalůček ucha.

Něco tak lidského od něj Harry nečekala. Zacloumalo to s jejími emocemi takový způsobem, že těžko odolávala návalu slzavého dojetí.

***

Remus se toulal noční ulicí. To co před chvíli viděl, v něm zanechalo nečekanou bolest. Byl to trn zrovna píchnutý do už tak zraněné paty.

Jak je mohli? Jak mu to mohli udělat?

Setřel si pár těch mokrých nevděčnic z tváře. Styděl se sám za sebe. Nebrečel už dobrých pětadvacet let. No, možná mu pár slz ukáplo, když ho opustil Tichošlápek, ale poté už ne. Nemohl uvěřit tomu, že se to stalo. Nemohl jít domů, jako by se nechumelilo a ani vlastně nechtěl. V tuhle chvíli si potřeboval pořádně pročistit hlavu a ze všeho nejvíc musel znovu najít sílu žít.

A mít pro co žít.

***

Harry se ráno vypařila z Dracovy postele jako pára nad hrncem. Bylo necelých šest hodin, těsně po svítání. Cítila se strašně divně. Nemohla popřít, že předešlá noc byla nádherná a že z ní má plno příjemných dojmů, ale netušila, jak by měla jednat, kdyby se znovu ráno vedle Draca probudila.

Dole v přízemí něco zachrastilo. Oblékla si župan a podala si svou hůlku.

Lomoz vycházející nejspíš z předsíně, byl až příliš upozorňující, nicméně i tak scházela dolů ze schodů s opatrností a připravená zaútočit. Kdo by se do domu mohl v tuto dobu dostat? Co když ten hledaný vrah zjistil, že jsou mu v patách a přišel si to s nimi vyřídit?

Když vyšla zpoza rohu, oddychla si a hůlku sklopila k zemi.

„Remusi,“ vydechla tiše, „vylekals mě,“ usmála se na něj a šla mu vstříc.

Vlkodlak seděl na jednom z křesel a hleděl do krbu, kde právě dohoříval oheň. V jantarových očích se mu odrážely plamínky a výraz v jeho tváři byl strnulý. Byl oblečený v šatech, které měl včera na sobě a vypadal, že je duchem úplně mimo.

„Remusi?“ otázala se znovu dívka s havraními vlasy, přistoupila ještě blíž a dala příteli dlaň na rameno. Nereagoval.

„Remusi, stalo se něco?“

A pak si toho všimla. Jeho oči měly zvláštní lesk. Prolily je slzy. Byly jako ze skla a v záři dohasínajících plamínků se leskly ještě víc.

„Remusi, mluv se mnou,“ dřepla si před něj.

Tentokrát svůj zrak sklonil k její tváři, jinak se ale nehnul.

„Co se stalo?“ zeptala se znovu a uchopila jeho dlaň do své. „Vidím na tobě, že se něco stalo.“

„Harry,“ zasténal zklamaně a vysmekl se jí z doteku, načež spojil vlastní dlaně a dal si je před obličej.

„Děsíš mě, Reme,“ dotkla se jeho kolene. „Řekni mi, co tě trápí, prosím!“

Náměsíčník nevypadal, že by to chtěl v sobě dusit. A Harry ho ještě nikdy neviděla v tak zuboženém psychickém stavu. Vždy to byl muž, který na každém rohu rozdával optimismus i v těch nejděsivějších dobách. I po Siriově smrti se snažil být všem oporou, ačkoliv největší bolest musel v srdci cítit zřejmě on sám. Harry si nikdy nevšimla, že by mu bylo do pláče a že by se byť jen krapet dostával do stavu, jako byl tento.

„Já… Viděl jsem je, jak se líbají!“

„Cože?“ nechápala Harry. „Koho si viděl?“

„Nymphadoru a jeho!“

„Tonksovou? S kým?“

„Se Severusem!“ dodal a přimhouřil zraněně oční víčka. „Ona se tam s ním objímala a líbala ho na rty, osahávala ho a… A… Líbali se. Prostě…,“ hlesl nešťastně.

„Proboha,“ došlo vzápětí Harry, co je důvodem jeho rozpoložení. „To jsem netušila. Reme, to je mi líto. Moc mě to mrzí. Netušila jsem, že… A kde se to stalo?“

„V našem bývalém bytě, šel jsem tam za ní a viděl jsem je tam spolu!“

„Co tam promerlina dělal Snape?“ zděsila se Harry a doufala, že Tonksová není ta osoba, o které před časem mluvil, když se ho snažila sama svést.

„Vím já, Harry?“ zvýšil skoro až hystericky hlas, což Harry vyvedlo z míry. „Asi spolu chodí! Ona! Ona chodí se Severusem Snapem! Asi už to trvá delší dobu… Proto… Proto se mi nedařilo se…“ naráz ztratil chuť mluvit.

„Nevěděla jsem, že se s ní snažíš dát zase dohromady. U Godricka, Remusi, moc mě to mrzí. A kdy ses…“ nedořekla, co chtěla, neboť jí poslední zbývající záškodník skočil do řeči.

„Víš, já jsem si za tu dobu nesháněl jen byt a práci…“ podíval se jí do očí.

„Jistě, chápu. Bylo mi divné, kam se ztrácíš, ale asi to není takové překvapení,“ nakonec se posadila na opěradlo křesla. „Měl by sis jít lehnout, Reme. Pokud chceš, donesu ti bezesné tonikum a lektvar na uklidnění.“

„O lektvarech mi ani nemluv,“ rozhořčil se znovu Remus. „Ne!“ vstal na nohy. „Já to jdu vyřešit všechno jednou a provždy!“ nedal jí příležitost cokoliv dodat a během několika mrknutí oka už ho pohltily zelené plameny v krbu.

Harry zhluboka vzdychla.

Ještě před nedávnem se trápila sama a svěřovala Removi. Teď se situace jaksi obrátila vzhůru nohama a postavila je do opačných rolí. Možná, že by měla sebrat všechnu odvahu a znovu si jít lehnout do postele k Dracovi.

Útěk přece nikdy nic nevyřešil. A pokud se Remus rozhodl čelit nepříjemným výzvám a postavit se vlastnímu strachu, ona by měla taky.

U všech zakladatelů, vždyť zabila lorda Voldemorta. Co může být horšího?

Snad jen zmařené naděje.