62. Šedesát dva jizev

Severus dnes večer nechal letaxovou síť pro svůj krb otevřenou v očekávání brzké návštěvy. Ostatně jako už tolikrát za poslední dny přesně v tuto dobu.

Zrovna ve chvíli, kdy uzavřel kohoutky ve sprše a vylezl z koutu, aby se utřel, zaslechl z chodby zvuk praskajících plamenů a pár chodidel, který vystoupil z krbu. Zdvihl spokojeně koutek úst, ale nepřeháněl to s nějakým uvítáním, i když oceňoval dochvilnost. Šlo jen o prodejného a laciného prostituta, jehož jméno dost často pletl, na jeho jméně přece nezáleželo. On klidně počká, taky za to čekání dostane zaplaceno, na co by si stěžoval.

Snape pootevřel dveře, aby do chodby zhluboka a panovačně pronesl: „Vezmi si lektvar, stojí na krbu a počkej na mě v ložnici.“

Trvalo mu to jen pár minut, než se oblékl do tmavě modrého županu a stále mokré vlasy si uhladil dozadu do týlu. Nemohl ztrácet příliš času, mnoholičný lektvar do hodiny vyprchá.

Dveře do ložnice byly otevřené a mezi nimi stál Remus. Severus se pro sebe usmál. Naučil toho spratka poslouchat na slovo. Pohledem si ho změřil od hlavy až k patě, zdálo se, že pro dnešní den zvolil i hábit, který by si na sebe pravý Remus vzal. Že by přece jen nemluvil do zdi, když klukovi vysvětloval, jak se má oblékat?

Měl tendenci ho v ten moment pochválit, ale nakonec si to nechal pro sebe. Proč by to dělal? Oblečení bylo vlastně to poslední, co na něm chtěl mít.

„Proč si ještě pořád oblečený? Nebo snad předpokládáš, že z tebe ty hadry servu sám?“ otázal se zprvu lehce nabroušeně, ale nakonec se úlisně usmál a černé oči pobaveně zajiskřily. „Vlastně to tak špatný nápad není…“

Uvědomil si, že se mu ten oplzlý kluk chtěl zřejmě se svou novou kreací pochlubit, aby ho ocenil. Možná příště.

Remus naproti tomu zhluboka polknul a se značnou nervozitou, kterou u něj čas od času Severus vídal, když nevěděl, na čem je, přešlápnul z nohy na nohu.

Mírně se zamračil se slovy: „Co-že? Myslel jsem, že… Já… ne, přišel jsem…“

„Mlč, nejsem zvědavý na to, co si myslíš, neočekávám od tebe, že budeš vůbec přemýšlet,“ černovlasý muž k němu bez jakéhokoliv dalšího reptání přistoupil a se rty úzce semknutými do přísné linky z něj začal shazovat svršky. Kluk se zatvářil docela překvapeně. Proč ne, tohle spolu ještě neabsolvovali. Obvykle ho vždy našel nahého a čekajícího přímo v posteli. Ale občas změnit pravidla nebylo na škodu, však on se přizpůsobí a rád.

Po chvilce, co k odhozenému hnědému kabátci přidal i rozepnutou vestu tmavšího odstínu, se začal na chvíli jeho milenec vzpírat. Položil mu ruku na hřbet dlaně, ale Severus ji svérázně odtrhnul a věnoval mu jediný pohled ze škály těch nelítostných, který za dob jeho profesury na škole vyděsil nejednoho studenta.

Mladík s tváří Remuse jen otevřel rty tiše jako kapr, a pak je rychle zase zavřel. Neudělal už nic, zkoprnělý zůstal civět, neschopný se pohnout, zatímco nechal Snapea, aby si dělal, co chce.

Když se poslední kus látky, který pokrýval jeho zjizvené tělo, dotkl podlahy, Snape s ním mrštil na postel a on skončil zády na černém povlečení s napůl ztopořeným penisem, kterému se očividně tohle zacházení zamlouvalo.

Severus si jeho zpola naběhlou parádu prohlédl a zlověstně se pro sebe usmál. „Moje malá kurva to má ráda tvrdě? Nic, co bych nebyl ochotný splnit…“

Remus se položil na lokty, aby viděl, jak Severus ze sebe shazuje župan a jak s jedinečnou grácií sobě vlastní dává na odiv svoje šlachovité pevné tělo. Stejně tak i on sám byl už dostatečně vzrušený a nesnažil se to skrývat.

Dravý Snapův pohled se znovu setkal s mladíkovým. Viděl v něm vzrušení a ještě něco. Něco, co nedávalo příliš smysl, ale rozhodl se tím teď nezdržovat, ignoruje všechny alarmující hlasy v hlavě, aby se upnul na jedinou věc. Jak toho spratka tvrdě a nekompromisně ošukat.

