„Proč jdete se mnou do Prasinek vy, pane profesore?“
Severus si přitáhnul hábit víc ke krku, aby mu na něj netáhlo a aby si přidal pár vteřin k dobru, než odpoví na otázku svého syna, který zatím netušil, která bije. Nakonec se držel co nejjednodušší verze.
„Nabídl jsem se vašemu otci, neboť si sám potřebuji v Prasinkách něco vyřídit. Vzhledem k tomu, že sám nemohl, souhlasil s tím, abych byl vaším doprovodem já.“
Chlapec přikývl a usmál se. „Tak to jsem fakt rád. Jsem na tu knížku zvědavý, nevydržel bych čekat ještě celý týden. Taťkovi se to snadno řekne, ale já jsem už přečetl skoro celou knihovnu, teda tu dostupnou část. A když mi Careen řekla o tom novém vydání, věděl jsem, že to musím mít. Táta si ze mě pořád dělá srandu, že kvůli mně bude muset zřídit vlastní knihovnu jako je ta školní, protože ty knihy už nemám kam dávat.“
„Tvůj otec zřejmě tvůj zájem o četbu moc nesdílí,“ pronesl Severus s lehkým pobavením.
Když ráno vstával, rozhodl se den strávený se svým synem nepromarnit a využít ten čas trochu i k tomu, aby z celé schůzky dosáhl taky vlastního prospěchu. Trocha informovanosti se mu totiž k vylepšení celé situace mezi ním a Potterem hodila. A navíc měl neustále pocit, že ho Potter zkouší. V různých situacích analyzuje jeho reakce a chování, jako by si ho prověřoval. Za ta léta už netušil, jaký vlastně Potter je, nikdy dřív se ani nezajímal o to, co měl rád a co ho bavilo. Tedy kromě famfrpálu, to věděl každý. V podstatě celá Británie a nejen ta. Ale famfrpál přece nemohl být všechno. Jak například Potter začal podnikat? Dozvěděl se od Minervy, čemu se předtím věnoval. Překvapilo ho to. Co Nebelvíra k tomu vedlo a proč zrovna hůlky?
Rozhodl se, že přes svého syna získá co nejvíc poznatků, aby se díky tomu o Potterovi něco víc dozvěděl.
Připadal si jako blázen, ještě nikdy v životě se tolik nesnažil získat něčí přízeň. Navzdory tomu, že už se jejich vzájemná nevraživost utišila a vztahy vcelku vylepšily, věděl, že se nesmí přestat snažit. Občas si spolu dali čaj, popovídali si o Wadeovi a o škole, pak prohodili několik zdvořilostních frází a nakonec Severus pokaždé opouštěl jeho společnost s tím, že zase promarnil svoji šanci. A nikdy se nedokázal zbavit pocitu, že ho Potter podrobuje nějakému testu. Zkrátka si za ten čas nedovolil udělat něco víc, aby se s mladším mužem sblížil. Pořád to tak trochu bylo minové pole.
„Taťka? Ale jo, z velké části čteme podobné knihy, ale on není pro věc tolik nadšený jako já. Když vyjde nová kniha, nedělá mu problém počkat si třeba půl roku, než ji zlevní. Zato já je musím mít prostě hned, nemůžu si pomoct. Jsem moc zvědavý.“
„To sám dobře znám,“ odvětil Severus a mírně se na Wadea pousmál. Další věc, ve které byl ten kluk taky po něm.
„Taťka čte víc knížky o obranných kouzlech a o černé magii. Taky se dost zajímá o famfrpál. Ale občas mě překvapí, protože ho sem tam zaujmou i lektvary. Občas mu pomáhám některé lektvary vařit, protože on na to moc není,“ pokrčil rameny. „Zase je hodně obratný, takže všechno, co umím, mě naučil on.“
Že byl Potter dobrý na obranu, to Snape věděl. Jak mu posledně přiznal, nešlo přehlédnout, že byl v daném předmětu během svých studií daleko schopnější než zbytek ročníku. Proto Severus nerozuměl tomu, proč se nevydal ve své kariéře touto cestou.
Byli už na půli cesty a Severus se rozhodl, že si kočár na cestu nepůjčí. Jakmile budou mimo bradavické pozemky, přemístí je, tak jednoduše prošli branou dál poté, co obešel všechna ochranná kouzla pozemku.
„Máš asi otce hodně rád, viď?“
„To víte, že mám. Žijeme spolu jen my dva. Nikoho jiného nemám. Ani prarodiče nebo nějaké tety a bratrance. A já jsem to jediný, co má on. Myslím si, že si kvůli mně nikoho nikdy nenašel. Byl celou dobu sám, protože jsem byl vždycky jeho priorita. Připadá mi, že je kvůli tomu hodně sám, někdy mám pocit, že je takový zatrpklý.“
Severus zhluboka polknul. Pocit viny se znovu usadil na jeho ztěžklých ramennou, neboť měl pocit, že v tomhle hrál roli i celý incident po poslední bitvě. Potter dost možná jednoduše nechtěl navazovat žádné vztahy, protože nevěřil lidem. Nebo dokonce nechtěl, aby se ho dotýkali. Bylo by to koneckonců logické.
Pak ho Wade překvapil další otázkou.
