Bystrozorský alarm dal Harrymu vědět, že ho ve středisku oddělení nutně potřebují. Zanechal činnosti a šel rovnou do jámy lvové. To však ještě netušil do jaké to jámy lvové to vůbec jde.
„Pane Pottere, nechali jsme vám ho na starost. Dávejte si pozor, je nebezpečný a agresivní, našemu poslednímu bystrozorovi, který ho vyslýchal, přelomil nos. Naštěstí je už spoutaný, ale nikdy člověk neví, co takový smrtijed zmůže,“ muž s černým knírem, bradkou a průzračně modrýma pronikavýma očima promlouval ke svému podřízenému. „Jeho složku máte tady, přeji hodně štěstí!“
„Jistě, pane náměstku,“ na tváři Chlapce, který přežil, se rýsoval úšklebek podobný právě tomu, který tolik let nesnášel na tváři toho arogantního zmetka. Uchopil složku do ruky a vlezl do vyslýchající komnaty.
***
„Takže Draco Malfoyi,“ přistoupil blíž k zadrženému smrtijedovi a zlověstně mu zašeptal do ucha s podtónem škodolibosti a zadostiučinění. „Údajně ti dali veritasérum, je to pravda?“
„Ano,“ vyletělo z bledých úst rychlostí světla, ale jejich majitel se v rozporu s tím v nehezkém gestu zamračil.
Harry Potter se posadil naproti němu a rozkošnicky si prohrábnul vlasy. Nepřestával přitom hledět svému rivalovi do očí. „Tak tě konečně dopadli. Škoda, že jsem to nemohl být já.“
„Škoda,“ připustil mladík s vlasy téměř podobajícími se platině.
Harry v jeho hlase nerozpoznal byť jen patrný náznak sarkasmu.
„No, pro začátek ti vyplníme nějaký dotazník, co říkáš?“ mladý bystrozor popadl jen částečně vyplněnou složku a mávnutím hůlky jeden prázdný list na konci proměnil v psací brk. Nalistoval příslušnou stránku a vrhl pobavený pohled na Draca Malfoye.
„Pokud je to tvé přání, proč ne,“ hlas mladíka zněl až podezřele klidně a vyrovnaně.
„Dobrá. Takže jméno…“ řekl spíš pro sebe, ale dostalo se mu odpovědi.
„Draco Malfoy.“
Harry se na něj znechuceně ohlédl. „Věř nebo ne, ale tvoje jméno si ještě pamatuju.“
„To mě těší,“ připustil blonďák. Harry jeho poznatek nijak hlouběji nezkoumal. Ani se v tom nesnažil hledat žádný skrytý rýpanec, to byl prostě Malfoy. Vždy sebestředný, sobecký a nafoukaný.
„Barva očí…“
„Svůdně šedivá,“ odpověděl ihned tázaný.
Harry se zarazil, ale nic k jeho výstupu neřekl, pouze poznamenal: „Nechápu, proč se ptají na takové krávoviny,“ zakýval hlavou. „Dál… Barva vlasů… Merline, to je jako při volbě královny krásy! Ještě schází, abys mi sdělil i míry.“
„Sexy blond,“ poznamenal Malfoy a na rtech se mu objevil lišácký úsměv. „Osmnáct centimetrů.“
„Haha, strašně vtipné!“
„To nebyl vtip… Fakt mám osmná…“
„Dál… Pohlaví…“ přerušil ho rychle mladý bystrozor a snažil se nevnímat, navzdory tomu si nervózně posunul brýle výš ke kořeni nosu.
„Vyholené,“ zašeptal svůdně zmijozelský princ a oblíznul si přitom dolní ret. Ve stejný moment černovlasý mladík vyskočil na nohy se složkou v ruce, tentokrát už nadmíru rozhozený.
„Přestaň Malfoyi!“
Ztratil pevnou půdu pod nohama. Tak, jako tady před chvílí přišel s rozhodným a škodolibým cílem jednat s Malfoyem krutě, tak stejně rychle o ten cíl přišel, protože jeho rival srazil tu rozhodnost na kolena. Jeho škodolibost se válela kdesi v opačném konci místnosti spolu se svým dvojčetem zlomyslností.
„S čím? S čím mám... “ prohlásil Malfoy nevinně.