O několik úderů srdce později už vzrušený Severus přiklekl k tělu na posteli a dvěma prsty se dotkl tvrdé bradavky, zatímco do té druhé bolestivě kousnul, až se z hrdla toho kluka prodralo zasténání. Zasténání v podobě Remova hlasu a na Severusova ptáka to mělo víc než stimulující vliv, když mu v něm ve stejný moment zacukalo. Olízl citlivý hrášek nervů pod sebou, aby na něj poté mohl fouknout. Remus se prohnul v zádech a hlasitě vydechl.

Severus se pro sebe usmál a pokračoval ve svém mučení dál. Obkroužil druhou bradavku a znovu do ní kousnul, tentokrát o poznání silněji a ve stejný okamžik zajel rukou do hochova klína, aby v něm stisknul tvrdost přímo u kořene. Jakmile bradavku znovu naslinil a pofoukal, začal ji opakovaně mnout mezi prsty, až se začala barvit do nachova a zrychlený dech toho kluka ve Snapovi probudil divoké zvíře, které v sobě tak dlouho dusil.

Dobrých pár minut ho obtěžkával hrubými a neúprosnými doteky, způsoboval nekončící muka, než ho vší silou popadl a obrátil. Stejně naléhavě a obhrouble jako předtím s ním mrštil tak, aby měl teď dokonalý výhled na jeho vyšpulený zadek, který vypadal přesně jako ten Remův. I s tím několik let starým šrámem, který mu vždycky připadal neuvěřitelně sexy, ale nikdy by to nepřiznal nahlas. Stejně identickým a nerozeznatelným od originálu. A přesně na okraje míst, kudy se jizva táhla, se lascivně zakousnul. Remus vyheknul a v neočekávání se roztřásl po celém těle.

Severus si pobaveně odfrknul.

„To se mě bojíš, nebo jsi tak zatraceně vzrušený, ty moje malá couro?!“

Jazykem oblíznul táhlou léty zbledlou linku na jedné půlce, pak po ní přejel prstem. Jemně skousnul jeho záda a bok, kudy se táhly další a další jizvy. Vzpomněl si na chvíle, kdy vedle něj pravý Remus spával v posteli a on tajně bez Remova vědomí počítal známky uplynulých let na jeho těle. Počty se dostaly až k číslu šedesát dva. Šedesát dva zranění. Nikdy se nedozvěděl, jestli měl všechna díky lykantropii, jestli si některé vysloužil ve válce nebo snad jako nešikovné dítě, co spadlo z houpačky. Potřepal hlavou. Teď na takové myšlenky nebyl čas. Remus tady dávno nebyl a už se ho na to nikdy nezeptá. Zato tady byl tenhle nadržený mladíček, co mu teď poslouží jako adekvátní náhrada.

Sehnul se, aby rozevřel jeho půlky. Pár desítek vteřin je s chutí masíroval. Sklonil se k nim, přičemž obkroužil vstup do jeho těla špičkou jazyka. Až si po chvilce dráždění z tmavomodrého županu podal hůlku, aby učinil jistá opatření, tiše pronesl inkantaci k jeho útrobám. Znovu se sklonil obličejem ke kruhu svraštělých svalů, který začal pravidelně zpracovávat vpádem horkého jazyka, kterým se neštítil zajít až do samotných hloubek těla, které to bezděky přijímalo.

Zatímco o pár prudkých nádechů Remuse později přidal ke svému jazyku i několik prstů, kterými vyhledal tolik známý výběžek, levačkou vyhledal pod jeho břichem ptáka tvrdého jako skála, který celý naběhlý a zarudlý doslova vyžadoval pozornost. Severuse ta skutečnost téměř přiváděla až na samý okraj ovládání, z nějakého důvodu dnes víc než jindy, ale nenechal se tím ovládat, jeho vlastní sebekontrola byla jindy jeho silná stránka.
Bude ho mít, ještě dnes, tvrdě si ho vezme. Ale zatím ne. Zatím ho nechá škemrat, prosit a dovolávat se, aby ho pořádně ošoustal jako nikdy.

Následovalo další vyřčení kouzla a Severovy prsty obemkly kluzké stěny těla, jak ho začal prsty zpracovávat zevnitř. Pronikal hluboko a narážel na ten tolik kýžený bod, zprvu pomalu a lenivě, mučivě, pak najednou přírazy zrychlil a začal je divoce vysouvat ven a znovu zasouvat zpátky do té lačnící horkosti. Levou dlaní si vynutil prostor mezi postelí a Removým břichem, aby mohl uchopit jeho ptáka u kořeně a prodlužovat jeho tolik kýžené vyvrcholení.