„A vy dva jste se už v minulosti potkali, že? Mám z vás takový pocit. Když jsem se na to taťky ptal, jako vždycky se mistrně vyhnul odpovědi. Jako by to samo o sobě nebyla odpověď. Je jasné, že něco tají, ale nevím proč. Něco se stalo?“
Proč měli členové Potterova klanu vždy tu nezaměnitelnou schopnost přivádět ho na hranici šílenství? Rozhodně mohli za zvýšenou pravidelnost té obtěžující tachykardie. Bystrost toho kluka ho nepřestávala překvapovat, a jak se shodli s jeho otcem posledně, někdy to bylo velmi na obtíž. Na jednu stranu se mu chtělo smát, na druhou stranu se cítil, jako by ho někdo chytil při krádeži v Gringottově bance.
Jedno bylo nevyvratitelné, to dítě předčilo všechna jeho očekávání. Když mu Harry říkal, že je velmi bystrý a vnímavý, myslel si, že takové je každé chytřejší dítě. Což Wade beze sporu byl. Ale on byl opravdu takový, jak ho Potter bez příkras popisoval. Na svůj věk byl až příliš vyspělý. Byl to důsledek spojení jejich genů?
O Severusovi bylo v mládí po škole všeobecně známo, že je vysoce inteligentní. Ne nadarmo byl jedním z nejlepších v ročníku. A Potter, i když neměl výsledky jako Grangerová, měl přirozenou inteligenci a schopnost učit se velmi složitá zaklínadla. Jeho magie byla přirozeně intuitivní a přizpůsobivá. Silná a nekolísavá. Ne nadarmo zvítězil nad Pánem zla. Uměl si poradit v těch nejhorších chvílích, uměl improvizovat a i když byl někdy zbrklý, měl jednoznačně takříkajíc srdce na správném místě.
Jejich syn měl tedy rozhodně dobrý genetický základ, tak proč ho udivovalo, že je opravdu tak vyzrálý v tak mladém věku?
Neměl by si v jedenácti spíš užívat dětství? Trávil ho v knihách, stejně jako to dělal Severus. Ale pokud dokázal soudit podle sebe, tak přesně to byla pro Wadea definice, jak si užít dětství. Byli v tomhle ohledu stejní. Až příliš se v tom chlapci viděl a dělalo to divy s jeho lhostejností a chladným přístupem, protože se nedokázal držet dál. A překvapivě mu tolik nevadilo, že tak znenadání opouštěl svoji komfortní zónu.
„Jsi velmi vnímavý. Známe se s tvým otcem z minulosti. Učil jsem ho,“ zbytek otázky ponechal nezodpovězený.
„Vážně?“ klučina se zastavil a s užaslým výrazem ve tváři na Severuse pohlédl.
Severus přikývl. Tmavé chlapcovy oči se do něj nadšeně zabodly.
„Táta neříkal, že chodil do Bradavic. Nikdy se mi nesvěřil. Takže vy jste byl jeho profesor? A jaký byl v lektvarech?“
„Mizerný,“ zdvihl pobaveně koutek Severus. „Opravdu přesně takový, jak si ho vylíčil. Ne, že by byl od přírody tak mizerný, ale spíš na to vždycky kašlal. Navíc jsem nebyl zrovna jeho oblíbený profesor.“
„Jak je to možné? Já mám vaše hodiny nejraději,“ připustil jako by nic kluk bez potuchy, jaký pocit v tu chvíli vyvolal ve svém druhém otci.
Muže v černém obestřela hrdost. Nejen proto, že očividně na malého Nebelvíra udělaly jeho hodiny dojem, ale taky proto, že šel jeho syn v jeho šlépějích. A pravdou bylo, že mu nikdy žádný student nezalichotil. Obvykle od nich neslýchával, že by měli jeho předmět nejraději. Další kus ledové krusty kolem jeho srdce nadobro roztál.
„Tak to mě těší. Já a Harry jsme se neměli moc v lásce. Byly mezi námi nesváry, přes které jsme se léta nedokázali dostat.“
„A teď?“
„Teď… Tolerujeme se, máme k sobě úctu. Rozhodně to není jako kdysi. Dalo by se říct, že kromě toho, že jsme kolegové, tak jsme i na dobré cestě stát se přáteli,“ ukončil debatu, naštěstí měl důvod a nemusel toho víc vysvětlovat. „Už jsme dost daleko, chytni se mě, přemístíme se.“
Den uběhl na jeho vkus až příliš rychle. Severus si užíval každou minutu ve společnosti svého syna. Mnohokrát zavedli řeč na téma lektvarů. Řešili postupy, kterými by namíchali efektivnější receptury. Zavedli řeč i na zpříjemnění chuti starších utrejchů a odvarů tak, aby se nijak nenarušil jejich efekt. Polemizování s někým stejně tak zapáleným jako byl on sám, bylo příjemné a osvěžující. Tím spíš, že tím někým byla krev jeho krve. Jablko nepadlo daleko od stromu.
Během zbytku odpoledne se také dozvěděl plno zajímavých věcech o Potterovi. Například to, že měl rád oříškovou čokoládu. Nebo že si přes víkend rád přispal. Překvapilo ho, že se stal Potter v Austrálii předním dodavatelem hůlek a měl v tamní společnosti vybudované renomé. Wade byl překvapivě velmi sdílný, co se týkalo podobných informací. Ale i mnohem osobnějších. Například z nějakého důvodu Severusovi řekl, že má Harry rád mátovou zmrzlinu, i když se na to vůbec neptal. Nebo zelenou barvu. Že miloval máslový ležák a podzim. Zejména období, kdy opadávaly stromy a všude bylo barevné listí. Prozradil mu na svého otce plno dalších obyčejných a bezvýznamných věcí, které byly pro Severuse v tuhle chvíli daleko významnější než cokoliv na světě.
Byly totiž dalším krůčkem vpřed.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).