„S tím obscénním chováním! Proč se tak chováš?“ přerušil ho Harry.
„To není obscénnost, Harry, to je má přirozenost!“
„Neříkej mi Harry!“ ohradil se popuzeně bystrozor.
„Ale vždyť se tak jmenuješ!“
„Ale celý život si mi říkal Pottere, proč bys mi měl říkat teď jinak? To je směšné, když se nesnášíme!“ tvrdost v Harryho hlase byla ve skutečnosti pouze jen hraná, v jádru mu zbyla jen malá dušička. Kdyby mohl, začal by si nervózně kousat prsty.
„Ty mě nesnášíš? To je mi líto, já to tak rozhodně necítím, Harry!“
„Cože? A co jako cítíš?“ ruce vyvoleného hocha se začaly mírně třást. Ihned poté, co otázku vyslovil nahlas, toho zalitoval.
„Vzrušení, kdykoliv se na tebe podívám… Vždycky jsem ho cítil! Jen jsem to nemohl dát najevo. A nikdy jsem necítil tebe, Harry, ale rád bych,“ zopakoval znovu jeho jméno Draco a vyloženě se mazlil s vyslovením každé hlásky.
„Ty jsi snad teplej, Malfoyi?“ nervozita začala být znát i v Harryho hlase.
„Tak i tak. Tobě to vadí? Já umím být něžný!“
„U Brumbálových koulí,“ ulevil si Harry otřeseně, už ani chvíli neváhal. Jediné dva kroky ho teď dědily od vysvobození z této pekelné situace. Dneska hodil hrdinství a chrabrost za hlavu. Musel rychle pryč.
Jeden, dva…
Třísk!
Kovové dveře zařinčely, až skoro vyletěly panty z futer a vyvolaly rozruch až kdesi v přízemí.
Chlapec, který přežil, aby tohle zákonitě prožil, protože jak se zdálo, k jeho jedinečným zážitkům chybělo už opravdu jenom vyznání lásky od teplého Draca Malfoye, vzal nohy na ramena. Nebelvír, nenebelvír… Hlavně, ať je daleko od toho úchyla.
Zatracené veritasérum!
Malfoy byl opravdu velmi nebezpečný a agresivní, přesně, jak mu bylo řečeno samotným náměstkem, jen s tím rozdílem, že nos by mu nejraději přerazil sám Harry.
Aniž by se omluvil za odchod z práce, přemístil se do svého bytu. A aby na ten incident zapomněl, byl by schopný upsat duši ďáblu. Klidně by si v televizi pustil nějaký fotbalový zápas, ačkoliv mu vždycky přišel fotbal otřesně nudný a nezáživný. Možná spíš jako trest kdykoliv, kdy ho Dean nutil, aby se s ním na něj díval.
A vždycky byli přitom…
O samotě!
Sami!
Spolu!
Vedle sebe!
Spojeni dotykem mezi rameny a pažemi.
Dean!
Kluk!
Bez holky!
Jen myšlenka na Deana Thomase v Potterovi v tu ránu vyvolala další vlnu paniky. A do Harryho se pomalu vlévala samotná hysterie. Už nikdy se mu nedokáže podívat do očí. Teď už to bylo jasné! Co když se s ním Dean díval na fotbal právě jen proto, že s ním tajně toužil být? Trávit s ním čas, nenápadně se ho dotýkat s naučenou omluvou v očích!
Harry šokovaně popadl svou hůlku a zapečetil všechny možné vchody, od letaxové sítě až po okna na balkóně. Musel si dát rychle sprchu a hodně silnou kávu! Nebo raději dvě.
Měl nutkavý pocit, že pokud by dnešní noc neprobděl, mohl by taky přijít o svůj věneček. Dnes hrál v televizi přece Manchester United!
Sakra! Svět je plný homosexuálů! A určitě chtějí všichni být s Harrym! Taky… Kdo by netoužil po slavném Chlapci, který porazil Pána zla?
Poprvé v životě pocítil vlnu sympatií ke svému profesorovi lektvarů, protože začínal chápat, proč si Snape nikdy nemyl vlasy.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Na mou obranu, je to 12 let staré, ale myslím, že magor jsem pořád stejný.
Milá povídka, Harry si celkem fandí.