Kňučel, sténal, trhavě vydechoval, ale pořád z jeho rtů nevycházelo jediné slovo. Jak znal toho dychtivého mladíčka, očekával už dávno nějaký lascivní projev plný vulgárních výzev a směšných přezdívek, které mu rád dával, když byl na pokraji orgasmu. Ale nic z toho se zatím nestalo, dneska měl ten kluk větší výdrž než obvykle, to mu musel nechat.

Nebo si chtěl dneska hrát? Proč ne? Stereotypy stejně nikoho dlouho neuspokojí, že?

Připojil znovu do hry svůj jazyk. Obemknul mezi rty jeho napěchovaná varlata a na chvíli je vsál mezi ně, aby se o ně zevnitř otřel krouživě jazykem.

Zakňourání. Velmi tiché, ale Severus ho zřetelně slyšel.

Vsál je ještě hlouběji a dal si záležet, aby jazykem zavadil o citlivá místa. Prsty přitom nezapomínal zpracovávat jeho lačnící vstup a s přesností se strefovat do prostaty už tak přecitlivělé, že to mohl vnímat i alchymista samotný.

Další zalapání po dechu.

„Chceš, abych ti to udělal? Abych si tě tady vzal? Ošukal tě takovým způsobem, že zítra nebudeš schopný ani chodit? Řekni si o to, ty nadržená děvko. Hezky mě popros!“ pronesl despoticky a hříšně barytonem Snape a v očích mu žhnulo. Jeho vlastní pták byl plně v pohotovosti, rudý a naběhlá žíla mapovala cestu od kořene až k vystouplé hlavičce.

„Seve…,“ pronesl tiše mladík, ale Severus ho umlčel zasyčením.

„Kdo ti dovolil mě tak oslovovat, ty odporný spratku! Za tohle tě potrestám!“

Kluk zmlknul v momentě, kdy se velká dlaň střetla s jeho půlkou. A pak znovu. Severus si vychutnával každý výdech, každý bolestivý sten z těch drzých rtů, když vlastní dlaní silou a bezohledně trestal toho nestydatého prostituta přímo na pozadí. Následovalo několik dalších ran, až kůže pod dotekem rudla a byla citlivější, než kdy dřív.

Ta podívaná byla na Severuse natolik vzrušující, že už to déle nevydržel. Bez jakéhokoliv upozornění vzal svoji tvrdou délku do dlaně a jediným tahem ji vsunul do těla pod sebou, až ho uvěznil pod sebou. Prudce a surově.

Černovlasý muž si ho začal brát, jak jen ho vlastní vzrušení pohánělo. Nehleděl na to, jestli to je tělu pod ním příjemné, bylo mu ukradené, že ten mladík sténá ne blahem, ale hrůzou. Jeho mysl dokonale obestřela vlčí mlha a vše okolo jako by přestalo existovat.

Odtáhl dlaň z penisu pod sebou, aby se prsty zaryl muži do boků a přidržel si ho, přičemž do něj začal pravidelně přirážet. Chvíli si to tempo užíval a sledoval, jak jeho tvrdý pták mizí v té nekonečné horoucí hlubině, jak se mu začíná zkracovat dech. Pak si jednou rukou přidržel milencův bok a druhou ho znovu surově plesknul po zarudlé kůži.

Chvílemi se z těla vytahoval, aby zase znovu a prudčeji mohl ponořit svoji chloubu do té těsnosti tam uvnitř. A jakmile našel ten správný úhel a začal intenzivně a divoce přirážet špičkou přes prostatu, začalo se stejně tak tělo toho kluka ochotně pohybovat s ním. Začal mu přirážet vstříc, i když s hlavou skrytou v povlečení.

„Ano! Ano… ano…“ doprovázela slova celé počínání. V nestřeženém okamžiku si uvědomil, že je vykřikuje on sám a ne ta coura, od které to očekával. Kluk pod ním jen tiše oddechoval a sem tam pronesl nějaký vzrušený sten. Dnes byl až neobvykle ticho, ale Severusovi to bylo naprosto jedno.

Netrvalo to dlouho a po několika prudkých a naléhavých přírazech se Severus Snape prudce udělal. Tak prudce, že na pár vteřin doslova ztratil přehled o tom, co se s ním děje a co se děje kolem. Před očima se mu roztančila barevná hvězdokupa a prsty zaryl hluboko do Remových boků, zatímco z něj prýštilo sperma po vlnách.

Sám sebe přistihl naprosto nepřipraveného čelit tak prudkému orgasmu, který nezažil už takovou dobu. Něčemu tak ojediněle úžasnému, že ani sám nechápal, jak to bylo vůbec možné. Chvíli si užíval horkosti kolem svého teď už spokojeně ochabujícího mužství, ale jakmile ze sebe dostal vše, vysunul se z druhého těla bez ohledu na to, jestli si to ten kluk vůbec užil taky. Koneckonců za to ho neplatil. Služby neposkytoval on jemu.

Mávnul hůlkou a očistil jen sám sebe. Sklonil se pro tmavě modrý huňatý župan a oblékl si ho. Protáhnul se jako divoká kočka, cítil se dokonale. Usmál se pro sebe s hlavou natočenou bokem tak, aby to ten kluk neviděl. Ten byl navíc teď celý rozpláclý břichem dolů na jeho posteli a divoce oddechoval. Severus by se nedivil, kdyby mu zkratoval všechny obvody. Ale jestli se udělal, bylo Severovi upřímně fuk.

Sklonil se, aby do něj píchnul prstem. Už měla nadejít chvíle, kdy by se měly pomalu začít měnit jeho rysy do původní podoby. Nechtěl u toho být a přihlížet vlastní patetické situaci, nikdy toho nechtěl být svědkem a teď tomu nebylo jinak. Chtěl si uchovat pocit, že se teď právě udělal do těla Remuse Lupina, který ho s ochotou přijímal.

Kluk se na něj otočil, obličej měl mírně zarudlý a ty oči… Vypadaly, jako kdyby byly ze skla. Tak on brečel? Natolik to bylo opojné? Rozesmál se. Naprosto bezcitně ho kopnul do lýtka, nijak surově, ale ani v tom nebylo nic jemného.

Odlevitoval k němu jeho oblečení a ledově pronesl, „Peníze máš jako obvykle na stolku u dveří.“

„Severusi,“ proniklo tiše z druhých rtů.

„Mlč a neoslovuj mě familiárně, jako bys mě znal. Seš jen děvka, nic víc. Seber si své prachy a vypadni, dnešek byl sice jiný a neříkám, že nebyl zábavný, ale o tvůj zájem nestojím. Další setkání si ještě rozmyslím, v každém případě pošlu sovu jako obvykle, teď mi zmiz z očí,“ otočil se dramaticky Severus na patách a odešel z místnosti, doufaje, že ten kluk co nejdřív odejde.

Dneska se choval dost divně. Ale co mu bylo po tom. Zaplaceno dostal, do jeho myšlenkových pochodů mu vůbec nic nebylo a absolutně ho ani nezajímaly.

Vešel do své pracovny a třísknul za sebou dveřmi. Chvíli stál u nich, nalepený zády a pouze v županu na chladivém dřevu, aby stihla z jeho těla vyprchat ta přebytečná vášeň. Zhluboka vydechl, promnul si obličej, a pak se porozhlédl po místnosti.

Přesunul se rovnou k pracovnímu stolu, kde na něj od rána čekala pošta, na kterou si doteď neudělal čas. Posadil se pohodlně do křesla a vzal hromádku nažloutlých obálek a pergamenů do dlaně, začal jimi listovat a přerovnávat je. Samé pozvánky, nějaké dopisy fanoušků, účty a potvrzení objednávek. Hromada bezvýznamných listin a na konci hromady jeden drobný dopis.

Zamračil se a vzal obálku nadepsanou písmem, které mu bylo něčím povědomé, a rozevřel ji.

Uvnitř stálo několik řádků, díky nimž se v následujících vteřinách začala barva jeho pleti v obličeji měnit do různých odstínů, od nachové až po sinale bílou.

Prudce vyskočil z křesla, až veškeré pergameny shodil z povrchu na koberec, a vyběhl z místnosti, jak jen mu jeho nohy stačily. Dveře se prudce rozletěly, když znovu jako uragán vpadl do ložnice, která už však zela prázdnotou. S hbitostí sobě vlastní rychle přiběhl ke krbu, ve kterém před jeho očima zrovna zmizela silueta v plamenech.

Ohlédl se na stolek u dveří, kde leželo několik mincí, a pak na krbovou římsu a padl na kolena. Na jejím okraji stála malá lahvička naplněná nevábně vyhlížejícím lektvarem. Tím lektvarem, který opakovaně podával placenému milenci, který ho pravidelně navštěvoval.

Mnoholičný lektvar tam stál přesně v tom úhlu, v jakém ho tam položil on sám před hodinou a půl. Naplněný až po okraj a nedotknutý.

Hlasitě zakřičel, aby dal průchod vlastnímu vzteku smíseným s žalem, a hned na to se chytil za vlasy. Z rukou mu vypadl pergamen, na kterém stálo:

„Omlouvám se, pane Snape,

dneska nemůžu na smluvenou schůzku dorazit.

Doufám, že Vám to budu moct vynahradit jindy. Garantuju bonus gratis!

Jeff Wallsh.“

***

A Remus Lupin, jehož oči byly zarudlé a tělo protestovalo proti jakémukoliv pohybu, dnes získal do své životní sbírky novou jizvu.

O to hůř že tahle nebyla na těle nýbrž na duši. A byla daleko hlubší než všechny, které kdy utržil.